Na první pohled nikdo neviděl, že chod oné psí rodinky sice určuje otec (rozumějme ministerstvo a epidemiologové), ale značně ho podkopávají jeho potomci: štěňátka, která do systému pronikla dle požadavků jiných ministerstev a lobbystických skupin. Nemluvě o premiérovi, pro nějž v rodince nějak nemohu najít adekvátní místo a pojmenování.

Zejména v listopadu a prosinci se přes vlnu kritiky systémem PES řídila mnohá opatření a spousta lidí den ze dne sledovala, jestli v tom nebo onom parametru klesneme dostatečně nízko, abychom mohli „alespoň do trojky,“ tedy mimo jiné k otevřeným hospodám a restauracím. Právě jejich zavření většinu našeho národa zajímalo nejvíc. Protože kromě o něco vyšší míry alkoholismu než je v západní Evropě právě posezení u piva či vína (nebo třeba jen u kávy) pomáhalo léčit z práce nebo soukromého života zraněné duše Čechů.

Sputnik je asi výborná vakcína. Přesto ji nechci

Po zhruba třetině roku od představení systém na stránkách ministerstva stále jede. Mírně upravený, ale je tam. Ale zajímá vůbec někoho?

Stvořitel Blatný už o něm nemluví, ani lidé k němu neupírají zrak. Protože jinak by už žádali otevírání, mimo jiné právě těch hospod. Systém PES se totiž (bez zájmu kokokoliv a bez reálného vlivu na to, co se bude dít) ve středu dostal na devětapadesát bodů. A to by podle tabulky znamenalo (a ještě loni to tak opravdu bylo), že za pár dní půjdeme na pivo. Jenže nepůjdeme.

A proto by měl resort psa utratit. A nebo uzdravit tak, aby nepřestával štěkat, když nepřítel ještě neodešel. A aby jeho štěkání někdo znovu (včetně ministra) bral vážně. Jinak se na jeho výživu zbytečně vyhazují peníze každého z nás.