Připomíná tragédii československé expedice

Do závodních stop Jizerské padesátky vyběhlo vedle stovek ostatních závodníků v roce 1970 také patnáct horolezců, pro které byly závody také přípravou na nadcházející expedici. Naposledy.

V Peru si československá horolezecká expedice dala za cíl dobytí nejvyššího vrcholu Huascarán Sud. Výprava byla hned od počátku poznamenána tragickou smrtí sedmadvacetiletého horolezce Ivana Bortela, který 18. května 1970 nešťastně zahynul na túře pod horou Huandoy při pádu z třicetimetrové výšky.

Smrt nejlepšího horolezce výpravy způsobila změnu plánů expedice a vrchol Huascarán Sud měl být dobyt jinou méně obtížnou cestou. Expedice se proto přesunula do základního tábora, kde ji dne 31. května 1970 v 15.23 místního času zastihlo mohutné zemětřesení o síle 7,5 stupně Richterovy stupnice.

Otřesy způsobily uvolnění laviny ledu a kamení ze severní stěny Huascaránu, která se sesunula o 2500 m níže a svým pravým okrajem pohřbila základní tábor expedice Peru '70. Všech 14 členů výpravy společně s chilským průvodcem zahynulo.

Na památníku, který stojí nedaleko místa bývalého základního tábora expedice, je umístěn tento nápis: „V květnu roku 1970 stál u jezera Llanganuco základní tábor československé horolezecké expedice. Při zemětřesení dne 31. 5. 1970 byl zasypán kamennou a sněhovou lavinou z vrcholu Huascaránu. Všichni členové expedice spolu se svým chilským přítelem zahynuli. Vzpomínáme na Vás, kamarádi.“ (zdroj wikipedia)

ZÁVODNÍCÍ UVIDÍ POPRVÉ PAMÁTNÍK PERU´70

Na začátku Jizerské magistrály v Bedřichově byl loni u příležitosti 40. výročí neštěstí v horách Peru, kde zahynulo čtrnáct českých horolezců, odhalen pomník na jejich památku. Aktu se zúčastnili takÉ někteří pozůstalí a kamarádi zahynuvších sportovců.

Jak řekla paní Eva Novotná, jejíž manžel se také z expedice nevrátil, je šťastná, že k postavení pomníku po takové dlouhé době došlo. Oldřich Kopal měl původně do Peru odjet také, protože se však nedlouho před tím vrátil z jiné expedice, účast odmítl.

„Byla jsem malá holka, bylo mi deset, ta tragédie se stala a už se to nezmění, ale jsem moc ráda, že myšlenka závodu žije dál. Chtěla bych všem, kdo se o to zasloužili, poděkovat,“ zavzpomínala dcera jednoho z horolezců, Alena Horáková, která si dosud schovává po svém tatínkovi startovní číslo z Jizerské padesátky v roce 1970 se třináctkou.