První polovina večera patřila malým zpěváčkům z DPS Vrabčata a Vrabčáci, nechyběla Písklata, tedy letošní prvňáčci a již tradičně se na prknech jabloneckého kulturního stánku objevil Skřivánek, tedy DPS, složený ze školkových dětiček. Ty nejmenší, pod vedením sbormistryně Věry Pokorné a jejího klavírního doprovodu, předvedly pásmo vánočních písní s takovou suverenitou a roztomilostí zároveň, že si přítomní mohli strhnout hlasivky, jak skandovali.

Písklata se sbormistryní Dagmar Vajdíkovou (která přidala i klavírní doprovod) rovněž odprezentovala několik písní a přidala k tomu i lehké choreografické prvky. Právě oni pak předali pomyslnou štafetu svým starším kamarádům z DPS Vrabčáci, kteří pod vedením sbormistra Mgr. Pavla Žura a za kalvírního doprovodu Romany Halamové, předvedli průřez toho, co se v uplynulém roce naučili a nechyběly ani oblíbené písně tohoto dlouholetého a úspěšného dětského sboru, jenž se svým zpěvem procestoval nejen Českou republiku, ale i kus světa. Publikum neskrývalo dojetí, když vystoupili tři muži ( ve věku 6 až 8 let) a následně přinesli květiny svým třem kolegyním, sólistkám. Když před ně poklekli a kytice jim předali, bylo jasné, že tahle generace není ani náhodou ztracená. A navíc ve sboru získávají ty nejlepší návyky.

A jak tam tak všichni ti zpěváčci stáli, najednou zazněly zvonečky a svátečně nazdobeným divadlem kráčel Svatý muž- Mikuláš s čertem i andělem. Ale Mikuláš nebyl úplně Svatý, byl Svěcený a jak už jsme uvedli, přijel z Prahy, anděl z rodu Vajdíků přifrčel z Tanvaldu a strašlivého čerta na nás poslal Liberec. Nutno říci, že několik maličkých holčiček ze Skřivánku neudrželo slzičky, ale většina dětí přijala tuto neočekávanou návštěvu velmi bujaře. A co teprve, když se Mikuláš odstrojil a vzal do ruky nástroj par excellence, tedy housle z 18. století a doprovodil děti hned v několika skladbách. Bylo to dokonalé a dojemné zároveň. Symbióza mistrovství a dětského nadšení, společné vášně pro hudbu a život obecně. " Jsem u vás moc rád, poprvé jsem tu hrál ve svých jedenadvaceti letech. To jsem byl ještě mladík. To už teď nejsem, ale hraji tady pořád s láskou. A ty děti mi rozumí. Děti, které se věnují hudbě, mají v dospělosti mnohem méně problémů se závislostmi a podobně a hlavně mají otevřeny úplně jiné obzory než děti, které se hudbě nevěnují. Jsou na to mnohé vědecké studie," vysvětlil Jaroslav Svěcený a právě na jeho příkladu je patrné, jak skvělého, pokorného a milého člověka dokáže hudba zformovat.

Po přestávce už patřilo pódium především Jaroslavu Svěcenému a Miloslavu Klausovi ( kytara), kteří vsadili především na Paganiniho a jeho veselé trylky, tóny nabitou hudbu, kterou psal původně pro housle a kytaru přesně tak, jak jsme ji v Jablonci slyšel. Nechybělo ani vlídné průvodní slovo samotného houslového virtuosa, který nezapomněl zmínit ani uhrančivý Paganiniho pohled, díky němuž ( a díky hudbě, samozřejmě) se prý dámám honě podlamovala kolena. Samotný závěr patřil společnému zpěvu koled. A když říkám společnému, myslím tím všechny přítomné děti, Jaroslava Svěceného, sbormistrů a nás diváků, kterých bylo v zaplněném divadle bezpočet. A řeknu vám, nestyděl se nikdo. Zpívali mladí, staří, zpěváci i ti méně hlasově vybavení, a radostný úsměv přitom zářil všem. Takhle nějak by ten advent měl vypadat. Bravo, Vrabčáci.

Vrabčáci