Ilustrační foto.Zdroj: DeníkAleš Jaroš pracuje jako IT specialista na 4. základní škole ulici Václava Talicha v Mostě a distanční výuka jej pořádně zaměstnala. Práce bylo až, až. „Dá se říct, že jarní uzavření škol nás zaskočilo. Bylo s tím dost práce, protože tehdy nikdo nic pořádně nevěděl a vlastně si pomáhal tak nějak sám. Hlavně šlo o to, jak nebo jakým způsobem dostat děti do procesu výuky na dálku co nejdříve a nejlépe,“ vzpomíná na to, co bylo na startu distanční výuky, v podstatě nového formátu vyučování, který do té doby v Česku nikdo pořádně neznal.

Pedagogové se snažili pomocí různých programů o spojení s žáky. „Kdo měl o tento způsob výuky eminentní zájem, tomu jsme půjčovali notebooky nebo tablety. Bylo to trochu hektické, nicméně jsme to zvládli,“ pokračuje ve výčtu toho, co se dělo při jarním uzavření škol.

Při podzimním uzavření už byla škola na podobnou situaci připravená. Měla za sebou zkušenost z jara a nikdo nebyl tak naivní, aby si myslel, že covidovému řádění je konec.

Karel Minařík
Žáci si uvědomili, že školu potřebují, říká ředitel základní školy v České Lípě

Učitelé v srpnu absolvovali proškolení na platformu Teams. V září pak na první třídní schůzce obdrželi rodiče dětí přístupové kódy a hesla k teamsům. „Dokonce jsme stihli i jakousi zkušební verzi platformy, kdy si všichni učitelé s rodiči udělali třídní schůzky. Povedla se nám i jedna příprava, kdy starší děti nebyly ve škole, aby se vyzkoušelo, jestli to funguje nebo nefunguje,“ doplňuje ředitelka školy Alena Lorenzová.

Příprava stála spoustu práce a úsilí, ale vyplatilo se. Podzim proběhl bez zbytečných zmatků. Oproti jaru to bylo nebe a dudy. Už se plynule přešlo na distanční vyučování a kromě čtyř žáků, kteří neměli vybavení ani připojení a museli si chodit pro úkoly do školy, byli všichni připojeni.

Novinkou byla distanční výuka pro prvňáky. Zde se muselo hodně spolupracovat s rodiči, protože se neočekávalo, že by děti, které právě nastoupily do školy, samy zvládly připojení a výuku.

Ovšem ne všechno probíhalo hladce. Stalo se, že žákyně byla přihlášena, nicméně poté, co ji učitelka vyvolala, aby odpověděla na otázku, tak se neozývala. Nereagovala ani na několikeré výzvy. Potom se zjistilo, že si po připojení do systému šla dělat, co zrovna chtěla, a vyučování ji nezajímalo. Proto muselo dojít k poměrně razantním krokům a úpravě v systému teamsů.

Nanynky.
Liberecký kraj propaguje místní tvůrce, chce jim pomoci

„Platforma Teams je z pohledu IT robustní. Nastavení bylo opravdu hodně náročné. Věděli jsme, že děti budou chtít učitele určitě nějakým způsobem poškádlit. Muselo se všechno systémově nastavit tak, aby fórum mohl zahájit pouze učitel, aby děti nemohly vypínat mikrofony nebo monitory, aby nemohly vyhodit učitele z fóra a další věci. Třeba aby měl pedagog zpětnou vazbu o pozornosti žáků. Nastavení bylo hrozně složité, ale nakonec jsme postupně dozrávali k tomu, jak to máme nastavené teď, kdy je to perfektní. Ta práce je za tím vidět,“ doplňuje IT specialista.

Jednou z perliček byla skutečnost, že se do vyučování na dálku přihlásila žákyně z úplně jiné školy, která se chtěla učit, protože ve své škole tento způsob výuky neměla. Kamarádka jí proto poskytla přístup.

Aleš Jaroš kromě distanční výuky ve škole musel řešit také vyučování na dálku u svých dvou ratolestí. Syn je ve třetí třídě a dcera v deváté. „Matka je bývalá učitelka, takže dohlížela na synovo vzdělání na dálku každý den a on sám se potom už možná těšil, až se zase vrátí zpátky do školy. Dcera se připravovala klasicky jako ostatní žáci v jejím věku,“ uzavírá Aleš Jaroš.