Na sokolovnu vydělávali i biografem

Malá Skála – Jako snad v každé navštívené obci i na Malé Skále vznikl Sokol v hospodě. Jen Malá Skála tehdy neexistovala, shluk domů nesl název Vranové, ostatně tak jsou dodnes části obce pojmenované. Malá Skála bylo pojmenování místního panství a železniční stanice.

První červencový den 1894 se v hospodě u Langů konala schůzka ctitelů sokolské myšlenky, kterou svolal mlynář Jan V. Kynčl.

Místnost pro cvičení našli Sokolové také v hostinci a když ji koupila rodina Bílkova, stala se jejich domovem na dlouhých třicet osm let.

Tam docházeli i Sokolové z Huntířova, aby mladé bratry zaškolili coby cvičitele. Nadšení bylo tak ohromné, že již v roce 1895 se devět maloskalských bratří zůčastnilo třetího všesokolského sletu v Praze. Sokolové pořádají v hospodě plesy, šibřinky nebo akademie, aby měli na cvičební nářadí. Veřejná cvičení se konala na ostrově, který patřil k mlýnu.

První světová válka ochromila i maloskalský Sokol. „Byly to smutné roky. Přicházely zprávy o mrtvých, padlých, vraceli se ranění vojáci, ale už docházely zprávy, že se za hranicemi tvoří legie a postupně sílila naděje, že staré mocnářství bude poraženo,“ vzpomínají Sokolové.

V roce 1919 byl založen i ženský spolek. Zároveň sílí touha po vlastním svatostánku. Protože ale Vranové bylo rozděleno Jizerou, spory o to, kde sokolovnu postavit, se táhly mnoho let.

Přesto však Sokolové pracovali na shromáždění financí. Malá Skála byla díky elektrárně na řece napojena jako jedna z mála obcí své velikosti na elektřinu. A Sokolové přivezli do vsi biograf. První promítání se konalo 15. listopadu 1925. Promítala se americká němá komedie Strýček James vstal z mrtvých. Byla to ohromná senzace. V roce 1928 vzniká Loutkový odbor, o rok později Lyžařský odbor.

V roce 1930 se konečně místní Sokolové domluvili. Pozemek koupili od bratra Antonína Boučka. Každý Sokol se zavázal, že na stavbě odpracuje sto hodin nebo přispěje 2,50 korun na hodinu, aby jednota mohla zaplatit dělníkům. Přípravy se protáhly, zuřila krize, nicméně na Svatodušní neděli 15. května 1932 byl položen stavební kámen a již 30. října téhož roku byla sokolovna slavnostně otevřena. Navíc zde poprvé hrál i místní moderní jazzový orchestr.

Do sokolovny se také přesunul biograf. Ale již zmodernizovaný, zvukový. Prvním ozvučeným filmem byl symbolicky snímek Psohlavci. Za rok se v sokolovně promítlo na šedesát filmů, mnohé několikrát. V roce 1936 Lyžařský odbor vystavěl lyžařský můstek.

V sousedním Německu se zatím nacisté netajili plány na zničení Československa. Po zabrání Sudet „naši, v té době již pohraniční sokolskou jednotu opanoval nikoliv pocit porážky, ale zrady, protože nebylo národu přáno, aby se bránil“.

V roce 1941 musí svou činnost Sokol zrušit. Po skončení války se na Malé Skále začalo ihned cvičit, velké úspěchy sklízeli lyžaři. Našli by ste tady třeba akademického mistra světa ve slalomu nebo člena reprezentačního národního mužstva.

Nástup komunismu Sokoly zbrzdil, ale nezastavil. Maloskalská jednota si uchovala vzácnou soudržnost a sokolovna byla stále centrem dění. A slety prostě nahradila spartakiáda.

Nepolevovala ani stavební činnost. Když povodeň zničila tenisové kurty, místní členové Sokola v roce 1978 postavili nové u místní školy.

Sokolové na Malé Skále stále žijí a mají se čile k světu. Třeba místní volejbalistky se mohou rovnat se soupeři z mnohem větších měst. Stojí i za množstvím společenských akcí konaných v obci.