Spoluhráči ho obestoupili, přesto letěly do světa dlouhé záběry nakonec úspěšné – a tudíž skvělé – práce záchranářů.
Ihned se ozvaly hlasy: Je to hyenismus televizních stanic. Názory jsou na místě, vyzývají k debatě. Vždyť třeba v lyžování jsou pravidla ustavena jinak. Pokud dojde (především při sjezdu) k těžkému pádu, záběry do světa nejdou. Sportovec není snímán, není vidět, jak se chovají zdravotníci.
Je to špatně, či dobře?
Můj pohled: Je nutné ukazovat i nepříjemné věci. Lidé se pak (snad) na ulici neotočí, když se něco podobného stane.
Připomeňme jeden případ. Komunisté schovávali - prostě odstrkovali - mentálně i tělesně postižené osoby. Dělali, že neexistují, byli na okraji společnosti. Bylo to špatné, kruté.
Eriksenova těžká chvíle je maličko jiný případ, ale i při něm prostě není možné zakrývat realitu. Dělat, že se nic neděje.
I problémy patří k životu. Bohužel.