Ale ne. Švédsko je červené. Zelené jsou země, kam můžete jet bez obav. Tedy, pokud vás tam pustí. Naštěstí se nikdo nikam nehrne. Většině lidí se doma zalíbilo. Koronavirus měl světlé stránky. Jasně nám ukázal, že nejen cesta do práce je ztrátou času. I sama práce je ztrátou času. A když za to, že dřepíme za pecí, dostaneme zaplaceno, proč se někam crcat?

V každé rodině je ale rebel bez příčiny. „Já už to tady nevydržim, já chci aspoň na Slovensko,“ spustí matka.

Rozvážný otec ví, že nemá cenu s ní polemizovat. Proto jen podotkne: „Na Slovensko? Proč ne. Ale až budou zas k mání ty spreje proti lidožravým medvědům.“

To neměl dělat: „Medvědi, medvědi, my chceme medvědy,“ jančí drobotina. „Já vám ukážu medvědy!“ obrací matka, „medvědů se jim zachtělo, nenažrancům!“

Zůstat doma je zkrátka nejbezpečnější. Když jste spolu vydrželi tři měsíce v karanténě, vydržíte to dalších třicet let.

Pokud však opravdu máte boty z toulavého telete a chcete překročit hranice, tady je několik rad, které vládní semafor neobsahuje: 1. mějte při sobě kartón marlborek. Tomu žádný pohraničník neodolá. 2. nalepte si na čelo staniol. Tak vám teplotu prostě nezměří. 3. kdyby se vám chtělo na hranici kýchnout, raději vystřelte z poplašňáku. Je to bezpečnější. 4. v cizině choďte zásadně ve skafandru. Jednak se tím ochráníte, jednak nevzbudíte pozornost.

Když už přežijete dovolenou, je potřeba zařídit, aby vás při cestě zpátky nešoupli do karantény. Co když vaše zelená destinace mezitím zčervenala?