Pak jsem postupně přešla na libereckou ikonickou diskotéku, která neminula snad nikoho nejenom z naší generace, kdo na diskotéky chodil – Ďábelská huť. Je jí škoda. To byl pojem. Vyzkoušela jsem toho více, ostatně tehdy Liberec více nabízel – Lunu na Kunratické, Berlín pod Ještědem. Jak jsem postupně dostávala rozum a získávala hudební vkus, více mě lákal liberecký Rokáč v bunkru na Tržním náměstí. Podle mě se dnešní teenageři baví stejně, jako jsme se bavili my, s tím rozdílem, že bylo více vyžití.

Pamatuji i nesmrtelnou jabloneckou diskotéku Malibu. Ale tam jsem se překvapivě podívala až v dospělosti, někdy po třicítce. Velká jízda to tehdy byla. No, a dnes se baví dost podobně, jen už jsem paradoxně méně náročná a občas skončím při kalbě na netradičních místech, když všude zavřou, třeba v parku s lahví vína koupenou z „hladového okna“ a okřikována spícím bezdomovcem, že jsme moc hluční.

Andrea Jakubová