Když si to vesele štrádoval do dřevěnky, kde Berta bydlela ještě netušil, že za pár dní mu cestu zkrátí strach o svou milovanou. Jestliže nyní běžel zkratkou 10 minut, osudného večera se dostal na místo o polovinu času méně.

„Tak je to tady. Berta rodí,“ zavolala panička Berty šťastnou novinu. Goffa to tehdy ani moc nevzalo, válel se před barákem, okusoval kytky, dával pac, komu mohl, a protože to byl živel, párkrát prohnal lenivé kočky na zahradě. Ale přeci jen, zhruba hodinu po telefonátu začal nervózně obcházet plot. Byl neposedný a vyil. Už se stmívalo, když Martina oznámila, že prvorodička přivedla na svět dvě krásná štěňátka.

Dáša měla radost a šla novinku říci novopečenému tatínkovi. Ten ale byl jak na trní. Ačkoliv jeho tvář byla běžně rozzářená a tlamu měl od ucha k uchu, nyní jeho oči byly zahaleny do prapodivného očekávání. Protože Dáša nechtěla, aby zrovna dnes Goff utekl za jistě unavenou maminkou, připoutala psa navíc vodítkem ke stromu. „Hezky spinkej, za pár dní je uvidíš,“ poplácala ho hrdě po zádech.

Toto pochvalné poplácání však Goff už ani nevnímal. „Něco není v pořádku, jen dvě štěňátka, to není dobré. Berta se necítí dobře, to vím. Musím se jít na ní podívat a ta zatracená panička mě navíc přivázala. Miluju ji, ale proč mi stěžuje situaci, když je moje milá v nesnázích,“ takové myšlenky probíhaly hlavou dvouletému Goffovi, zatímco se snažil urvat z vodítka a myslel na vyhrabanou díru, kterou posledně utekl.

Bylo to náročné, ale povedlo se, s utrženým vodítkem se řítil lesem dolů k dřevěnce. A jak se říká doběhl za pět minut dvanáct. Přeskočil plot a celou svojí váhou začal skákat na dveře a štěkat.

Berta byla opravdu vyčerpaná, ale tenhle rámus jejího milého ji dokonale probral a jak se lekla, začala rodit a další čtyři štěňátka přišla na svět. Bohužel tři z nich byla mrtvá. Jen poslední slečna se přidala ke svojí sestřičce a bratříčkovi. „Měli jste veliké štěstí, kdyby ten rošťák Bertu tak nevyděsil, tak nejenže poslední štěňátko jste mohli taky pohřbít, ale o život šlo i Bertě,“ řekl následně zvěrolékař.

Goff a Berta tak založili šťastnou rodinku. A ačkoliv poslední štěně bývá to nejmenší, malá Goffinka byla větší než její bratříček a celá po tatínkovi. Zdědila i jeho nedokonalost, a to bílou chocholku na hlavě.

Monika Laurová