Jaká je situace v samotném Libereckém kraji, o němž nedávno místopředseda Regionální agrární rady Robert Erlebach prohlásil, že kdyby byl samostatnou republikou, byli bychom v zemědělské výrobě soběstační?

V rámci republiky rozhodně nejsme ve výrobě masa soběstační, v produkci mléka jen tak tak. Zhruba polovina spotřeby vepřového se dováží, dobrá situace není ani v produkci drůbeže, ve většině krajů republiky výrazně poklesl stav skotu. Když vezmeme v potaz Liberecký kraj, je to zhruba 22 dojnic na sto hektarů a celkově, započteme-li telata, býčky, jalovice, dostaneme se na číslo 51 kusů.

Katastrofální situace byla tak před patnácti lety, kdy to třeba na Českolipsku bylo pouhých 7 krav na sto hektarů, a 14 v rámci celého kraje díky vysoké zachované intenzitě v okrese Semily. Vysoké zatravnění zemědělské půdy v kraji by umožňovalo současnou intenzitu chovu skotu zvýšit i na téměř jeden a půl násobek současného stavu.

Nedávno jsem mluvila s jedním restauratérem a toho rozčilovalo, že si u našich dodavatelů nemůže objednat druh skotu vhodný na určitý druh jídla, oni mu prostě dovezou hovězí… Je z čeho vybírat?
Ale ano, i u nás máme významné a úspěšné chovatele kvalitních plemen masného skotu. Ale raději vyváží do Prahy, protože tam od odběratelů získá o 10 procent lepší cenu. Pak je rozdíl, jestli dostane za kus 40 nebo 50 tisíc korun. Tady vidím největší chybu u spotřebitelů. Pořád učím lidi, že se mají a dokonce musí ptát, od jakého je maso chovatele, na co je vhodné, kdo ho zpracoval. A ruku na srdce – ptáte se na to?

Abych pravdu řekla, ani jsem netušila, že bych se na něco takového měla ptát …
A jsme u jádra pudla! Pořád bojuji za to, aby lidé věděli, na co se mají ptát. Najděte si svého prodejce potravin a ptejte se ho. A on vám řekne, odkud maso či vejce pochází. A měl by také přesně uvést, co je to za druh a k čemu je vhodný. Jinak může chovatel degradovat, když sice řekne, od koho pochází, ale už nedodá, že se jedná o holštýnskou mléčnou krávu, jejíž maso se už hodí jen na polévku, nikoliv na svíčkovou. Na to všechno máte právo se ptát!

Jenže se obávám, že lidi pořád limituje spíš cena. Mnozí raději jezdí pro levnější potraviny do Žitavy.
A bohužel je nezajímá, že podpořili německou ekonomiku místo naší. Mimochodem, nedovedu si představit, že by třeba hovězí stejné kvality v Německu bylo levnější. A co se uzenin týče, ano, můžete koupit párek za padesát korun, který jako párek vypadá a možná i chutná, ale víte, kolik je v něm masa? Pod 90 korun za kilo kvalitní párek nekoupíte.

Ale třeba polské maso je levnější. Stejně tak vejce, a tak se lidem nedivím, že mu dávají přednost.
Poláci si vyjednali na EU řadu podmínek. Třeba tu, že mohou kuřata chladit vodou, zatímco my podle legislativy EU pouze vzduchem. To je pochopitelně dražší. Pak nemůžeme polské drůbeži cenou konkurovat, jenže jde o to, že sice koupíte levněji, ale platíte kromě masa i vodu.

Jak to, že jsou v rámci zemědělské politiky EU tak nerovné podmínky? Záleží to na velikosti země?
Záleží na tom, co je pro zemi prioritní a na co při lobování napře síly. Když je země výrazně zemědělská, tak se to pochopitelně projeví při dojednávání výjimek. Podmínky jsou bohužel nerovné. Třeba když se v rámci EU uzákonily komfortnější klece pro chovné slepice, naše chovatele stály ty investice desítky milionů korun. Tři velké země s tím nespěchaly a získaly výjimku. Pak je jasné, že se to musí v ceně za jednotku projevit.

Které tradiční komodity z českého zemědělství kvůli politice EU a nerovným podmínkám vymizely?
Pilířem českého zemědělství byla produkce skotu, prasat, obilí, brambor a cukru. Produkce brambor klesla, vepřové dovážíme, nízké kvóty na mléko před vstupem do EU v roce 2004 zlikvidovaly stáda krav a pro Česko tradiční cukr nešikovností přidělení kvót zpracovatelům cukrové řepy přenesl tuto komoditu za hranice naší země.

Nedávno probleskla ve zprávách informace, že naši ovocnáři inkasují obrovské dotace na eko sady, ale nepěstují tu ovoce.
Nejsem ovocnář, ale mohu potvrdit, že na Turnovsku, v tradiční oblasti známé pěstováním vynikajících jablek, se nic takového neděje. Problém je v tom, že obrovské množství kvalitního ovoce skončí v moštárně. Obchodníci stanoví tak nízké ceny, že se to prostě pěstitelům nevyplatí. Proč se nikdo neptá, kde jsou vynikající česká jablka? A když jsou, tak stojí kilogram 19 korun, zatímco výběrová španělská se prodávají za 24. Jak je to možné? Řetězce dostanou nařízení stlačit cenu dovezeného ovoce a neúměrně vyženou cenu českého, které nakoupí třeba po koruně za kilo. Když lidé přestanou cizí jablka kupovat, bude to řetězce nutit prodávat česká. Za kvalitu si jednoznačně může spotřebitel.