Sychravo, zima a déšť. Na své rozloučení si Krakonoš nevykouzlil zrovna vstřícné počasí. I přesto se už půl hodiny před obřadem scházejí před libereckým krematoriem desítky a nakonec až stovky lidí, aby se s hercem Františkem Peterkou rozloučili.

„Osobně jsem ho neznal, ale hodněkrát jsem přemýšlel, že bych za ním zašel. Ale už jsem to nestihl, tak jsem se chtěl aspoň rozloučit," svěřuje se pan Urban, pro kterého byl František Peterka více než oblíbeným hercem, statečným člověkem, jenž dokázal překonat desítky operací a jiných zdravotních útrap.

Na poslední rozloučení se slavným hercem se vypravila i delegace kolegů ze Šaldova divadla. Kromě jeho přítele Ladislava Duška přišla i Markéta Tallerová a Martin Polách.

„Nějakou dobu jsme byli sousedi. Potkávali jsme se u popelnic a vždycky jsme si stihli popovídat," vzpomíná Martin Polách. „Ani nevěděl, že jsem herec, myslel, že jsem jeho fanoušek," usmívá se herec.

To už se ale dav choulící se pod deštníky pomalu sune do smuteční síně, kterou se nese slavná znělka z Krkonošských pohádek. Během několika minut je plno, řada lidí zůstala stát venku. Rozloučit se přišli všichni: příbuzní, přátelé, kolegové, politici nebo sousedé.

Proslulou večerníčkovou melodii Vadima Petrova střídají písně Až mě andělé zavolají k sobě nebo slavná skladba z filmu Tenkrát na západě v podání Věry Špinarové. Písně doprovázejí fotografie, které zachycují Františka Peterku v době jeho největší filmové slávy i z pozdějších let.

František Peterka zemřel minulý týden v pátek v devadesáti čtyřech letech. Poslední měsíce svého života strávil v libereckém hospicu, kam dobrovolně odešel.

„Už jsem se nezvládal sám o sebe postarat. Teď už si jen přeji, aby mě Pán Bůh povolal k sobě," uvedl letos v létě.

Do hospicu jej chodil navštěvovat například herec a bývalý kolega z divadla Ladislav Dušek, kterého mrzí, že se František Peterka nedožil čestného občanství města. „Byl to veliký liberecký patriot," konstatoval už dříve.