Pan učitel byl za přáteli na samotě Nový Mlýn, stojící nedaleko místa napadení nešťastné dívky. Z návštěvy odcházel v podstatě v tu samou dobu, kdy Nový Mlýn musela míjet Danielková. A dál: Řada svědků spatřila po silnici tam a sem projíždět ve tmě neidentifikovaného cyklistu, jediný Kůrka ho prý nezahlédl. Takže si kriminalisté položili otázku, jestli Kůrka v souvislosti se smrtí Danielkové něco netají?
„Kůrka skutečně patřil mezi podezřelé a krátkou dobu si pobyl ve vyšetřovací vazbě,“ vzpomíná emeritní kriminalista Jaroslav Krutiš. „Jeho alibi bylo všelijaké, ale nakonec jsme ho pustili. Počet svědeckých výpovědí v jeho prospěch vysoko převažoval.“ Z případu Danielková se tak stal pomník, zařazený do operativní akce ERIKA, kam spadaly ještě další dvě neobjasněné sexuální vraždy, spáchané na severu Čech v roce 1951.
A pak přišel dramatický paradox! Když v roce 1957 dopadli muži zákona sedminásobného vraha Václava Mrázka, probírali spolu s obžalovaným také zmíněné neobjasněné vraždy. Leccos z Mrázkova modu operandi totiž vraždě Danielkové odpovídalo! Tou dobou byl ovšem údajný - a hlavně jiný - vrah Danielkové pár let za mřížemi! Jak je to možné?
Pavel Kraus, autor obsáhlé kriminalistické analýzy „Případ Václava Mrázka“, publikované půl roku po Mrázkově dopadení a čtvrt roku před jeho popravou, se zmiňuje také o akci ERIKA. K vraždě Danielkové - a jejímu rozuzlení - poznamenal: „V roce 1955 se k vraždě doznal jistý Žabka, 21letý mladík z blízkého okolí. Provedení svého činu vylíčil úměrně ke svým nevalným duševním schopnostem. Jelikož na doznání, podporovaném několika nepřímými důkazy, houževnatě setrvával, byl pro vraždu odsouzen, i když nelze s naprostou určitostí tvrdit, že ji spáchal.“
Policejní a justiční omyl v socialistickém Československu? To si nemohl dovolit tvrdit ani Kraus, kriminalista mající velký podíl na Mrázkově usvědčení. Vždyť jako by jinými slovy říkal: „Možná odsoudili místo Mrázka neškodného pitomce! Nebo - ještě hůř - z něj doznání vymlátili?“

Pokračování najdete zde