Dluhy, exekuce i domácí násilí. Unikátní poradna pomáhá lidem v nouzi

V kanceláři se lidem věnují vedoucí poradny a sociální pracovnice Tereza Ševčíková a právnička Silvie Viktorinová. Do toho ještě zvedají telefony a řeší problémy dalších klientů na dálku. Co hovor, to jeden složitý příběh.

Míří sem i matka z azylového domu s miminkem, které nemá s manželem, s nímž se rozvádí, ale s náhodnou známostí. Ženy jí vysvětlují, kdy musí požádat o popření otcovství a kdy naopak o jeho uznání.

Po telefonu řeší i případ babičky, která dceři darovala nemovitost, v níž žije i vnučka s partnerem. Ten se na babičce dopouští psychického násilí, dokonce nechal v domě nainstalovat kamery.

Potravinové banky? Češi mají hluboko do kapsy, přesto se dělí s ostatními

Pracovnice ze sebe sypou paragrafy a doporučení, vyhledávají potřebné formuláře a pomáhají vše vyplnit. Vysvětlují, co musí kam doručit, nastiňují, co se bude dít, když se nebude jednat včas.

Často se věnují dluhovému poradenství. Lidé v dluzích totiž nemívají peníze na advokáta či exekutora, aby jim dal návrh na insolvenci, a tak se obracejí na neziskovky jako je tato poradna, které úkon udělají zdarma.

Řeší i pracovní problémy, neoprávněné výpovědi nebo zdržení výplaty. „Loni jsme posílali do insolvence zaměstnavatele, který nevyplácel mzdu čtvrt roku,“ vzpomíná Ševčíková. Vysvětluje, že aby se zaměstnanci domohli mzdových nároků od úřadu práce, musel být zaměstnavatel v insolvenci.

Klienti přicházejí i kvůli potížím s bydlením. Poradkyně se zabývají problémy s nájemními smlouvami, nebo soukromými pronajímateli, kteří nepředkládají vyúčtování služeb spojených s bydlením.

Pořídit bezdomovcům byty je pro stát nejlevnější řešení, říká odborník

Všechny úkony musí vykázat do vlastních statistik i od krajského systému. Zlínský kraj totiž u nich má objednaný určitý počet hodin konzultací ročně a ty proplácí ze svého rozpočtu. Na otázku, co se stane, když toto penzum vyčerpají, Ševčíková rozhazuje rukama. „Co se stane? Začínáme úřadovat zadarmo. Loni jsme takto dělali téměř čtyři sta hodin navíc,“ konstatuje. Jejich sociální služby využívají i dva mikroregiony táhnoucí se až ke slovenským hranicím, na provoz ale přispívají jen zhruba 50 tisíc korun ročně.

Valaši jsou tvrdé palice

Právnička Viktorinová vysvětluje, že na některé věci už jejich poradna nestačí, nemohou například zastupovat člověka v soudních případech. Radí jim proto, aby si zaplatili právníka. To se ale lidem moc nechce. Třeba rodině, která se před chvílí dovolala kvůli sporům o dědictví. „Jasně jsem jim říkala, aby si vzali advokáta, že je ve hře celá nemovitost. Stejně si ho nevzali,“ říká.

Budova komunitního centra, v níž sídlí občanská poradna ve ValmezuZdroj: Deník/Zuzana Hronová

Poradna rodině pomohla sepsat žalobu, víc pro ně udělat nemohla. „Valaši jsou hrozně tvrdé palice. Občas si prostě nenechají poradit,“ povzdechne si Viktorinová.

Specifikem jsou i neslyšící klienti. Ve městě pro ně sídlí mateřská, základní i střední škola a sluchově postižení pak již zůstávají. Do poradny chodí s tlumočníkem do znakového jazyka.

Ženy z poradny chodí také do devátých tříd základních škol rozvíjet finanční gramotnost žáků. Vysvětlují jim, jaké jsou jejich povinnosti, jejichž nesplnění může vést do dluhové pasti. Pomohly ve městě nastartovat systém včasné práce s dlužníky v městských nájemních bytech. Když vznikne nedoplatek na nájmu, ihned přijdou pracovnice ze sociálního odboru města za rodinou, ptají se, co je za problém a hledají řešení.

Situace samoživitelek se zhoršila. Většina neušetří ani korunu, stát chce pomoci

Na otázku, co by se dělo s lidmi z Valmezu a okolí řešícími složitou životní situaci, kdyby poradnu neprovozovali, se smějí. „Tak to si upřímně nedovedeme představit,“ shodují se.

Každodenní vstřebávání náročných příběhů není zrovna jednoduché pro jejich psychiku . „Když už se mi o našich klientech začne i zdát, prostě vím, že musím vypnout a dát si volno,“ připouští Ševčíková.