Umravnit posilněné alkoholem, i to je práce záchranářů

Již potřetí vyjeli členové jablonecké Vodní záchranné služby zdokonalit si před letní sezonou na mšenské přehradě své dovednosti k Litoměřicím na Píšťanské jezero.

„Náplň cvičení spočívala hlavně v osvojení techniky ovládání motorových lodí a procvičení záchrany na volné vodě,“ představil výcvik Michal Vrba, místopředseda skupiny, a dodal: „Jednalo se o speciální cvičení určené pro záchranáře, kteří budou letos v létě střežit jabloneckou přehradu.“

Cvičení odstartovalo sobotní ranní přednáškou o motorových člunech vedenou Jiřím Pechoutem, předsedou jabloneckých záchranářů. Potom následoval samotný výcvik na plavidlech. Pro účastníky byl vybójkován slalom, při kterém museli zvládnout jízdu popředu i pozadu a dále pak zacouvat s lodí do pomyslné garáže.

„Zvládnout příjezd k tonoucímu je vůbec jedna z nejtěžších věcí. Proto se trénoval nájezd přímo k bóji, k pomyslnému tonoucímu, kdy musel každý záchranář předvést precizní ovládání jízdy na motorovém člunu“ vysvětlil jablonecký záchranář Petr Šantavý.

Hlavní náplní dne se stala především záchrana ve vodě. Účastníci se zdokonalovali v technice záchrany bez pomůcek i s pomocí záchranného pásu, či páteřní desky a také ve vytažení tonoucího na loď, což vyžaduje značnou zručnost.

Pokud má tonoucí poraněnou páteř, je třeba pro jeho záchranu použít páteřní desku. K provedení této techniky je zapotřebí součinnosti alespoň pěti lidí.

„Minimálně jeden z nich musí být v tomto způsobu záchrany proškolen,“ poznamenal Michal Vrba s tím, že úrazu páteře a možná doživotnímu pobytu v invalidním křesle se dá předejít vhodným chováním na vodních plochách.

„Například zakázané skákání z hráze, z Prutu, či z lan připevněných na stromy je zbytečný hazard nejen na vodní nádrži Mšeno, ale kdekoli jinde,“ dodal Vrba.

Ani k večeru si záchranáři nevydechli. Čekal je simulovaný výjezd. „Někdo nám volal, že na přehradě leží nehybný muž, jehož přátelé se ve vodě perou a jeden z nich se ztratil. Okamžitě jsme vyjeli na místo dvěma motorovými čluny,“ popsal situaci další člen týmu Jakub Mottl.

Muže s poraněnou páteří ležícího pod velikým stromem ošetřili. Ale bylo zapotřebí umravnit a přepravit dva zápasící muže ve vodě.“ A k tomu uklidnit slečnu, která v šoku celou situaci pozorovala,“ dodal Mottl.

Jeden člověk ale scházel. Figuranta, kterého rozlícení lidé utopili, simulovala bóje umístěná ve třech metrech pod vodou, jíž museli záchranáři vyhledat. „Bohužel, i takto může dopadnout nerozumné chování lidí ve vodě,“ konstatoval jeden z členů jabloneckého týmu.

Nedělním programem se stala nejen přednáška o radiovém provozu, ale také další cvičení na lodích pořádané na Labi, kde si záchranáři vyzkoušeli řízení ve vyšší rychlosti.

Podle statistiky z roku 2007, který nebyl ničím výjimečný, se v České republice v přírodních vodách utopilo 122 lidí. „Vezmu-li jako nejčastější období tonutí čtyři teplé měsíce v roce, znamená to, že se v Česku utopí necelé každé dva dny jeden člověk,“ vypočetl Šantavý.

Vodní záchranná služba existuje na území České republiky od roku 1967 a v začátcích působení statistika hlásí počty utonulých nezřídka i těsně pod 500 za rok.

Za posledních pár let se technika a výcvik vodních záchranářů zlepšily natolik, že minulé roky zůstala čísla těsně nad hranicí dvě stě utonulých ročně, a z toho pouze pětasedmdesát v přírodní vodě.

„A právě kvalitní přípravou záchranářů můžeme toto číslo ještě snížit a zachránit tím mnoho lidských životů, což je asi největší důvod, proč tuto práci vykonáváme,“ dodal na závěr Petr Šantavý.

Autorka Nikola Jakoubová