„Co Bůh činí, dobře činí“, napsal minulý týden na Twitter mluvčí Hradu Jiří Ovčáček. Své posty na sociálních sítích prokládá citáty z bible pravidelně a člověk jen hádá, jestli skutečně hluboce propadl náboženskému životu, dělá si z lidí blázny, nebo si na odiv dávanou zbožností chystá teplé místečko na arcibiskupství, až Miloši Zemanovi skončí funkční období.

Autor je spisovatel

Samozřejmě to může být i jinak. Pražský hrad se svou historií je mystické místo a na slabší povahy může mít jeho atmosféra katastrofální dopad. Dovolím si ocitovat jeden starší geniální text Viktora Šlajchrta: „Směsice silných pocitů, jaké pobývání na Pražském hradě vyvolává, může narušit duševní rovnováhu.

Kolik jen panovníků se tu pomátlo! Z novověké historie stačí připomenout jediné dva Habsburky, kteří zde trvale žili, Rudolfa II. a Ferdinanda Dobrotivého. Také otec vlasti Karel IV., jakkoli se nám jeví rozumně, míval na evropských dvorech pověst náboženského blouznivce a jeho syn Václav IV. po mládí stráveném na Hradě propadl v podhradí těžkému alkoholismu.

Jakub Horák
Pěna dní: Chvalte Přísahu

První z českých prezidentů byl před pustošivými silami zdejšího prostředí chráněn celoživotním racionalismem a skepsí, pokročilým věkem a v neposlední řadě také tím, že se raději zdržoval na zámkuv Lánech. Ale už jeho nástupce se na Hradě dopustil několika vykolejených rozhodnutí. Emil Hácha tu ke konci svého působení přišel o rozum, zatímco dělnickým prezidentům zřejmě stačilo vyznávat šílenou ideologii. To, co příznivci Václava Havla pokládali za roztomilý svéráz, překračovalo podle jeho odpůrců často hranice zdravého rozumu. Dokonce i takový pragmatik jako Václav Klaus se obzvlášť ve druhém prezidentském období jevil i svým stoupencům jako blázen, přičemž se nákaza na rozdíl od Havlovy éry přenesla i na jeho poradce. A nyní Miloš Zeman s Ovčáčkem. Kdo ví, co se jim zase honí hlavami…“ Ovčáčkovo náboženské třeštění především ukazuje, jak moc je hradní partička odtržená od reality. Doufejme, že už ne nadlouho.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.