Ve svých kategoriích dominovala Eva Müllerová ze Správy KRNAP, která vyhrála s převahou úvodní sprint žen od 21 let. Součástí akce byla i návštěva národního parku Kurská kosa, jehož příroda lidem přináší podobné problémy, jako Krkonoše.

Ve velmi obtížném terénu lesů v písečných dunách na břehu Baltického moře kolem letoviska Palangy koncem června odstartoval již 29. ročník mezinárodních závodů v orientačním běhu lesníků, majitelů a správců lesů a jejich rodinných příslušníků — EFOL 2023. Stejně jako vloni se závodů zúčastnila skupina z České republiky, mezi nimi i z Krkonoš. Nejúspěšnější z české výpravy byla lektorka ekovýchovy Správy KRNAP Eva Müllerová, která s přehledem vyhrála úvodní sprint v prestižní kategorii žen od 21 let, a stala se tak šampionkou celé akce.

fotbalové hvězdy v Josefově Dole
FOTO, VIDEO: Fanynky obdivovaly Vízka. Siegl přivezl fotbalové hvězdy

V rozlehlých borových lesích pokrývajících písečné pobřežní duny se prosadil i Jiří Cupák, který doběhl ve tříčlenných štafetách mužů se součtem věku do 135 let na bronzovém umístění, Jana Termerová v obdobné štafetové kategorii žen do 135 let v součtu rovněž třetí. Jindřich Skalka pak na druhé pozici štafet nejmladších mužů. „V Krkonoších nemáme nic takového, jako jsou zdejší lesy – největší kopec, který tady mají, je hromada písku 10 metrů vysoká, ale borůvčí a rojovník je tady někde až do pasu. Běhat v tom je stejné, jako ve stohu slámy,“ uvedl další soutěžící Michal Skalka.

EFOL nejsou jen sportovní klání, ale také setkání lidí, kteří mají vztah k lesům a přírodě vůbec. Proto vedla jedna z exkurzí do národního parku Kurská kosa (litevsky Kuršių nerijos nacionalinis parkas). Je to zbytek téměř 100 km dlouhé morény nahrnuté ledovcem, který kdysi výrazně ovlivnil i přírodu Krkonoš vzdálených 650 km vzdušnou čarou. Na zbytcích morény se nyní usazuje písek a tvoří mohutné hromady (duny), které jsou největšími pohybujícími se dunami v Evropě.

Účastník akce Michal Skalka zdejší přírodu komentoval slovy: „I když je tady teplo jako v Čechách, žít se tady prakticky nedá. Písek se totiž chová podobně jako sníh, pořád se pohybuje, zasypává domy a neroste v něm nic, co by se dalo pěstovat a jíst.“ Další účastník Jiří Cupák vidí spojitost s Krkonošemi i v tom, že jantar, která se těžil v Kurském zálivu už před mnoha lety, se dovážel na jih do Evropy po tzv. jantarových stezkách. Jedna z nich vedla i kolem Luční boudy na hřebenech Krkonoš, o čemž se lze snadno přesvědčit na mapách, které uvádějí žlutě značenou turistickou trasu s názvem Jantarová cesta.

Radek Drahný, Správa KRNAP