Autorem hry je Julien Green, Američan narozený v Paříži a píšící francouzsky, který se věnoval především próze. K dramatu ho patrně přímo podnítil proslulý divadelník Louis Jouvet – hru Zítřek se nekoná Green začal psát v polovině svého života, už na počátku padesátých let, ale dokončil ji až v roce 1979.

Inscenace vychází z reálné události, jíž bylo zemětřesení, které udeřilo na město Messina 28. prosince 1908 v 5.30 místního času, vyžádalo si nejvíc lidských obětí ze všech dosud zaznamenaných zemětřesení v Evropě a obrovské materiální škody. Hra končí okamžikem zničujícího úderu a začíná o dva dny dřív, 26. prosince. I divák nebo čtenář, který historická fakta nezná, se o nich dozví z anotací či programu, a už proto je v tomto případě otázka, „jak to dopadne“, zcela vedlejší.

Inscenátoři v Dlouhé z textu vyzdvihují dvě repliky. „Když věci jakžtakž fungují, je lepší si nestěžovat a do ničeho nešťourat.“ A: „Přihodit se může cokoli a kdykoli. A proto je třeba dělat, jako že se nikdy nic nepřihodí.“ Oba výroky naznačují myšlenkové i stylové rozpětí, v němž se Greenovo drama i jeho první česká inscenace pohybují.

Hrají: Magdalena Zimová, Jan Sklenář, Eva Hacurová/Zuzana Stavná, Jan Vondráček, Samuel Toman, Štěpánka Fingerhutová a další.

(rep)