„Po činu jsem brečel, nevěděl jsem, co mám dělat. Šel jsem se opít do hospody a pak jsem bloumal po nábřeží. Pohled na Vltavu mi vnukl myšlenku, jak se těla zbavím.“
Doznáním pachatele, přezdívaného mezi trampy Pasáček, samozřejmě případ pro kriminalisty neskončil, mimo jiné proběhla prověrka výpovědi, jak se vrah zbavil těla. Bylo to vlastně prosté: pracovními nástroji se staly nůž a pilka na železo, části těla vrah odnesl za tmy ze svého holešovického bytu načtyřikrát v pytli a ve sportovním tlumoku. Cílem se stal branický most, odkud vysypal náklad do Vltavy. Duchoň nevěděl, že si ho cestou všiml v tramvaji známý, kterému bylo divné, kam má Pasáček s velkým zavazadlem namířeno. Známý dokonce Duchoně tajně sledoval, ten mu ale ve tmě a v okolí špatně osvětleného mostu zakrátko zmizel… „Pachatelovu výpověď potvrdilo i ohledání místa činu. Našli jsme postel se zakrvácenou matrací, krevní stříkance na zdi i pilku na železo s mikroskopickými částečkami kostní tkáně,“ vzpomínal na případ slavný kriminalista Jaroslav Zahrádka. „Objevili jsme rovněž mládence, kterému Pasáček prodal Batěkovu bundu. Teprve při jejím spatření uvěřil otec zavražděného, že svého syna už nikdy neuvidí.“
A nebyl by to dobrosrdečný dobrosrdečný Zahrádka, aby neglosoval na závěr: „Smutně to začalo i skončilo. Manželé Batěkovi velice želeli synovy smrti, mně bylo svým způsobem líto i Pasáčka.“ Proto dodejme, že psychiatrický a psychologický posudek byl vůči obviněnému Duchoňovi smířlivější daleko míň. Pachatel dostal u soudu dvanáct let kriminálu.