V úterý 5. října v Městském divadle v Jablonci nad Nisou vlétl na pódium jako Harry Šoumen, ve svém oblíbeném červeném sáčku a botách, které házely větší odlesky než blesk fotoaparátu. Rázem ho bylo všude plno. Než vezme do ruky hoboj, je Vilém Veverka zábavný a pohotový konferenciér, házící vtípky i poťouchlé grimasy na všechny strany.

S přiložením hoboje k ústům se však jako mávnutím kouzelného proutku objeví špičkový hudebník, jenž vám hravě dokáže, že všechny písně světa byly napsány právě pro hoboj. Je úchvatné pozorovat, s jakým mistrovstvím se do melodie pokládá, přesto si však neodpouští potutelný výraz a je na něm vidět, jak si svoji hudbu užívá. A stejně tak si užívá i publikum. Původně vážné tváře střídají spokojené úsměvy a ohlušující potlesk přichází po každé odehrané písni.

Aby toho nebylo málo, dočkali jsme se ve druhé půli stoje na hlavě, který předvedl sám protagonista přímo na jevišti. V tričku a červených botách pak pokračoval v hudebních laskominách jako by se nechumelilo. Tolik k originálnímu a všestranně talentovanému hobojistovi, teď několik zásadních věcí o večeru samotném.

Letní tábor v Kunžaku u rybníka Komorník v roce 1966.
Podívejte se na retro snímky z tábora: celtové stany, ohniště a pohoda

Vilém Veverka a jeho Ultimate W Band ve složení Jana Kubánková a Anna Veverková housle, Blanka Karnetová- viola, Lukáš Polák- violoncello, Jan Kořínek- kontrabas a Martin Hybler- klávesové nástroje, představili nové album Next horizon, jenž jim v rámci koncertu na jevišti Městského divadla Jablonec pokřtil ředitel tohoto kulturního stánku Pavel Žur.

V programu koncertu jsme slyšeli tyto skladby: Martin Hybler BestBeatVivaldi Allegro gusto- Jazz balad- Presto; Ennio Morricone Romanza Quartiere, Led Zepppelin Kashmir, Chick Corea Spain, Ástor Pizzolla- Oblivion, Libertango, Claude Francois / (Jacques Revaux- My way a Martin Hybler Kickdown. Neuvěřitelným, avšak velmi zdařilým počinem se ukázala být píseň z filmu Le Mans ´66 , při níž zazněl hoboj před videoprojekcí s ukázkami z filmu.

Videoprojekci jsme zažili i u přídavku, kdy nám emoce rozjitřila píseň z filmu Tenkrát na Západě. Ještě teď, když si na to vzpomenu, derou se mi slzy do očí. Závěrem si nemohu odpustit jeden příměr. Hoboj je pro Veverku oříškem. Nikoli těžkým, ale pro život nezbytným. Třikrát bravo. 

(ims)