Prasátko je nadčasová dobrodružná cesty za poznáním. Co o čuníkovi víme? Autorka mu stvořila nový svět; má svá pravidla i geografií, je tak jiný než Potterův svět i temná pohádka Ikabog.

Dle autorky je Pašík na omak jako hebký ručník. V bříšku má drobné plastové korálky, takže se s ním dobře házelo, měkké nohy byly akorát na utření slziček. Když byl jeho majitel Kuba malý, každý večer při usínání cumlal čuňátku ucho. Prasátko se jmenovalo Pašík, protože když se Kuba učil mluvit, říkal „paše“ místo „prase“.

Když byl Pašík nový, měl lososově růžovou barvu a lesklá černá plastová očka, ale Kuba si ho tak už nepamatoval. Pro něj byl Pašík odjakživa stejný: našedlý i zašlý, jedno ucho od samého žužlání celé ztvrdlé. Oči mu kdysi vypadly a chvíli po nich zbývaly jen maličké dírky. A pak Kubova maminka, zdravotní sestřička, místo korálků našila malé knoflíky. Když Kuba tehdy přišel odpoledne ze školky, Pašík ležel v kuchyni na stole zabalen ve vlněné šále, přes oči měl kousek gázy. Máma mu dokonce napsala lékařskou zprávu: „Pacient: Pašík. Operace: Přišití knoflíků. Provedl: Máma.“ Kuba od dvou let nešel spát bez Pašíka, což často působilo komplikace… Jaké? A nechcete si o tom přečíst sami, nebo radši rovnou svým dětem?

„Novinku jsem psala z velké lásky. Inspiroval mě pevný vztah, který děti mívají k svým nejoblíbenějším hračkám. U řady lidí často o tak z nostalgie přetrvává až do dospělosti,“ vysvětlila legendární autorka.

Malý Kuba a jeho roztomilé plyšové prasátko Pašík se tedy od sebe nehnuli na krok. Měli se rádi, jak už to u opravdových kamarádů bývá. Jenže to změnil jeden smutný Štědrý večer, kdy Kuba o oblíbeného Pašíka zničeho nic přišel. Není divu, že pak byl zoufalý. Potřeboval ohromující zázrak, aby milovanou hračku zas našel. Ale protože jsou Vánoce, čas radosti, očekávání i řady splněných přání, takový zázrak se vážně stal.

Vánoční prasátko, zprvu jen náhrada za nezvěstného Pašíka, zničehonic ožilo a vymyslelo odvážný plán: vydal se s chlapcem do kouzelné Země Ztracených a Pašíka nakonec našli, ať už se jim do cesty postavilo cokoli. Dalo jim to tedy dost fušku, ale ta radost nakonec!

Úspěšná Rowlingová napsala rozsáhlou dobrodružnou sérii knih o Harrym Potterovi (1997–2007). Příběhy malého čaroděje vyšly ve dvou stovkách zemí, přeloženy byly do desítek jazyků. Na základě ohromující série vzniklo několik úspěšných velkofilmů. Některé byly dokonce dějem, děsivými i strhujícími událostmi a doutnajícím nebezpečím tak nabity, že musely být tvůrci rozděleny do dvou velkofilmů. Bezbřehá fantazie autorky ale zajistila, že se vyplatilo na finální boj dobra se zlem čekat…

J. K. Rowlingová má řadu prestižních ocenění, Řád Britského impéria jí udělila sama Alžběta II. za zásluhy o dětskou literaturu. Vypsala si španělskou Cenu prince asturského, francouzský Řád čestné legie i nejvyšší ocenění pro autory dětských knih, cenu Hanse Christiana Andersena. V charitativních hnutích podporuje i znevýhodněné děti. Pro dospělé má román Prázdné místo, jako Robert Galbraith vydává krimi sérii s hlavním hrdinou Cormoranem Strikem. Ráda, nadšeně, zručně i osobitě se vrací i do kouzelnického světa: třeba napsala scénářem k filmům Fantastická zvířata a kde je najít i jeho pokračování.

Nadčasový Vánoční prasátko je první dětská kniha Rowlingové od série o Potterovi; ke čtenářům míří rok po pohádce Ikabog. „Ráda bych, aby se kniha předčítala nahlas, aby ji čtenáři sdíleli, vraceli se k ní. Může vést k zajímavým rozhovorům mezi dospělými i dětmi o tom, jaké máme hodnoty a jak se mění, o tom, že změna i ztráta jsou nevyhnutelné a bolí, ale i tak z nich mohou vzniknout krásné věci,“ pravila Rowlingová, která dnes žije s rodinou ve Skotsku. „Spisovatelkou jsem chtěla být vždy. Nejšťastnější jsem, když se můžu zavřít sama v pokoji a vymýšlet příběhy,“ svěřila se autorka.

„Konečně je tu zas kniha, na kterou jsme všichni dlouho čekali. Titul J.K. Rowlingové potěší fanoušky Harryho Pottera i nové malé čtenáře. V její svěží novince se mísí svět skutečný se světem fantazie, příběh knihy je napínavý i moudrý zároveň. Dotýká se totiž mnoha důležitých témat,“ dodal Petr Eliáš, šéfredaktor nakladatelství Albatros.

Radek Strnad