VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Víra se z života nevytratila, člověku je vlastní

Liberec /ROZHOVOR/ - S biskupem litoměřické diecéze Mons. Janem Baxantem o víře, Technické univerzitě, ale především o františkánské misii vLiberci.

7.10.2010
SDÍLEJ:

Biskup litoměřické diecéze Mons. Jan Baxant.Foto: Deník/ Jan Škvára

Přestože tiskový zákon autorizaci textu nenařizuje, lidé jej často žádají. Právem, jdou s kůží na trh. Politici většinou s určitým despektem, umělci, zvláště herci jaksi samozřejmě. Požádal o něj i litoměřický biskup Msg. Jan Baxant.

Velice zdvořile a větou, kterou by si měli zarámovat a pověsit nad stůl v každé redakci. „Jde o to, že když už se něco píše, nemělo by to lidi odradit. Mělo by je to povzbudit, potěšit a poučit.“ Rozhovor poskytl Deníku při zahájení misijního týdne, který se po Litoměřicích koná právě tyto dny v Liberci.

Až do soboty se na nejrůznějších místech ve městě, ale zejména na Šaldově náměstí, můžete setkávat s vlídnými a přátelskými muži v prostých kutnách. Řeholníky katolického řádu Františkánů.

Co přináší misijní týden v Liberci. Jakých témat se dotkne, co je jeho poselstvím?

Vycházím z toho, z čeho jsem sám vyrostl, jak jsem je chápal a snažil se jim porozumět. Vždycky mě trochu mrzelo, že se o tak krásných věcech, kterých se křesťanství dotýká, co je jejich obsahem, buď vůbec nemluvilo, nebo se o nich mluvilo nemožným způsobem. Zesměšňovaly se, prezentovaly se jako bláznovství, podivínství nebo fanatismus, něco co je úplně odděleno od života, co je mu vzdáleno na sto honů. Proto jsem se vždycky říkal, co by se mělo udělat, aby se tyto ušlechtilé věci dostaly k lidem. Nemyslím, že by si křesťanství, a to co je jeho podstatou, museli hned zamilovat, ale aby o nich začali přemýšlet.

Sever Čech je přeci jen poněkud specifický složením obyvatelstva, není tu tak silná křesťanská tradice jako třeba na Moravě, ale i jinde v Čechách, nebál jste se, jak toto poselství budou lidé přijímat?

Tady máme velikánkou výhodu, že dnes se už křesťanským věcem téměř nikdo nevysmívá. Ale bohužel je tu podle mého názoru stále mnoho lidí, kteří nikdy nic inteligentního, laskavého a jaksi s důvtipem řečeného neslyšeli. Misie je ideální příležitost pro ty, kteří se chtějí něco dozvědět. Pochopit, že se za mnišským hábitem skrývá člověk, který o něco usiluje, někoho má rád, a že se nebojí udělat něco pro toho, koho ve svém životě staví na nejpřednější místo. Je to podle mého velká příležitost potkat se tu s podstatou a poselstvím víry. Bratři františkáni nikoho nenahánějí, nepřetahují, nepřesvědčují. Je to nabídka, nejen právě teď tady v Liberci, ale na různých místech v celé zemi, kde se o křesťanských věcech dlouho nemohlo mluvit nebo prostě nemluvilo.

Chcete tedy jít naproti lidem, kteří hledají víru nebo určitý duchovní přesah, jen nevědí jak?

Ano, mělo by to tak být, ale je tu ovšem i určité riziko. Můžete jít někomu vstříc, ale on třeba může utéct nebo se nemusí vůbec dostavit, ale to už se stává, to je riziko každého „podnikání“. Víte, člověk je bytost tajemná, tu si nemůžu přitáhnout na provázku.

S čím se nejčastěji setkáváte? S jakými reakcemi?

Říkala jste, že Deník čtou spíše starší lidé, a to je obrovská výhoda, protože ti alespoň něco o křesťanství, Kristu slyšeli. Třeba zdeformovaně. Třeba jsme museli čelit posměchům: „No jo, to jsou pámbíčkáři …“ Ale mladší lidé nevědí téměř nic! Často se ptají: Co vlastně znamená ten symbol kříže, co udělal ten člověk, že ho tak krutým způsobem potrestali? A my tyto otázky vítáme, protože to je zájem. Považuji to v této diecézi za obrovskou výhodu.

Lidé se byť třeba povinně s náboženství setkávali třeba ve škole při katechismu. Pak ale přišla celá jedna generace, z jejíhož života bylo náboženství, víra vytěsněno. Generace dnešních mladých lidí ale určitou potřebu duchovního života má. A často velmi silnou. Obracejí se proto k různým směrům, hledají, tápou. Není tu právě pro ně velký prostor, aby se jim vyšlo naproti?

Opět vycházím z toho, co jsem já sám v životě prožil, co jsem vyzkoušel. Když jsem byl mladý člověk, student, nesmírně jsem toužil něco se dozvědět! Vycházím z toho a jsem přesvědčen, i když to tak někdy třeba nevypadá, že přeci jen ti mladí lidé, z podstaty své bytosti, něco chtějí vědět…Je otázka, co chtějí vědět. A jestli na to dostanou odpovědi. Ale z podstaty mladého člověka je být zvídavý. Pátrat, zkoumat, přemýšlet. Já to takhle dělal, když jsem mladým člověkem byl. Neznám mladé lidi natolik, abych dokázal říct: „Oni to potřebují, oni to nepotřebují. Vycházím z toho, že já tu potřebu měl.

Otázka je, zda dnešní lidé ještě potřebují hledat, když se na ně denně valí tolik informací, zda nepřemýšlejí jen na to, co se k nim a mnohdy velmi agresivně protlačí. Ale zajímalo by mě obecně, čím to je, co se stalo, že se potřeba víry, určitého přesahu, která je člověku daná, nejde jen o křesťanství, lidé se vždy potřebovali upírat k něčemu vyššímu, lepšímu, z našeho života vytratila? Že jsme se víře vzdálili?

Nejsem přesvědčen, že by se víra vytlačila z našich životů. My lidé žijeme ve vztazích. A kdybychom nežili ve víře, kdybychom si nedůvěřovali, tak bychom přeci ráno ani nemohli vyjít z baráku! Obecně řečeno víra, důvěra v člověku stále je. Ale pravda je, že té víry ve smyslu duchovním je méně. Ale té nebylo nikdy dost. Nebylo jí nikdy málo, to je pravda, ale nebylo jí ani dost. Vždy´t i Ježíšovi učedníci, vlastně ti nejbližší říkali: „Prosíme Tě, dej nám více víry.“ A přitom byli u něho, slyšeli všechna jeho slova, jeho kázání, měli bezprostřední možnost denně se přesvědčovat o jeho činech, přesto prosí o více víry! Mám dojem, že víra se neztratila, ani v našem regionu, ani v národě všeobecně, ale trochu mám obavy, zda je dost těch, kteří by za sebe i za druhé prosili Pána Boha o více víry.

Jak jste se k víře dostal vy sám? A je to schopnost, věc výchovy nebo prostě dar?

Proč já věřím? Protože mě, dejme tomu tak rodiče vychovali. Protože jsem od Pána Boha dostal ten úžasný dar věřit, ale že jsem také viděl ve svém životě lidi, kteří z víry žili a že mi dali příklad. A tak, jestli se bavíme o určitém nedostatku víry, bojím se, ačkoliv to nechci nějak absolutizovat, že není dostatek těch, kéž by byl, kteří by za druhé prosili a že není dostatek těch, kteří by z víry žili a dávali příklad, že je to smysluplné, že to není nějaký fanatizmus…

Cítím v tom určitý rozpor. Lidi dělí od víry často jen maličký krůček, tenká hranice a přesto si před sebe staví obranou a nepřekonatelnou hradbu. Jako by se víry báli…

A víte proč? Já znám podobně jako vy mnoho lidí, kteří by rádi věřili. Říkají mi, já bych tak chtěl věřit, a ono to nejde. Co mám dělat? K víře se,Jak sama říkáte, stačí jen malilinký krůček, ale ten krůček se musí udělat doopravdy. Nemohou ho udělat pod nátlakem. Nemůže se jen předstírat. Udělat jen na oko. Někdy stačí jen maličký krůček, aby se z bezvěrce stal věřící. Ale překonání tohoto malilinkého prostoru je boží dar, působení. Ale proč by to tedy Bůh člověku nedopřál, když všechno dělá pro něj, byť ve své režii a podle vlastního klíče? Že by ho těšilo, že se lidé tak trápí. A tak když se k němu lidé obracejí s prosbou, já bych chtěl věřit. Ty už věříš, človíčku. Jenže problém je v tom, že to nestačí vyznávat jen svými ústy, nestačí o tom mluvit, to přeci není jen nějaká nábožná ideologie. Ale ty bys měl, člověče, asi trochu změnit styl, způsob svého života a možná by tě to trochu i bolelo, něčeho se vzdát. A to je zřejmě to, co čeho se lidé tak bojí. Co je ten malinký, nepřekonatelný krůček. Je to určitá revize vlastního života a pohled do svého nitra

Vedení Technické univerzity v Liberci vás jmenovalo členem své vědecké rady. Jak hodnotíte takovýto zájem od školy, která se přímo nevěnuje výuce teologických záležitostí či religionistiky?

Nesmírně si vážím toho, že pan rektor, už i minulý pan rektor měl a má tento zájem. Vážím si toho, protože je to ukázka myšlenkového posunu naší společnosti, o které někdo říká ateistická, hrozná. Kdepak ateistická, kdepak hrozná. Vždyť univerzita chce, aby v jejích grémiích, jakýchsi údech, byla zastoupena církev, křesťanství. Já samozřejmě tento přesah nebo dosah nepřeceňuji, tak jako nepřeceňuji přítomnost křesťanů v lidské společnosti. My máme důležité místo všude, kde jsme. Tam všude máme možnost se přihlásit k odkazu Ježíše Krista. Ne s fanatismem, ale statečně a důsledně. A tak tomu je i na liberecké univerzitě. Když půjde o určité problémy a otázky týkající se existencionálních věcí, že tam budu moci něco říct. Ale jinak to chápu tak, jako správnou věc. Má to tak být, protože církev je součástí společnosti a jako je tam přítomen ten či onen člověk, tak proč by tam neměl být i zástupce církve.

Je to mimořádné nebo se tak děje i na jiných českých univerzitách? Když pominu samozřejmě teologické fakulty.

Tady je to zcela jistě mimořádné, protože na liberecké univerzitě vyučují tři kněží. V Praze a Českých Budějovicích, na teologii vyučují samozřejmě duchovní. Jak už jste říkala, neučí se tu religionistika, ale disciplíny velmi podobné a jsou bráni mezi studenty velmi vážně. Studenti jeví velký zájem a na jejich přednášky se s velkým zájmem přihlašují. Tento trend začíná být velmi patrný. V severních Čechách je ještě další Univerzita v Ústí nad Labem, s níž máme velmi dobré kontakty a například loni jsme tam dělali celý cyklus přednášek, o který měli zájem nejen sami studenti, ale s velkým zájmem je vyslechla i sama rektorka. Takže ten trend tu je a je velmi patrný, protože to hledání v člověku je, dokud člověk člověkem bude, tak to hledání tady bude vždycky.

Proč jsme tedy právě my získali nálepku ateistické země?

Tu nálepku jsme si dali my sami. V jakési hloupé domýšlivosti a potom, že my jsme sami málo sebevědomí. Ale proč? Když je někde Slovák, je hrdý na to, že je Slovák. Polák, že je Polákem. Jen my máme stále nějaký pocit nedostatečnosti, že jsme jen jakýmisi ustrašenými příštipkáři. Ale proč? Proč si pořád pliveme do svého hnízda? A degradujeme se sami jako národ. Vždyť české dějiny jsou úžasné, plné velkých okamžiků i dramat. Je tam i bratrovražda, ale je tam i motiv velkého šlechetného odpuštění. Naše dějiny jsou jedna velká událost za druhou. A kolik kulturních hodnot co je v českém národě nashromážděno.

A není právě historický vývoj příčinou naší obecné nedůvěry v křesťanskou církev? Zejména události po Bílé hoře, kdy společnost byla násilně katolizována, ačkoliv značná část tíhla k evangelické církvi? Že máme v povaze vygenerováno bránit se tomu, co je nám vnucováno?

Násilí nikdy ničemu neprospělo. Zejména v náboženské oblasti. Naopak mu velmi ublížilo. To co říkáte, se často opakuje. Ale zase. Nenamlouváme si to? Ano, můžeme se obhajovat, tím, že tu bylo husitské tažení, rekatolizace a tak dále. Ale proč se třeba neobhajujeme svatým Václavem. Proč odpustil svému bratrovi? Nemstil se a nezlořečil? Proč se neodvoláváme na tyto ušlechtilé hodnoty. Nejen svatého Václava, ale i svaté Ludmily a dalších osobností. Ale jak se tyto vysoké mravní zásady dostaly do našeho národa? Možná se tam dostaly velmi těžko, ale o to pevněji se tam usadily. Mnohem pevněji se tam usadily než nějaká násilná rekatolizace. To jen ublížilo a přesto se na to stále trošku vymlouváme.

Člověk je ze samé podstaty jen jeden, jednoho jádra, ale když o tom mluvíme, mám pocit, že jsme horší než ti druzí, že jsme špatní, když na věci nedokážeme nahlížet v tom lepším světle…..

A vůbec nejsme špatní. Vůbec nejsme horší. Jsme na tom všichni na světě tak zhruba stejně.

Program misijního týdne v Liberci

7. 10.
Večer smíření aneb společná modlitba představitelů místních církví za pokoj v mezilidských vztazích a za město Liberec

8. 10.
Křesťanství v manželské praxi aneb trojúhelník manžel-manželka-Bůh

9. 10. 14. – 17.00
Dětské odpoledne s programem a trampolínou na faře v Ruprechticích, zakončeno bude zakončeno lampionkovým průvodem ke kapličce „U Obrázku“

9. 10. 19.00
Divadelní představení
Zraněný pastýř
více na www.frantiskanskemisie.cz

Autor: Jana Švecová

7.10.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Turistické památky v Libereckém kraji nabízejí pestrý přehled akcí na prázdninové měsíce. Na Valdštejně se pravidelně konají prohlídky s loupeživým rytířem či audientu u Valdštejna. Výjimkou tu nejsou ani středověké víkendy se souboji a kuchyní z těchto č

Kulturní tipy na pátek a víkendové dny

Vybíráme ojeté SUV do 300 tisíc.
AUTOMIX.CZ
20

Vybíráme ojeté SUV do 300 tisíc. Jaké koupit? A jakým se radši vyhnout?

Smržovští osedlají také dvousaně

Smržovka – „Museli jsme po sezóně nejprve vyřešit velký problém. Pro naše závodníky jsme neměli dostatek saní,“ uvedl k dění v sáňkařském oddílu TJ Spartak Smržovka bývalý reprezentant a nyní nadšený funkcionář TJ Spartak Smržovka Miloš Morávek.

V letních kinech se připravují na konec sezony

Jablonecko, Semilsko - Blížící se konec srpna s sebou přináší i závěr letošního promítání pod širým nebem. Zatímco se většina menších letních kin v regionu už uložila k zimnímu spánku, Zámecké letní kino v Lomnici nad Popelkou završí filmový týden až tuto neděli. V Turnově a v Jablonci se pak bude promítat do konce prázdnin.

Festival u Mácháče i letos doprovodí policejní manévry

Českolipsko – Celní správa, dopravní i říční policie a toxi tým se o víkendu zaměří na návštěvníky festivalu Mácháč. Nebudou chybět ani hlídky se samopaly. 

Ostrý roh bude bezpečnější, už začínají bourat domy

Jablonec n. N – Budovy musí ustoupit okružní křižovatce, kterou zde plánuje vybudovat krajská správa silnic.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení