Nastane konec žlutých vrtulníků v Čechách?

 Výcvik je přitom pro letecké záchranáře nadmíru důležitý. Nelétají jen k případům, kdy vrtulník přistane na ploše, ale často musí v extrémních podmínkách zachraňovat lidi ohrožené na životě z lana.

„Jen letos už jsme měli dva takové případy. V prvním jsme se spouštěli pro holčičku s otevřenou zlomeninou ve skalách na Drábských světničkách, podruhé pro těžce zraněného horolezce," přiblížil Stanislav Mackovík, ředitel Zdravotnické záchranné služby Libereckého kraje, jejíž součástí je i Letecká zdravotnická záchranná služba a Skupina speciálních činností. Vzhledem k tomu, že letos oslaví letečtí záchranáři z Liberce 20. výročí svého působení, je to smutný dárek k narozeninám.

Navíc si letos připomenou i patnáct let od vzniku  Skupiny speciálních činností, která zasahuje právě v neschůdném terénu a v extrémních případech, jakými byli už zmíněné povodně.

Letové hodiny proplácelo ministerstvo zdravotnictví na základě smlouvy s platností do roku 2016. Začátkem minulého roku ale finanční tok bez udání důvodu vyschnul. A zhruba 8 až 10 letových hodin, nezbytných pro nácvik extrémních situací, teď mohou liberečtí letečtí záchranáři absolvovat jen díky provozovateli „žlutých vrtulníků", firmě DSA z Hradce Králové. Ta kromě Liberce provozuje leteckou záchranku také v samotném Hradci Králové, Ústí nad Labem či Ostravě.

Stejný zákon jiný výklad

„Ptám se, jak je možné, že podle zákona se několik let výcvikové hodiny proplácely a teď ministerstvo podle stejného zákona proplácení odmítá," zlobí se ředitel RZZS LK Stanislav Mackovík.

„Příslušná smlouva  nikdy  neobsahovala hrazení výcvikových hodin jako nárokovou složku. Ministerstvo je proplácelo z dobré vůle," uvedl k tomu mluvčí ministerstva Vladimír Sršeň. Teď ale ministerstvo musí oklešťovat nezbytné výdaje. „Navíc provozovatelem záchranky není přímo ministerstvo, ale kraj," dodává. Podle něj nejde o tak závratnou částku (zhruba 200 tisíc korun ročně), které by Krajský úřad nemohl ve svém více než dvou miliardovém rozpočtu na tento rok najít.

Podle Pavla Nováka, náměstka pro resort zdravotnictví Krajského úřadu v Liberci, šetří nejen ministerstvo, ale i kraje.  Podle něj se ministerstvo snaží na kraje převést odpovědnost, aniž by jim přidalo peníze či zvýšilo kompetence. „Představa ministerstva, že by kraj participoval na provozu letecké záchranky není při současném napjatém rozpočtu dost reálná," oponuje.

A tak se letečtí záchranáři zatím musí spoléhat jen na svého provozovatele, společnost DSA (Delta Systém Air), který výcvikové hodiny hradí ze svého.


K výcviku využívají i Letecké dny Integrovaného záchranného systému. „To jsou další hodiny, které můžeme v rámci výcviku nalétat navíc," oceňuje ředitel Mackovík ochotu Hrádku nad Nisou či Jablonce n. N. k pořádání podobných akcí.

Bez výcviku nebezpečí

Výcvik je  totiž pro letecké záchranáře, zejména pro Skupinu speciálních činností, naprosto  nezbytný. „Kdyby záchranáři přestali dva měsíce cvičit, začnou být sami sobě nebezpeční. Jak zachraňovat lidi pomocí lana, to se z žádné knížky nenaučí," tvrdí Stanislav Mackovík. Ostrých zásahů, kdy vrtulník vzlétá k těžce zraněným pacientům v nepřístupném terénu hor, je přitom 18 až 20 do roka. „ A jestli zásah provedeme v nejkratší možné době nebo třeba zraněné dítě na skalách čeká na zásah třeba tři hodiny, to je myslím rozdíl," podtrhuje důležitost služby.

Záchranáři jsou přitom jediní, kdo podle zákona smějí poskytovat neodkladnou přednemocniční péči za asistence odborně proškoleného personálu. Tu na rozdíl od první pomoci nemohou poskytovat členové hasičského záchranného sporu či policie.

„Ohrožena přitom není jen letecká služba v Libereckém kraji, týká se to  celé republiky. My na tom zatím jen víc upozorňujeme," dodává ředitel RZZS Libereckého kraje Stanislav Mackovík.