„Nebyla jsem vychována ve víře v Boha, ale přesto se mi už od dětství líbily kostely, kapličky a všechno to, čemu se říká drobné památky,“ říká v předmluvě neobyčejně půvabné knížky s názvem Tanvaldsko mezi zemí a nebem její autorka Líba Novotná.

Zaujatost pro církevní stavby, které zvláště tady, v podhorské krajině srostly natolik s krajinou, jakoby tu stály odjakživa, ji vedla po stopách našich předků. A výsledkem je knížka, která nás neobyčejně zajímavě provede krajinou a jejími památkami a zároveň přiblíží život a zvyklosti našich předků, v nichž se často stíraly rozdíly mezi „církevním“ a „lidovým“.

Pokud toužíte dozvědět se něco více o církevních stavbách, svatých, jimž byl kraj na rozhraní Jizerských hor a Krkonoš zasvěcen, pak neznám lepšího průvodce. A jelikož nás překrásně vypravená kniha provede i zvyklostmi našich předků, tak jak za sebou v neměnném řádu přicházely po staletí, mohu ji směle doporučit i jako zajímavou četbu pro všechny, kteří se o kraji kolem nás chtějí dozvědět něco víc.

Něco o Panence Marii

Na knížce je půvabné především to, že nás vede chronologicky podle kalendáře. A jednotlivé svátky a významné dny pak rozvíjí nejen ke zvyklostem, které jsou s určitými obdobími spjaté, ale zároveň odkazuje i na památky. Tak je tomu například u prvního zastavení symbolicky na 1. ledna, který je mezi věřícími uctíván jako jeden z mnoha mariánských svátků Den Panny Marie.

Autorka nás stručně provede jejím životem a osudem matky Božího syna, ale v nádherných fotografiích představí i nejkrásnější sousoší a plastiky Panny Marie v kraji. Mezi nejvzácnější patří například Panna Maria Bozkovská či socha Panny Marie u kostela sv. Víta v Příchovicích. Její jméno zmiňuje nejen v souvislostmi s barokními sousošími, ale i historickými perličkami, například o tom, jak vznikla osada Mariánská hora pod stejnojmenným vrchem. A připomíná i drobné plastiky, kolem nichž na svých toulkách procházíme často bez povšimnutí.

Od Tři králů do Velikonoc

Rovnou a bez varování nás knížka Líby Novotné zavede od míst duchovního zastavení k lidovým veselicím a slavnostem. Mezi ně patří bezesporu období Masopustu, k jehož tradici se v posledních letech vrací stále více obcí. Ty podhorské nevyjímaje. Masopust končí Popeleční středou a pokračuje postními nedělemi, kterými nás autorka provede až k období Velikonoc.

Kříže, křížky, osudy

A od velikonočních svátků, které si v celém křesťanském světě připomínají ukřižování Ježíše Krista, nás autorka v knize provede krajinou křížů a křížků, které připomínají jeho umučení.

A zároveň jsou živou mapou lidských osudů. Protože jizerskohorské křížky, to jsou nekonečné příběhy zdejších obyvatel. Zároveň učebnicí historických slohů i lidového umění. Jako například krásný kříž „U Plechového Pánaboha“ na Mariánskohorském hřebeni. Snad byl postaven na poutní cestě do Hejnic jako poděkování za pomoc v nouzi, protože nepřipomíná žádnou tragédii jako nekonečná řada jiných. Například železný kříž v korytě Černé Desné, kde za velké vody zahynul v roce 1912 teprve devítiletý Alfred Fuchs…

Zajímavou kapitolou knížky jsou i kříže ve Smržovce. Například známý kříž ve Zvonkové ulici, který nechal postavit Emanuel Vorbach, švec, zemědělec a pravděpodobně i lichvář… O postavení kříže prý podle autorčiných pramenů velmi usilovala jeho zbožná žena. A „křížová cesta“ by jistě nebyla úplná, kdyby se nezmínila o místě zvaném „Krojčenk“, z německého Kreuzschenke, který připomíná bývalou hospodu U Zlatého kříže v Lučanech na Jablonecku.

Letnice, Jan Křtitel a další svatí

Dalším důležitým momentem liturgického roku, který je dnes znám pouze mezi věřícími, ale v minulosti byl nedílnou součástí běžného roku našich předků. Je stejně jako Velikonoce pohyblivým svátkem. Autorka připomíná nejen církevní význam, ale také řadu lidových pranostik, které se k tomuto svátku vázaly. A načíná zároveň jednu z nejkrásnějších kapitol, věnovanou zdejším vzácným kostelům a jejich historii.

Defilují před námi Bazilika v Hejnicích, dominanta Příchovic – kostel sv. Víta či kostel Navštívení Panny Marie v Bozkově. A přehlídka kostelů pokračuje tak, jak za sebou jdou dny v kalendáři a zároveň jména světců. Kostel sv. Anny ve Velkých Hamrech, Nanebevzetí Panny Marie v Desné, kostel sv. Václava v Harrachově, monumentální barokní kostel sv. Archanděla Michaela ve Smržovce či kostel sv. Františka z Assisi v Tanvaldě. Od léta do podzimu nás provede v čase a zároveň nastolí ukázky historických slohů od baroka až po stavby z počátku 20. století.

Svatý Martin přivezl sníh i obyčeje

Na obrázku půvabného kostelíka svatého Martina ve Zlaté Olešnici je sice objektivem fotoaparátu ještě zachycena letní louka, jméno světce však nás neomylně vede k závěru roku, kdy se pomalu blíží období adventu a vánočních svátků. Tady se autorka od krajiny znovu vrací ke kapitole lidových zvyklostí od Mikuláše až po Narození Páně. A zřejmě proto, aby svět zůstal vyvážený se vším všudy, věnuje autorka poslední kapitolu čertům. Konkrétně pak Čertovým kamenům na Černostudničním hřebeni nedaleko osady Berany, kde se koncem 19. století ukrýval lupič Kogler, původně chudý kamenický dělník.

Až s lítostí zavírám knížku, po které člověk rád sáhne vždycky, když se chce potěšit vzpomínkou na nedávnou cestu krajem, nebo k připomenutí tradic. „Připomínejme si staré tradice a opatrujme duchovní rozměr, který dali krajině naši předkové! Bylo by škoda, kdyby se jejich svět zachoval pouze v knihovnách a muzeích,“ uzavírá autorka Líba Novotná svou knihu o Tanvaldsku a v závěru děkuje těm, kteří ji pomáhali při jejím vzniku. Farářům Pavlu Ajchlerovi z Tanvaldu, Ivanu Peschkovi z Desné a jedné z hybných sil v obnově tradic Ivaně Hujerové ze Smržovky.