Srbové obsadili území Lužice – oblast v severovýchodní části Německa hraničící s naší zemí, v době stěhování národů. V 10. století ztratili svou samostatnost a později se Lužice stala součástí Zemí Koruny české.

13. 10. 1912 byla ve městě Wojecery založena z iniciativy Arnošta Barta společnost Domowina jako zastřešující organizace srbských sdružení. V roce 1937 byla nuceně rozpuštěna a 10. 5. 1945 v Chósčicy obnovena. Jejím sídlem je Srbský dům v Budyšíně.

Společnost Domowina každoročně oceňuje své příznivce, kteří propagují spolupráci obou národů. Letos v říjnu byl pozván do Budyšína pan Milan Turek, který si oblast Lužice zamiloval a našel zde mnoho nových přátel. Ve svých vzpomínkách uvádí:

„ Díky pravidelnému spojení z Jablonce nad Nisou do Budyšína, jsem se seznámil s historií tohoto města, poznal jsem řadu milých lidí, kteří se stali mými přáteli a se kterými se potkávám dodnes. Jako vedoucí Turistického informačního centra pod Ještědem jsem měl možnost získat různé prospekty a publikace ze života Lužických Srbů, které jsem dále rozšiřoval mezi naši veřejnost. Díky svým častým návštěvám v různých místech Lužice jsem mohl pořádat přednášky o životě , kultuře a zvycích Lužických Srbů, které jsou v mnohém našim obyčejům podobné (např. lidové písně, malování vajec, pálení čarodějnic, nošení krojů – u nás zvláště na Moravě, masopustní průvody).“

Retro etikety.
FOTO: Kompot za 4 koruny. Zavzpomínejte na etikety a ceny dob minulých

Kromě přednášek organizoval i exkurze do oblasti, kterou prošel, poznal a mohl jí provádět. Pořádal také řadu významných akcí i u nás, jako byla výstava lužickosrbské malířky v liberecké Galerii, výstavu lužickosrbských krojů v Krajské vědecké knihovně Liberec, stáž pracovníka turistického centra v Budyšíně v TIC pod Ještědem, který připravil přednášku o Budyšíně v češtině.

Za všechnu tuto dobrovolnou činnost byl pan Turek oceněn společností Domowina čestným uznáním, kterého si velice váží.

Eva Bečvaříková