Nedávno byla zveřejněna oficiální Zpráva o zdravotním stavu obyvatel Libereckého kraje. Hovoří se v ní, že ačkoliv nárůst onemocnění rakovinou klesá, v ČR a zejména pak v našem kraji, konkrétně na Českolipsku je počet nových případů stále nad evropským průměrem, Jak je to v oblasti onemocnění hematoonkologickými chorobami?
Tato čísla hovoří o nových případech. Ale počty se navyšují mimo jiné i proto, že je mnohem lepší diagnostika, než byla dřív. Jinými slovy, v minulosti pacienti na tyto choroby umírali dřív, než byli vůbec diagnostikováni. Pravdou ale je, že onemocnění i statisticky přibývá.

Třetí důvod vysokého čísla ve statistikách vychází z toho, že získáním statutu centra rozšířené hematoonkologické péče se významně rozšířila spádová oblast. Zahrnuje pacienty z celého Libereckého, ale i části Ústeckého kraje. Jsme také jedním z deseti hemofilických center v ČR. Což znamená, že se tu staráme také o pacienty s vrozenými poruchami krevního srážení.

Když říkáte, že dřív pacienti umírali na choroby krvetvorby ještě než byla nemoc diagnostikována, jak dlouhou dobu máte na mysli?
Třeba ještě před takovými deset lety.

Jaké jsou vůbec zhoubné choroby krvetvorby. Veřejnosti je známá zejména leukémie…?
Leukémie je velmi široký pojem. Může se vyskytovat v mnoha podobách. Od indolentních onemocnění, tedy takových, s nimiž pacient může pacient žít bez problémů až po velmi agresivní typy. Dokonce jsou tak závažné druhy, u kterých je třeba zahájit léčbu ihned po diagnóze, jinak pacient může zemřít. V opačném případě lze stav stabilizovat a prognóza je velmi dobrá. Samozřejmě ale záleží na mnoha nejrůznějších okolnostech.

Existuje i řada jiných zhoubných onemocnění krvetvorby- např. vznikajících v mízních uzlinách (lymfomy) nebo z buněk , které v normální situaci tvoří protilátky při styku s infekcí (myelomy).

„Já sama se domnívám, že je nezbytné cílit k srovnatelné úrovni péče o zdraví alespoň v celé Evropě, i proto se již dlouhodobě věnuji nehonorované práci v Evropské škole transfuzní medicíny a Světové zdravotnické organizaci.“

S jakými chorobami sem pacienti ještě míří, kromě zhoubných forem onemocnění, které jste zmínila?
Mezi ty nezhoubné patří rozpad krvinek, anemie a veškeré poruchy krevní srážlivosti. V posledních letech se významně zvyšuje počet pacientů, kteří mají poruchy ve smyslu trombóz nebo trpí vrozeným sklonem k trombózám. Ti se pod vlivem osvěty ale občas i vinou ne zcela přesně informovaných praktických lékařů často domáhají širokého vyšetření i v případech, kdy to není účelné, případně nějaké dlouhodobé léčby.

Vyšetření vrozeného sklonu k tromboze je vhodné jen opravdu u vybrané skupiny pacientů a u postižených jedinců je pak indikována léčba jen v rizikových situacích, jakými je například těhotenství a šestinedělí, operace, či dlouhodobé znehybnění, například kvůli sádře.

Měl by se na prevenci podílet sám pacient?
Jednoznačně, když mi sem třeba přijde pacientka, která bere antikoncepci, má nadváhu a kouří…Tak už je těch rizikových faktorů několik které samy o sobě jsou predispozicí k tromboze víc, než některé z vrozených poruch.

Jste poměrně novým oddělením s kvalitním vybavením na veškerá hematologická laboratorní vyšetření, například stanovení krevního obrazu či testy srážení krve, dokonce jste známi objevem dosud nepopsané varianty jedné z bílkovin kaskády krevního srážení, který získal pojmenování po městě objevu „fibrinogen Liberec“. Je přes nesporné úspěchy něco, co vás trápí, s čím se při práci potýkáte?
Nedostatek lůžek! Součástí oddělení je stacionář pro podávání transfuzních přípravků, krevních derivátů, chemoterapií a biologické léčby. Denní stacionář je pochopitelně pro řadu pacientů velkým přínosem, protože jim umožňuje léčbu v domácím prostředí. To na jednu stranu přispívá ke kvalitě jejich života, na druhou stranu nám musí v případě nejrůznějších komplikací vypomáhat interna nebo onkologie.

Vznik hematologických lůžek v KNL podporuje i Česká hematologická společnost a na krajskou nemocnici by se to slušelo. Kromě léčby samotné bychom mohli i kvalitněji připravit pacienty pro případnou transplantaci kostní dřeně, která se provádí v několika transplantačních centrech v republice. Kromě Prahy například V Plzni, Brně, Olomouci či Hradci Králové. Bohužel i tam bojují s počtem míst. Díky kvalitní léčbě totiž přežívá v dlouhodobější péči více pacientů, ale počet lůžek se nemění.

Kolik lůžek by vám pomohlo?
Stačila by alespoň čtyři, maximálně osm…

Před svým působením v Liberci jste léta pracovala jako primářka kombinovaného hematologicko - transfuzního oddělení. Zajímalo by mě proto, jak vidíte současný stav dárců a jak pohlížíte na různá komerční centra, odebírající za peníze pouze krevní plazmu?
V Liberci, pokud vím, je zatím naštěstí dárců krve dostatek. Ovšem existuje obava, že plasmaferetická centra budou dlouhodobě odebírat dárce plné krve. Krev to totiž není jen plazma, z níž se vyrábějí nejrůznější účinná léčiva. To je sice v pořádku, ale jsou to také červené krvinky a krevní destičky, které se bezprostředně používají pro pacienty v ohrožení zdraví a života.

Generace pravidelných dárců plné krve stárne, mladí si často zvykli dávat krev za peníze. A to ani nemluvím o tom, že některé dívenky končí večer na interně, protože zkolabují. Převážnou část dárců plazmy totiž tvoří mladí lidé a studenti. Dokonce se dělají kampaně přímo na školách. Existují sice normy, kolik je možné krve odebrat, ale jsou poměrně široké a to v komerčních centrech dobře vědí.

Pravda je, že v evropských státech jako je Velká Británie, Francie a skandinávské země komerční centra pouze pro odběr plazmy nenajdete. Ve Finsku dokonce existuje zákon proti odběru krve pro čistě komerční využití. Naopak v Německu nebo Rakousku to jako problém nevidí…

Liberec, jako jediný v ČR má svého zástupce v v evropském postgraduálním vzdělávání organizovaném Evropskou hematologickou asociací. Co přesně to znamená nejen pro pacienty, ale především pro samotné lékaře. Je to jediný způsob, jak mladí lékaři mohou získat vzdělání v oboru hematologie? Proč jste se rozhodla pro tyto aktivity?
Samozřejmě, že specializaci v hematologii a transfuzním lékařství se získává běžným způsobem postgraduálního studia- jedná se o minimálně pětiletý cyklus, kdy lékař se zájmem o práci na hematologii nejdříve absolvuje tzv. interní kmen a poté za další 3 roky práce v hematologii je možno složit specializační zkoušku.

Většinu postgraduální přípravy může absolvovat lékař v Liberci, protože jak hematologie tak transfuzní oddělení má akreditaci pro specializační vzdělávání, nicméně alespoň tři měsíce musí lékař strávit v transplantačním centru. Evropská hematologická asociace vede program mezinárodního před atestačního vzdělávání, během kterého mají účastníci možnost konzultací s nejuznávanějšími evropskými specialisty.

Jsem potěšena, že jediným zástupcem ČR v tomto programu je právě naše mladá kolegyně z Liberce. Já sama se domnívám, že je nezbytné cílit k srovnatelné úrovni péče alespoň v celé Evropě, například i ve státech bývalého Sovětského Svazu. I proto se již dlouhodobě věnuji nehonorované práci v Evropské škole transfuzní medicíny a Světové zdravotnické organizaci.

Před několika dny se uzavřela první kapitola kampaně Děkujeme, odcházíme. Jak se na tuto akci, která na dva měsíce otřásla českým zdravotnictvím i pacienty, nikoli však politiky, díváte vy osobně?
Já sama jsem výpověď nepodala a do ciziny se nehodlám přesunout, i když právě hematologů a transfuziologů je v Evropě nedostatek, ale mladé lékaře chápu. Jen mě mrzí, jak média strašně pokroutila hlavní problémy, za něž lékaři bojovali. A to je systém vzdělávání ke získání specializační atestace – z malých nemocnic, které nemají akreditaci pro vzdělávání v hematologii, je vlastně skoro nemožné získat specializační atestaci, aniž by uchazeč pracoval několik let v akreditovaném pracovišti, zatímco by jej platila jeho mateřská nemocnice.

Dalším problémem jsou služby v nemocnici, po které je nezbytné znovu naplno pracovat další den - toto ovšem nelze vykázat - neodpovídá to zákoníku práce. Já a každý z nás rád natáhne čas pro pacienta, ale nejsme přece nevolníci a učit mladé lékaře už od promoce lhát? No tak, kde to jsme?!

Kdo je primářka Lenka Walterová
Primářka oddělení klinické hematologie, do nástupu v Liberci dlouholetá primářka hematologicko- transfuzního odd. v Mladé Boleslavi.

Místopředsedkyně vědecké rady v Evropské škole transfuzní medicíny, sídlící v Miláně.

Organizátorka kurzů pro mladé lékaře, z nichž první ve východní Evropě se uskutečnil v Praze v r. 1993 , poslední před třemi lety v Liberci. Lektorka transfuzní medicíny ve Světové zdravotnické organizaci.

Ač pochází z Prahy, Liberec jí učaroval už po promoci svým sportovním duchem a možnostmi. Dřív se závodně věnovala skokům do vody, ráda cestuje, jezdí na kole a lyžuje. Je vdaná a má dvě dospělé děti, ani jedno se však profesně nevěnuje medicíně.