Už ani na Slovensko se od pátečního rána bez očkování proti covidu nepodíváte. Tedy pokud nechcete strávit pět dní v karanténě. V Česku se bez plného očkování nedostanete na koupaliště či do hospody. Tady sice máte šanci udělat si PCR nebo antigenní test, ale ty, co jsou zdarma, vydrží jen na část měsíce. Dlouhé karantény pak neočkované čekají při návratu z dovolenéz velké části oblíbených plážových destinací a je dost pravděpodobné, že se jejich počet bude s časem zvětšovat, a ne zmenšovat.

Podobně bude klesat i tady u nás v Česku množství součástí normálního života, které půjde absolvovat jen s pomocí testování, bez toho, aniž by se člověk nechal naočkovat. Svět nenaočkovaných se tak rychle komplikuje a zmenšuje, asi jako když ve vaně vyndáte špunt a začnete vypouštět vodu.

V současnosti je však několik závažných „ale“. Za prvé stále ještě neplatí, že se mohl nechat naočkovat každý, kdo chtěl. Můj syn jev kategorii 20 plus a nechal se naočkovat okamžitě, jak to bylo pro jeho kategorii možné. A přesto bude ještě několik týdnů čekat na druhou dávku. Stále je tady část seniorů, kteří vsadili na možnost, že se místo velkokapacitních center nechají naočkovat u svého lékaře, a splakali nad výdělkem.A pak je tu část populace, která sez různých závažných zdravotních důvodů nemůže nechat naočkovat.

Pro ty, kteří to pro pomalosta komplikovanost očkovacího systému ještě nestihli, by měl stát dočasně zajistit dostatečné množství bezplatných testů, které jim umožní dočasné normální fungování ve společnosti. Včetně návštěv bazénů, kin či restaurací. To tak v současnosti není, což prostě nutí část lidí nedodržovat předpisy a pomáhá to šíření viru.

V případě „neočkovatelných“, kterým to lékař potvrdí na podobném principu jako třeba neschopenku, musí stát vymyslet trvalý testovací bezplatný systém.

A poslední kategorií, kde je třeba nalézt trvalý nebo alespoň dlouhodobý funkční bezplatný testovací model, jsou děti, které se zatím nemohou proti koronaviru očkovat. Ani jejich plný život nesmí zatížit platbami za testy rodinné rozpočty, a přitom se musí vyloučit situace, kdy by právě děti byly zásadními přenašeči smrtících mutací koronaviru.

Pak je tu však část Čechů, kteří se očkovat mohli a mohou, a bez závažného zdravotního důvod se prostě očkovat nechtějí.

Ti by měli dostat v příštích měsících ještě poslední šanci, včetně nějaké pozitivní motivace, jako jsou výherní loterie nebo finanční příspěvek. Současně s tím by se jim ale život bez vakcíny měl postupně stále více komplikovat a prodražovat. Podobně jako se například komplikuje a prodražuje kuřákům. Tlak musí samozřejmě odpovídat závažnosti situace. Může se stát, že koronavirus zmutuje do nějaké lehké varianty a tvrdá opatření vůči neočkovaným už nebudou potřeba. Zároveň je však třeba se připravit i na opačnou situacia postupným tlakem dosáhnout takové proočkovanosti, která vytvoří kýženou kolektivní imunitu.

Zdravý životní styl

Současně s tlakem k očkování proti koronaviru je však třeba se zamyslet nad celkovým vztahem Čechů ke svému zdraví. A pozitivně motivovat ty, kteří se o své zdraví starají více než velká část společnosti. Koronavirová krize totiž odhalila, že máme sice stále slušné zdravotnictví, ale velice mizerný životní styl, který má do toho zdraví prospívajícího velice daleko. V zemi, kde extrémní spotřeba piva, tedy alkoholu, je důvodemk národní hrdosti, obezita je přehlíženou vadou na kráse a nekvalita a škodlivost potravin se vydává za „klasickou českou kuchyni“, je zdravý životní styl spíše výjimkou než pravidlem. Za to jsme v tomto roce zaplatili desítkami tisíc obětí covidu. Pokud toto není důvod ke změně, co jiného by to mělo být?