„Společně se sestrou jsme se staraly o bratra Bedřicha. Ten po návratu z kriminálu bydlel v matčině bytě. Pobyt ve vězení ho jednoznačně poznamenal. Není schopen se o sebe postarat. Psychicky je na tom dost špatně, taky je věčně bez peněz.“ Bylo by možné, aby měl Martinák na sestřině smrti vinu? „Ano, myslím, že to možné je,“ odvětila žena smutně. Věděla to samé, co kriminálka ze svých svodek. Třiapadesátiletý Bedřich Martinák ukončil v srpnu 1995 podmínečně patnáctiletý výkon trestu odnětí svobody za smrt své manželky.


Kde podezřelého muže hledat? Nejčastěji pobýval v pivním baru LUKY. Byl tu i v pátek 17. července, tedy v předpokládaný den vraždy. Nejprve tvrdil, že si musí odskočit na schůzku se svou sestrou, později se objevil a tvrdil, že ze schůzky sešlo. Nespornou pozornost kriminalistům si získalo svědectví člověka, který v baru s Martinákem popíjel: „Potom, co se vrátil, mi najednou připadal nervózní. Začal poroučet panáky a šampaňský, to u něho nebylo obvyklé. Útratu, něco přes tisícovku, platil z dámské peněženky.“

Černá ovce rodiny

Martinák po setkání s policisty evidentně netoužil. Pár dní se skrýval, nakonec se však v baru objevil 22. července 1998 krátce před polednem. Nedlouho poté ho obstoupili tři muži v uniformách a vyzvali ho, aby je doprovodil k tzv. podání vysvětlení. Před výslechem musel ještě na prohlídku do nemocnice. Uvedl totiž, že předchozího večera ho napadli a pobodali dva bezdomovci. Lékař na traumatologickém oddělení mu ošetřil dvě nehluboké bodné rány do levé strany hrudníku a jednu ránu v pravé bederní krajině.


“Martináka jsem proto vyslýchal až navečer téhož dne,“ konstatuje vyšetřovatel případu. „Byl velice zlostný, s chutí by mě uškrtil. Bylo potřeba ho nechat během úkonu také najíst. Objednal si bramborový salát, ale shánějte něco takového během červencové noci! Když dostal tři rohlíky a dva kusy sýra, zaškaredil se a měl jsem to u něho polepené definitivně.“ Martinák se nejprve rozhovořil o svém životě. Pochází z osmi sourozenců, všechny děti vyrůstaly u rodičů, kteří se o ně příkladně starali: „Se sourozenci jsem vždycky vycházel, byl jsem černá ovce rodiny, ale odpustili mi to. Nejvíc jsem se stýkal se sestrami Dášou a Marií. Dokázaly vycítit, že jsem bez peněz, já prostě neumím šetřit. Dáša mi prala prádlo, většinou mi nachystala nějaké jídlo.“


Opláceti zlem svou vinu na sestřině smrti Martinák nepopíral. Měl jen tendenci uvádět některé věci v příznivějším světle: „Navštívil jsem Dášu, normálně jsme seděli, kouřili a pili kafe. Najednou mi začala vyčítat, že jí dlužím dva tisíce. Řekla, že jsem hajzl a kopla mě do nohy. Ptal jsem se jí, co dělá. Ale ona vzala žehličku dvakrát mě uhodila do prsou. To mě zabolelo, tak jsem jí podtrhnul nohu, až spadla na záda a chytil jsem ji za krk. Tlačil jsem prsty na krční tepny. Nepamatuji se, že bych ji škrtil něčím jiným než holýma rukama. Nevím, proč měla vyhrnutou podprsenku a byla bez kalhotek. Asi se to nějak shrnulo, když jsme se váleli po koberci… Když bylo po všem, díval jsem se na nehybné sestřino tělo a říkal jsem si: Jéžišmarjá, to přece není možný!“

 

Vyjde jako starý

Krajský soud v Ostravě odsoudil v dubnu 1999 Bedřicha Martináka k doživotnímu trestu vězení. „Penězi, které sestře po činu vzal, platil za sebe i za společnost útratu v baru. Přitom si podle svědků neustále pískal a opakoval: To je super, to je super! Odvolání se Martinákovi vyplatilo – Vrchní soud v Olomouci snížil jeho trest „jen“ na čtyřiadvacet let. Bedřich Martinák (narozený 1945) by tak měl opustit brány vězení jako velmi starý muž.