VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Vlastimil Dlab - Slovo matematika jsem ani neznal

Bzí u Železného Brodu - Je držitelem dlouhé řady titulů, za největší čest však považuje členství v kanadské akademii věd - The Royal Society of Canada. Matematik Vlastimil Dlab.

26.8.2017
SDÍLEJ:

Vlastimil dlab a jeho tituly: RNDr., Ph.D., C.Sc., D. Sc., F.R.S.C.Foto: Petr Červa

Dnes je jméno Vlastimila Dlaba vyslovováno s úctou a respektem na univerzitách po celém světě. Jak by ne, vždyť jich osobně navštívil nepočítaně: přednášel na univerzitách od Japonska, Číny, Ruska, přes Francii, Německo, Anglii, až po USA, Mexiko, Brazílii a Jižní Afriku, abychom jmenovali některé z nich. Dlouhodobě působil v Súdánu, Austrálii a své nynější vlasti Kanadě. Ale rád se vrací na místa svého dětství, do malé vesničky Bzí u Železného Brodu. ,,Bzí mám jako rodiště zapsané pouze v kanadském pasu, kdežto český pas uvádí už mé rodiště Železný Brod," poznamenal světoznámý matematik, jenž 5. srpna letošního roku oslavil 85. narozeniny.

Jaké bylo Vaše dětství?

Měl jsem štěstí, že jsem dětství prožíval v širokém rodinném kruh. Můj pradědeček pan Brožek, vrchní zahradník frýdlantského zámku vybudoval ve Bzí známé zahradnictví, což bylo pro malého kluka království. Patrně jsem se učil rád nové věci a tak, když jsem šel tady do Bzí do školy, uměl jsem číst, psát, počítat. Myslím si, že mě proto první třída z vyučovacích osnov moc nedala. Samozřejmě si pamatuji ty nekonečné hodiny strávené čtením do omrzení krátkých pohádek, které jsem často uměl slovo od slova nazpaměť. Velkým přínosem školy bylo ale podle mého názoru rozvíjení vztahů v dětské komunitě, přátelství, které je důležité pro život a zejména soutěživost v dětském kolektivu, která přispívá k růstu všestranné aktivity dítěte. Myslím, že dnes se na tyto aspekty výuky dost zapomíná. Škola od druhé třídy byla zcela jiná, mnohem zajímavější. Byla to vícetřídka a tak se ve vyučování dělo pro mne mnoho zajímavého.

Největší vliv na mé začátky měl ale můj otec. Naše soupeření v každém ohledu, ať to byly šachy, ping-pong či cokoli jiného, ale především v louskání různých příkladů a záhad, bylo mnohdy napínavé a poučné. Vzpomínám si, jak jsme spolu budovali pravidla zacházení se zlomky. Je zajímavé, že i dnes dávají právě zlomky didaktikům možnost porovnat schopnosti a kvality učitelů v různých zemích.

Pak jste odešel na gymnázium…

… do Turnova. To se psal rok 1943, byla válka, českých gymnázií bylo pomálu – v Turnově, Jičíně, pak až v Mladé Boleslavi, Hradci Králové. Maximální počet žáků ve třídě byl třicet. Sout´ěž o místa byla tedy enormní. Povědomí o gymnáziích byly na vesnici téměř nulové. Byla velká náhoda, že na školu do Bzí přišel nový osvícený pan řídící František Rieger, který přesvědčil mého otce, aby mne přihlásil do soutěže vypsané v tehdejších Pojizerských listech na pět volných míst v turnovské sekundě (2. ročník – pozn jsd). Zkoušky se týkaly všech předmětů včetně tělocviku a náboženství. Když jsem byl povolán ke zkoušce z matematiky, strnul jsem. Běžel jsem k tatínkovi zjistit, co je to ta matematika. Ale tatínek také nevěděl. Pro nás na vesnici to byly vždy počty. Zkoušky jsem udělal, ale v pořadí jsem zůstal šestý. Gymnázium mi nabídlo místo v primě a panu řídícímu se podařilo přemluvit tatínka, aby mne tam zapsal.

Brzy jsem svými znalostmi uměl kompenzovat nesmírné nevýhody oproti spolužákům, dětem z řad městské elity, především dětí profesorů a učitelů, Nerovnosti se netýkaly jen hodnocení. Tehdy pravidla dovolovala ve třídě pouze dvě nejvyšší známky z každého předmětu, a tedy mi kluci z vesnice jsme neměli šanci. Další nevýhodou bylo, že jsem už jako jedenáctiletý musel denně zdolat pěšky 15 kilometrů na cestě do a ze školy!

Ale to už se přiblížil konec války. Ta změna byla cítit i ve škole?

Samozřejmě, situace se změnila až drasticky. Jsem velice vděčný svým učitelům a skvělým učitelům matematiky především. Musím z´mínit pana profesora Maršálka, který mě už v roce 1943 zkoušel u přijímaček a poznal, že sice slovo matematika neznám, ale z počtů že snad něco vím. Později mne při písemných zkouškách rád vyhazoval na chodbu, abych nemohl podpořit opisování. Skvostem profesorství byl profesor Tomáš Augustin. Ten mne zavedl do říše matematiky nejdále. Půjčoval mi staré skvělé učebnice, podporoval mne, abych k maturitě přiložilo svůj první vědecký výtvor nazvaný Číslo kombinační klíčem k aritmetickým radám vyšších stupňů. Naše maturita byla povinná z pěti předmětů. Navíc jsem maturoval nepovinně i z fyziky, jelikož jsem v jednu chvíli uvažoval o jejím dalším studiu. Ale nakonec, patrně z lenosti, jsem se rozhodl pro matematiku. Opakuji, z lenosti, protože gymnaziální matematika je skutečně jeden z nejlehčích předmětů. Je to zábava, tak něco jako luštění křížovek či sudoku. Samozřejmě, předpokládá podporu plně kvalifikovaného učitele.

V období 1951-1956 studoval na matematicko – fyzikální fakultě Karlovy univerzity. Vystudoval s vyznamenáním obor Matematická analýza. Po krátké peripetii s prací v Matematickém ústavu Akademii věd ČSSR a prací na fakultě Karlovy univerzity vyhrává v roce 1959 konkurz a podepisuje se súdánskou vládou smlouvu, podle níž stráví pět let na univerzitě v súdánském hlavním městě Chartúmu.

,,Chartúm. Uz jen pohovor v Praze byl kuriózní. Přijel se mnou pohovořit děkan přírodovědecké fakulty profesor McLean, původem Skot. Jedno pozdní odpoledne, neohlášen, kdosi ťuká na dveře mé kanceláře. Ve dveřích Skot jako poleno, podkolenky pěkně pod kolena, v ruce mapu. A že hledá Dlaba,, typickým „Mr Dlab, I presume…“

Vzpomenete si na první dojmy z Chartúmu?

Především je nutné si uvědomit, že znalosti o Africe v Československu byly srovnatelné se současnými znalostmi o Měsíci. Jedinou dostupnou literaturou byly zápisky inženýra Hanzelky a Zikmunda – a ty byly dost daleko od pravdy. Abych byl stručný, uvedu jednu epizodu. Na chartúmskou univerzitu jsem přiletěl zároveň se sympatickým Angličanem – ekonomem. Měly na nás čekat nové moderní domy v předměstí Burri, ale stavba se o rok opozdila. Proto nás ubytovali do bývalých ubikací britských důstojníků zvané téměř ironicky Pink Palace. Obývali jsme jednu místnost, kde byly dvě domorodé postele a dva hřebíky ve stěně. Ráno jsem měl v botě krásnou žábu. Angličan se rozhodl: vybral zálohu a odletěl domů. Mě pak pomohlo československé velvyslanectví – žil jsem krátce v prázdném domě obchodního oddělení s fotbalovým trenérem. Záhy mi pak univerzita přidělila starý solidní dům v centru města se všemi těmi zvířátky, co se jen hemžily. Dokonce mě z postele jednou vyhnali termiti. Ale nové domky konečně dostavěli.

VLASTIMIL DLAB
Vlastimil Dlab
- narozen 5. srpna 1932, Bzí u Žel. Brodu

Jací byli tamní studenti?

Jedním slovem skvělí a troufnu si říci, že velká většina z nich na mne nezapomněla. Byli jsme skoro jako kamarádi, což od Britů čekat nemohli. Však jsem byl od svých studentů starší jen o pár let. Zvali mě do rodin, jiní navštěvovali mě. To, že jsem s nimi měl nadstandartní vztahy jsem poznal v roce 2000, po čtyřiceti letech, kdy jsem v Chartúmu vyučoval. Tehdy jsem byl pozván do Káhiry přednést jednu z hlavních plenárních adres na prestižní konferenci k tisíciletému výročí a rozhodl jsem se využít této příležitosti a navštívit chartúmskou univerzitu. Uvítali mne jako celebritu, vždyť řada mých bývalých studentů zastávala vysoké posty, dokonce až v tamní vládě.

Zde bych rád připomněl ještě jednu příhodu. Jelikož mi nebyly v britském systému uznány žádné akademické hodnosti, byl jsem nucen získat britský doktorský titul na univerzitě v Chartúmu. To pro mne nebyl žádný problém, dizertaci jsem mohl předložit kdykoli, měl jsem již řadu vědeckých publikací. Celé řízení se mi podařilo zkrátit ze tří na dva roky. Jsem patrně jediný Čech, který obdržel doktorský titul z matematiky na chartúmské univerzitě. V roce 1963 to byla sláva, ale též potíže s naším velvyslanectvím. Výrazem bylo mé přátelství s prezidentem univerzity profesorem Dafallou Ibrahimem Osmanem, který za své oficiální cesty do Evropy navštívil mé rodiče ve Bzí. Byl jsem v té době na oxfordské univerzitě, tak ani nevím, jak se můj otec a maminka s panem Dafallou při kávě dorozumívali.

Jak jste jezdil často domů?

Každé prázdniny. Poprvé to bylo v roce 1960. Tehdy jsem v Československu přednášel nejen o matematice, ale i o Africe, samozřejmě s pořízenými diapozitivy. Lidé – i moji blízcí kolegové – už tehdy podlehli neuvěřitelnému tlaku médií a tak měli velice zkreslené informace o černém kontinentu. Nevěřili mi, že prvního lva by potkali stovky kilometrů od Chartúmu, protože v televizi ukazovali, že tam jsou. Nevěřili mi, že v Chartúmu prší. Přitom jsem tam osobně zažil takový liják, že během chvíle bylo celé město po kolena ve vodě. Trvalo mi tehdy půl dne, než jsem se dostal na své Vespě z centra města domů. Ale Rudé Právo tehdy psalo, že se vylily vody Modrého a Bílého Nilu, které se v Chartúmu slévají.

Už v době Vašeho působení v Chartúmu jste ale jezdil po přednáškách po celém světě. To tehdy šlo?

Ne po celém světě , ale po velké části Evropy ano. Jelikož jsem měl podepsanou smlouvu se súdánskou vládou, neměl jsem žádné překážky. Chtělo to jen trochu odvahy, například k návštěvě Makkerere Univerzity v Ugandě. Využíval jsem prázdninové cesty do Prahy k návštěvě evropských univerzit v Itálii, Švýcarsku, Francii, Anglii, Holandsku, Rakousku, Maďarsku a navazoval jsem tu vědecké spolupráce. Jen Německem jsem jen prolétával, protože Československo v té době nemělo s Německem diplomatické styky.

V roce 1964 Vám vypršel kontrakt na chartumské univerzitě. Nechtěl jste zůstat?

Ne. Naopak jsem skončit chtěl a měl jsem s tím potíže. V Africe tehdy začínaly propukat národnostní a ekonomické potíže a já jsem se chtěl konečně usadit v Praze. Dokonce se mi podařilo na Spořilově koupit malý družstevní byt. Jelikož jsem v Chartúmu prodělal žloutenku, vysvětlil jsem této okolnosti k vysvětlení, proč se do Prahy vracím. Nutno říci, že jsem po celou dobu působení v Chartúmu měl na Karlově univerzitě místo odborného asistenta a od roku 1963 docenta.

V Praze rok opět pracuje na matematicko – fyzikální fakultě Karlovy univerzity. Na konferenci ve Varšavě dostává nabídku na angažmá na Institute of Advanced Studie při Australian National University do australské Canberry.

Zájemců o místo v Canberre bylo hodně. Chtěli jet jiní a argumentovali tím, že už jsem v zahraničí byl. Ale pozvánka byla striktně na moje jméno. Dostal jsem kontrakt od října 1965 do října 1968. Jak se ukázalo na konci, angažmá rozhodlo o mé budoucnosti.

Práce na Institutu v Canberre byla úžasná. Finanční podmínky byly sice skromné, ale přesto mi dovolili cestovat na světový kongres v roce 1966 v Moskvě. Při této příležitosti jsem v Praze obdržel hodnost doktora věd. To byla na dlouho má poslední návštěva Československa. Bzí jsem neviděl dalších 18 let.

Takže okupace roku 1968 Vás zastihla daleko od rodné země. Co jste dělal?

Účastnil jsem se řady demonstrací v Canberre i v Sydney. Nicméně domov mě táhl, a tak, přestože jsem dostal nabídku v Institutu zůstat, vydal jsem se na cestu domů. Abych měl čas vše si promyslet, cestoval jsem lodí, která šest týdnů plula Tichým oceánem, Panamským průplavem a Atlantickým oceánem do Southamptonu. V každém přístavu na mne čekaly zprávy o tom, co se doma děje. Na Bahamách na mě čekaly letenky a pozvání na univerzitu Carleton do kanadského hlavního města Ottawy s tím, že se po uzavření dohody vrátím na loď. Telefonicky jsem odmítl – chtěl jsem se prostě domů vrátit. I proto, že na mne na Karlově univerzitě čekala profesura. Formální řízení se mělo konat 19. prosince 1968.
Vše se dramaticky změnilo po obdržení zpráv v Lisabonu. Z Prahy jsem dostal anonymní dopis. Dopisy byly psány českou angličtinou, ale nikdy se nezjistilo, jestli mají původ v zahraničí či v Praze. Měl jsem několik dní plavby do Londýna na to se rozhodnout, co dál. V Londýně jsem měl objednaný hotelový pokoj, na pokoji opět letenky do Ottawy. Jednání Anglie i Kanady bylo tehdy vůči Čechům vstřícné – žádné problémy s vízy.

Takže jste odjel do Ottawy…

Rozhodl jsem se na dva dny univerzitu v Ottawě navštívit a podepsal jsem smlouvu. Mým hlavním úkolem bylo vybudování postgraduálního, především doktorského studia. Formality byly hotovy tak rychle, že Vánoce jsme už slavili v Ottawě.

Už v roce 1971 jsem byl jmenován vedoucím katedry matematiky, kterou jsem během tří let vybudoval v algebře, pravděpodobnosti a statistice na světovou úroveň. Dny algebry, jichž jsem během svého působení zorganizoval padesát, se staly symbolem univerzity Carleton, mezinárodní konference v reprezentaci algeber (konference ICRA) jsou též spjaty s univerzitou Carleton. První jsem zorganizoval již v roce 1974, další v letech 1979 a 1984 a od té doby se konaly po celém světě. Příští ICRA se bude konat v roce 2018 v Praze. To vše je výsledkem neočekávaných výsledků založených na předchozí práci ruských, francouzských a amerických algebriků, které jsme v letech 1972 – 1976 dosáhli společně s blízkým spolupracovníkem Clausem Ringelem. Je velice těžké v několika slovech říci o těchto fundamentálních výsledcích v teorii reprecentací algeber něco více.

Plné porozumění by vyžadovalo řadu let intenzivního studia. Jeden z amerických matematiků tento stav popsal slovy: „Je mi smutno, že ani vzdělaní lidé nevědí, že můj předmět existuje. Je ovšem důležité si být vědom, že takové a podobné výsledky umožňují technologický rozvoj, který denně využíváme.

V roce 1977 Vás i díky této práci zvolili za člena Kanadské akademie věd.

Bylo to na rozdíl od dneška zcela kuriózní. Ani jsem nevěděl, že mne na akademika navrhli. Přijel jsem do Frederictonu na schůzi Kanadské matematické společnosti, která byla organizována paralelně s Akademií věd. A tam jsem se dozvěděl, že jsem byl zvolen členem Akademie. Před kongresovým centrem byl takový plůtek s vrátky. Jak jsem přicházel, plot jsem přeskočil, abych nemusel až k vrátkům. Pak se mi smáli, že jsem jediný člen Akademie, který takový plot přeskočí.

Jak v mezidobí žili Vaši rodiče a zbylí příbuzní v Československu?

To je téma na dlouhé vyprávění, budu tedy stručný. Když jsem neuposlechl řady výzev k návratu do Československa, byl jsem odsouzen a vše jsem ztratil. Bolestivá byla samozřejmě ztráta osobních věcí, které nelze nahradit. Rodiče byli trestáni zkracováním penze za to, že jsem jim některé věci daroval. Jako penzisté mne několikrát navštívili, ale povolení nebyla automatická, vždy závisela na jednání místních polovzdělanců. S ostatními příbuznými jsem se viděl až v roce 1980 v Maďarsku, které bylo v té době liberálnější.
Na rozdíl od mnoha mých známých jsem prezidentu Husákovi žádost o milost neposlal a raději jsem zaplatil několik tisíc dolarů, abych se vyplatil a jako cizinec se mohl vidět se svým smrtelně nemocným otcem. Podmínky cestování do Československa však zůstaly mlhavé. Když jsem chtěl po tátově smrti strávit Vánoce s matkou, vízum jsem nedostal.

Kde teď máte domov?

Domov mám v Ottawě, ale Bzí mám v srdci.

Nedávno jste oslavil 85. narozeniny, ale jen tak se nezastavujete. Co děláte konkrétně?

Jsem už pěkných pár let v penzi. V Ontariu platil zákon, že člověk MUSÍ v 65 letech do důchodu a tak v něm jsem už dvacet let. Být v penzi ale neznamená odpočívat. Nevidím mnoho změn. Věnuji hodně času editorské práci s řadou vědeckých časopisů českých i zahraničních. Účastním se konferencí, čas od času přednáším na univerzitách – na podzim jedu přednášek na celý měsíc do Thajska. Ještě nedávno jsem po dobu pěti let přednášel během jarního semestru závěrečný kurz algebry pro budoucí gymnaziální učitele na matematicko – fyzikální fakultě Karlovy univerzity. Z tohoto kurzu vzešla učebnice Od aritmetiky k abstraktní algebře, kterou jsem s docentem Bečvářem nedávno vydali. Hodně se věnuji zlepšení výuky matematiky na českých školách.

V poslední době se ve výuce matematiky moc nedaří…

Tak například v nedávném čísle časopisu Matematika – fyzika – informatika se dozvíme o studiu na univerzitě Berkley v San Francisku, podle níž jednoduché dělení čísla 1 a ¾ zlomkem ½ s výsledkem 3 a ½ zvládlo pouze 5 procent amerických učitelů. V Číně tento problém ale zvládlo 90 procent učitelů, zatímco náš český didaktik udává 35 procent pro učitele v Česku. Je naprosto zřejmé, že k současným neúspěchům ve výuce matematiky výrazně přispívá nedostatečné školení učitelů. Samozřejmě, v Česku je velkým faktorem naprosto nedostatečné finanční ohodnocení jejich náročné práce, a jako důsledek výběr kandidátů na učitelství. Uvědomme si, že například v Singapuru má pouze pět procent špičkových studentů naději být přijato na studium pedagogiky. Podobně je tomu v Malajsii, Číně nebo Finsku. Toto by si měli rodiče uvědomit před tím, než podlehnou nátlaku různých zázračných pseudometod výuky matematiky, které se objevují a zanikají pod různými jmény po celém světě. Bohužel jsou často propagovány didaktiky s nedostatečnými znalostmi matematiky a často napáchají velké škody v celých generacích.

Výuka matematiky je špatná jen i nás. Vy se angažujete v nápravě. Jak na obrodu výuky matematiky?

Rád bych se zde omezil na výuku matematiky na 1. a 2. stupni škol a výuku matematiky pro učitele na těchto školách. Jeden z mých článků nazvaný Výchova budoucích učitelů, publikovaný ve sborníku jedné z učitelských konferencí nese výstižný podtitulek: Předstírání k nápravě nepomůže: učitelé se tváří, že vyučují a žáci, že studují – tak vypadají třídy nekvalifikovaných učitelů. Proto ty výsledky a neutuchající strašák z matematiky.

Je naprosto nutné zvýšit platy učitelů, zlepšit jejich výchovu a výběr a tím dosažení zvýšení jejich kvalifikace. Jinak bude školství dále upadat. Je nutné se zbavit biflování podle knížek bez důkladné znalosti a pochopení předmětu. Potíží ve výuce matematiky využívají po celém světě samozvolení didaktici k propagaci „nových metod,“ přičemž se někteří nestydí prohlašovat, že „dobrý učitel matematiky ji nemusí umět.“ Takovýmto výrokům je třeba se důsledně bránit. Nekvalifikovaní učitelé matematiky už nadělali na nevinných školáčcích škod přemíru. Proto se snažím prosadit organizování konference, na kterou by byli pozváni vysvětlit své metody propagátoři všech směrů, aby jejich postupy mohly být konfrontovány. Pevně doufám, že se taková konference za účasti médií uskuteční během první poloviny února příštího roku.

- 1951 - 1956 studium na Matematicko fyzikální fakultě Karlovy univerzity 

- 1959 - 1964 působení na univerzitě v súdánském Chartúmu

- 1965 - 1968 Institute of Advanced Studies Canberry (Austrálie)

- 1969 - 1997 Carleton University Ottawa

- 1977 řádný člen Kanadské akademie věd

- plaketu s jeho jménem a výčtem úspěchů najdou zájemci i v liberecké IQLandii

Autor: Jan Sedlák

26.8.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Jablonecká radnice. Ilustrační snímek

Jablonečtí zastupitelé budou jednat již ve čtvrtek

Policie vyšetřuje nehodu nákladního automobilu a chodce, která se stala 11. září před desátou hodinou dopoledne v Jablonci nad Nisou na křižovatce ulic Budovatelů a Poštovní.

Skoro polovina krajských silnic je rozbitá. Pomáhají i sociální sítě

Dožínky se slavily i na zámku u Rohanů

Liberecký deník - Oslava úrody i práce těch, kteří se starají, aby bylo co na talíř. To byly krajské dožínky. Letos se konaly na nádvoří sychrovského zámku. Stejně tak jako v minulosti.

Opravy kostela podpoří i koncert houslisty Františka Lamače

Smržovka – Spolek Michael, město Smržovka a místní farnost vás srdečně zvou na houslový koncert Františka Lamače ve středu 20. září od 18 hodin v kostele sv. Archanděla Michaela.

Vražda bosse podsvětí z roku 1996 nejspíš potrestána nebude

Vražda bosse tuzemského podsvětí Antonína Běly z roku 1996 nejspíš nebude potrestána. Státní zástupkyně Danuše Krejčová dnes při závěrečné řeči u Krajského soudu v Praze navrhla, aby soud obžalované Pavla Šrytra a Jána Kaca zprostil obžaloby. Zdůvodnila to tím, že existují pochybnosti o jejich vině a nelze s jistotou vyloučit, že čin spáchal někdo jiný.

Naši prvňáci: Už zítra představíme školáky ze ZŠ Poniklá

Jablonecko – Ve středu 20. září přinese Jablonecký deník čtenářům druhý díl svého nového seriálu Naši prvňáci. Jeho prostřednictvím bude představovat tabla jednotlivých prvních tříd základních škol, a to až do pololetního vysvědčení.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení