Bít nebo nebít, to je otázka, která trápí české politiky, psychology i pedagogy.
Průzkum zpravodajů Deníku mezi šesti stovkami dětí dává za pravdu těm, kteří jsou proti fackám a výpraskům. Více než polovina kluků a děvčat ve věku šest až deset let dává přednost zákazu oblíbené činnosti před tělesným trestem. Mnohé dětiu však oceňují, že když něco provedou, výprask to rychle vyřeší.

„Drtivá většina rodičů své děti miluje a ony milují je. V dětské psychohygieně není možné zatratit rodiče jako osoby chybující a špatné. Takže pokud rodiče v některých mezních okamžicích sáhnou k fyzickému trestu, je to pro dítě jasné sdělení, že ono samo překročilo mez,“ myslí si Dagmar Zezulová ze Svitav, matka dvou vlastních dětí a tří v náhradní rodinné péči.

Debata o přijatelnosti bití se vede i v Evropě. V Německu, Rakousku, Španělsku a skandinávských státech je trestné, když matka či otec dítě uhodí. Zákonný zákaz fyzických trestů poprvé přijali ve Švédsku, a to před 29 lety.



Devatenáctiletá Míša působila ve Frankfurtu nad Mohanem jako au-pair. V rodině lékařů měla na starosti čtyřletého Felixe. „Chlapec se občas choval strašně, bušil do mne pěstičkami, ale nejenže jsem na něj nesměla sáhnout, měla jsem zakázáno i jen zvýšit hlas. Felixova matka mi tvrdila, že na jeho výlevy zlosti musím reagovat objetím a láskou,“ vzpomíná Míša.



Podobné zkušenosti má dalších dvacet dívek, jež hlídací agentura do Německa vyslala. „Jsem přesvědčená, že Felixovi by pár přes zadek velmi prospělo, tahle přepjatá korektní výchova nemůže vést k rozvoji vyvážené osobnosti,“ míní Míša. Ta ale zatím vlastní ratolest nemá.
To lékařka Dagmar Zezulová má naopak zkušeností se svými pěti dětmi víc než dost. „Čekat od rodičů, že se z nich narozením dítěte stanou bezchybné bytosti, je utopie,“ myslí si paní Dagmar. Sama je sice proti fyzickým trestům, ale má pochopení i pro občasný úlet.



„Člověk prostě občas dělá i věci, o nichž ví, že nejsou úplně správné. Myslím si, že zákazem v tomto případě nelze dosáhnout kýženého stavu, protože rodiče jsou ve svých postojích nejvíce ovlivněni osobními zkušenostmi, a ty vycházejí z české výchovné tradice. Pokud to některé politiky opravdu trápí, spíše než protifackovacím zákonem by se měli zabývat třeba výchovou k rodičovství už ve školách,“ míní paní Zezulová.