Maximum, při kterém Měsíc „vykousne“ asi 42 procent Slunce, nastane minutu po čtvrt na jednu. Konec zatmění je pak ohraničen časem 13h 21m.
Zatmění vzniká tím, že Měsíc v novu vstoupí mezi Zemi a Slunce, které částečně nebo i zcela zakryje. Stín přejde přes části zemského povrchu, v těch místech pak zatmění vidíme. Teoreticky bychom měli úkaz vidět při každém novu. To, že se tak neděje, je zapříčiněno sklonem roviny dráhy Měsíce vůči dráze zemské o několik stupňů. Úplná zatmění se Česku už dlouho vyhýbají - poslední bylo v roce 1706 a na další si počkáme až do října 2135, částečná jsou mnohem častější, poslední bylo, jak už jsem v úvodu naznačil, v červnu loňského roku.
Nejstarší dochovaný záznam o zatmění je z čínských kronik z roku 2137 př.n.l. Dvorní hvězdáři Si a Che se opili a císaře včas na úkaz neupozornili. Slunce začala požírat ohromná obluda a neinformovaný lid ji bubnováním a hlukem neměl možnost odehnat. Slunce se sice posléze vrátilo na oblohu, pro astrology však už bylo pozdě, porušili zákon a přišli o hlavy.
K bezpečnému pozorování i fotografování zmíněného úkazu je nutný sluneční filtr či speciální brýle, které jsou k mání na některých hvězdárnách. Na obyčejné protisluneční brýle či začouzené sklíčko zapomeňte, mohli byste si nenávratně poškodit zrak nebo čip svého fotoaparátu!
Miroslav Zimmer, spoluautor rozhlasového pořadu Planetárium
