Jste učitelkou na základní škole a zároveň vedete děvčata SK Sluníčko. Jde skloubit tyto dvě činnosti?
Někdy náročně, neustále mám u sebe plánovací kalendář a různě střídám. Na prvním místě jsou pracovní povinnosti, které mě živí finančně. Dále sportovní činnosti v rámci programu Speciál olympic, které jsou dobrovolnou činností a dělám je velice ráda a přináší mi uspokojení z dobře vykonané práce ve prospěch handicapovaných lidí - sportovců, kterým se věnuji nejvíce.
Co obnáší práce v SK Sluníčko?
Obnáší pravidelné setkávání, tréninky, při kterých se věnujeme různým druhům sportu dle úrovně a stupně postižení. V současné době je členem SK Sluníčko 12 mentálně handicapovaných sportovců. Každý sportovec má své specifické potřeby a ne všichni se věnují jednomu druhu sportu, a tak se věnujeme asi sedmi různým druhům sportu. Od naší, v České republice ojedinělé a velice atraktivní umělecké gymnastiky, po lyžování, cyklistiku, plavání a další.
Je nějaký rozdíl učit gymnastiku u handicapovaných dětí?
Velice rozdílné. Gymnastické sestavy se učí u handicapovaných sportovců formou syntézy. To znamená - naučit nejprve vše v celku i s případnými chybami a teprve potom začít rozklad sestav a jednotlivé prvky opakovat, procvičovat a zdokonalovat estetiku provedení.
Zasahuje vám práce do soukromého života?
Hodně. Svůj volný čas si organizuji podle závodů a sportovních činností a snažím se svého čtyřletého syna všude mezi handicapované sportovce brát.
Co vám práce v SK Sluníčko přináší a naopak upírá?
Sport s handicapovanými přináší stejně jako sport se zdravými sportovci maximální vnitřní uspokojení pro trenéra a vidina dobrých výsledků v rámci mezinárodních turnajů je veliká. Radost z pohybu a spokojený úsměv sportovce je velkou odměnou pro všechny. Někdy bych potřebovala zastavit chaos a rychlost běhu.
Mohou lidé někde vidět cvičit vaše žačky?
Ano, v jabloneckém divadle v rámci projektu Společně na jevišti 3.11.2007 a potom v prosinci na vánočním setkání ve Spolkovém domě.