Vyrážíme ihned prvním vlakem z Liberce, kam jsme dojeli autem. To na celý den odstavujeme na parkovišti přímo u nádraží. Za pouhých 20 korun.

Na vánoční trhy se vydáváme ve čtyřčlenné skupince. Lístek si musíme koupit až ve vlaku a přijde nás na 350 korun (platí na zpáteční cestu pro skupinu 2 až 5 osob). Možná nás trochu zaskočí, že na něj musíme napsat svá jména, která ale stejně nikdo ani při zpáteční cestě nekontroluje. A i když jízda do Drážďan zabere přibližně dvě a půl hodiny, přijde nám, že jsme na místě za chviličku.

Od nádraží netrvá cesta na náměstí Altmarkt déle než dvacet minut. Proplétáme se drážďanskými ulicemi, až nás směs mnoha vůní a všudypřítomná vánoční výzdoba přivede přímo k okraji slavných drážďanských trhů. Je deset hodin a spolu s námi je na náměstí pouze pár návštěvníků. Když se zaposloucháme, zjistíme, že čeština zde téměř převažuje nad domácí němčinou. „Bílou, hnědou, s kečupem nebo hořčicí?" ozývá se od jednoho stánku.

Dokonce i prodavači mají naučené české fráze. Chvílemi si připadáme spíše jako v Praze. Potkáváme dokonce hlídku, která se skládá ze dvojice českého a německého policisty.

Ve stáncích nabízí voňavý kořeněný svařák, bílý, červený a s mnoha příchutěmi. Navíc ho prodávají v tematických hrníčcích, které se staly doslova symbolem letošních drážďanských trhů. Kdo si jej nepřiveze domů, jako by zde nebyl.

Pokud nepijete svařák, můžete ochutnat horkou čokoládu. Sortiment stánků je pestrý. Každý si zde přijde na své. Milovníci dobrého masa mohou ochutnat místní vyhlášenou klobásu bratwurst, kterou na trzích prodávají i v půlmetrovou.

Děti pokukují po hračkách a sladkých dobrotách včetně vánočky a vánoční štoly. Keramika, skleněné i dřevěné ozdoby, oblečení, cukrovinky a perníčky, nic co vás napadne, tu nechybí.

Nejpůsobivější je však samotná výzdoba stánků. Na střechách se tyčí do detailu vypracované postavičky malých kuchaříčků, skřítků a zvířátek. Prohánějí se tu i vláčky.

Procházíme křížem krážem Altmarkt směrem k blízkému Frauenkirche, kostelu Panny Marie. Mezi stále houstnoucím davem cinkají rolničky. Neblíží se Christkind, tedy německý Ježíšek, ale koně zapřažení do kočáru. Vůně svařeného vína a pečených kaštanů dotváří tu pravou vánoční atmosféru. K její dokonalosti chybí snad už jen sníh.

Kdo se chce vyhnout velkým návalům turistů a zároveň mu až tak moc nevadí, že přijde o večerní atmosféru trhů, doporučujeme mu vyrazit, stejně jako jsme to udělali my, už prvním vlakem ráno z Liberce. Nám se to rozhodně vyplatilo.