A tak se tančilo, zpívalo, znakovalo i muzicírovalo ostošest a v zaplněném divadle se tleskalo, smálo a radovalo měrou vrchovatou. Jestli se dá totiž jmenovat to, co osazenstvo spojovalo, tak je to srdce. Velké a vroucí. A to jak na jevišti, tak i v hledišti. Průvodkyní podvečerem se, jako vždy, stala Lucie Peterková, jež se svého úkolu zhostila s noblesou a šarmem. Úvod na prkna, která znamenají svět, vyzvala děti z z DPS Vrabčáci, kteří pod vedením Pavla Žura a klavírního doprovodu Romany Halamové zazpívaly písně Zatím, co sladce spíš a Rozvíjej se poupátko.

Poté se na jevišti představila Taneční skupina Ilky Kulichové T. I. K. Jilemnice v kreaci s názvem Ženy mužů. Následovala taneční skupina OdRaz - Sdružení Tulipán ve variaci nazvané Setkání s improvizací. Poté se po klapkách klavíru rozeběhly prsty pravidelné účastnice této krásné akce, Aleny Plátkové, která přednesla Květinový valčík z Čajkovského opery Louskáček, a po této hudebně založené seniorce vystoupila neméně hudbymilovná Adélka Doubková, jež zazpívala píseň ve znakovém jazyce Za všechno může čas. Tu na pódiu opět vystřídala Taneční skupina Ilky Kulichové T. I. K. Jilemnice a PATZ Jablonec nad Nisou, kteří za zvuků hudby skupiny Epydemye předvedli choreografii nazvanou Prosklené nebe.

V Lomnici nad Popelkou se ve státní svátek 28. října běžel Sokolský běh republiky a to již počtvrté.
FOTO: V Lomnici nad Popelkou dostaly děti perníkové logo Sokola

Ještě než před přestávkou vystoupili tito tanečníci a tanečnice pod názvem Dneska se tančí, co víc si přát?, získala si publikum trojice dívek z páté třídy ZŠ Logopedické Liberec. Neslyšící dívky zatančily tak skvěle, že to až bralo dech a jejich lektorka Lenka Marxová na ně může být právem pyšná. Po přestávce už patřilo pódium zpěvákovi Radimu Schwabovi. Ten si připravil pásmo muzikálových melodií, které zazpíval za dokonalého klavírního doprovodu Petra Ožany. Na co ovšem rozhodně nesmím zapomenout, je skupina Hands dance, která celý večer (včetně písní) tlumočila do znakového jazyka.

Vedle překrásných a ladných tanečních pohybů u jednotlivých písní jsme si nemohli nevšimnout, že neslyšící „tleskají“ třepotáním dlaní. A tak, když se rozzáření protagonisté večera sešli v závěru na jednom pódiu, nejen, že jsme jim vyjádřili své nadšení vestoje, ale tleskali jsme i třepotali zároveň. Každý zúčastněný, jak na jevišti tak i v hledišti, přispěl svým dílem k emocím a prožitku, které se jen tak nevidí a výsledkem byla harmonie a atmosféra, jaká se slovy popsat nedá. Bylo úplně jedno, kdo ve svém životě musel nahradit sluch, zrak, či nohy. Jedno nají účinkující společné. Oni totiž umí žít. A tou opravdovou chutí do života nás tam všechny nakazili. Děkujeme.

(ims)