Zeman: Dva chleby nejíte, dva kabáty nenosíte

Soutěž Podnikatel roku, která vybírá nejúspěšnější průkopníky v oblasti podnikání, byla založena společností Ernst & Young ve Spojených státech amerických v roce 1986. Během své existence se rozšířila do řady zemí celého světa a v současné době se jako jediná světově uznávaná soutěž svého druhu pravidelně vyhlašuje již v téměř 50 zemích na šesti kontinentech. Letos k regionu Libereckého kraje připsali vítězné jméno Jaroslav Zeman, DETOA.

Zisk takového ocenění je velmi zavazující.

Hlavně je to ocenění kolegů. To není jen má zásluha.

Předvedl jste, že umíte vést kolektiv. Co byste si sám sobě ale vytkl?

Některé věci bych určitě udělal jinak, neopakoval bych stejné chyby, ale bez chyb to nejde.

Konkrétně…

Hodně mě mrzí ztráta postavení v branži, to jsem neodhadl na konci 90. let, když přišel takový zdrcující tlak z Číny. To mě mrzí dodnes. Že se tomu nedalo zabránit. Ale ten zbytek je dobrý.

Jak se vám líbí srovnání: Zeman = krteček?

To jsem ještě neslyšel. Krteček je v Česku fenomén, ale i v Německu, Polsku. Když ho lidé budou kupovat, mohou mě srovnávat, s kým chtějí.

Letos na jaře byl trochu propad na trhu. Co to způsobilo?

Hlavně v Německu cítíme pokles. Česká republika běží výborně a naše značkové zboží také. Ale máme mnoho komodit. Korále, to je takový náš hobby sektor, dále děláme naše hračky pod naší značkou, hračky pod cizí značkou a děláme komponenty do společenských her pro téměř celou Evropu. Společenské hry, to nejsou až tak hračky, to je zase druhý segment. Děláme pianinovou mechaniku.

Něco nám jde, a něco ne. Letos trochu vypadlo Německo. Odběratelé, kteří u nás kupovali, nejsou v dobré formě.

Dá se říct, že si český trh zvykl, budeme-li hovořit o hračkách, na návrat k přírodním materiálům?

Vidíme to na maminkách posledních deset let. V devadesátých letech koupily dětem vše, jen když to bylo levné a děti se potom otrávily. S růstem životní úrovně, i když si to ani neuvědomujeme, maminky kontrolují, zda hračka byla testována a kde je vyrobena. Pomohly nám exkurze a muzeum.

Najednou jsme mohli představit značku DETOA, firmu, která má za sebou 104 let historie. Schowanek to byla světoznámá firma, stejně tak i TOFA známá po Evropě. A my jsme protlačovali DETOU jako novou firmu.

V konfrontaci s ostatními firmami jste vyšli s čistým štítem. Dá se říci, že je to právě ten správný odrazový můstek, který by vás měl dostat do vrcholné politiky?

V politice už jsem. Šest let dělám starostu. A myslím, že vrcholná politika není tak složitá jako ta komunální, kde schytáte vše. Zleva, zprava. Když jsem vyhrál podruhé volby, tak to mě nejvíc hřálo na srdíčku. Protože to je anonymní rozhodnutí a lidé mohli do urny naházet, co chtěli. Dostal jsem ještě více hlasů než v prvním období, tak to mě opravdu potěšilo.

Ve vašem případě by se dalo říct, že vás živí tato firma a její ekonomická úspěšnost. Nebudete tedy nekompromisní politik jdoucí jen za ziskem.

Já už dlouho razím heslo: „Dva chleby nejíte, dva kabáty nenosíte". Já firmu neberu jako, že je moje. Jsem spíš správce a jednou to může být i beze mne. Hlavně když firma půjde dál. Mrzelo by mě, kdyby firma skončila se mnou. Peníze jsou pomíjivé. Jsem šťastný v Jizerských horách na kole, nepotřebuji žádné drahé dovolené.

Vy máte a budujete si své zdatné nástupce. Máte dva syny.

Nevím, jakou cestou hoši půjdou, ale doufám, že budou pracovití a skromní. Zda budou dělat instalatéry nebo truhláře nebo manažery, na tom nezáleží. Hlavně aby vše dělali pořádně a bez průšvihů.

Kolik je vašim chlapcům let a čím se vyučili, nebo co studují?

Jardovi je třiadvacet, má ekonomickou školu, rok byl v USA, kde studoval angličtinu. Pracuje v jedné sklářské firmě. Michal se vyučil a teď se pokouší udělat maturitu, tomu je dvaadvacet. Ten si užil školy docela dlouho.

Jak se díváte na studia řemesel, protože dnešní generace k dělnickým profesím příliš netíhne.

Je to špatně nastavené, nejdřív jako daňoví poplatníci platíme děti na ekonomických školách, pak je platíme na úřadu práce, pak jim platíme rekvalifikace. Škol je zbytečně moc, dětí je dvakrát méně než v osmdesátých letech.

Všichni chtějí sedět v kancelářích, ale bez řemesla to nepůjde. Nám ve firmě chybí černá řemesla, jako všem ostatním. Učiliště moc nejásají nad množstvím žáků, nikdo tam nechodí.

Máte asi dvě stě zaměstnanců. Dokázal byste říct, jaký máte věkový průměr zaměstnanců?

V dělnických profesích se nevyhýbáme ani maminkám po mateřské dovolené, které to mají vůbec těžké s návratem do pracovního procesu. Ale pokud se podíváme i na kolektiv vedení firmy obchodní ředitelce bylo třicet a je u nás pět let. Ekonomickému řediteli je čtyřicet a je u nás patnáct let. Výrobnímu řediteli je osmatřicet let a u nás pracuje dvacet let. My se nevyhýbáme ani mladým, ani starším, hlavně když pracují.