Trenér Jaroslav Vodička Deníku řekl:
Do ligy jste nastoupil v roce 1986. Na kterém postu jste nastupoval a kterými týmy jste si jako hráč prošel?
Nastupoval jsem nejvíce na postu pravého záložníka, ale za trenéra Petržely jsem hrál i na levé straně. První ligu jsem poprvé okusil na vojně v Dukle Praha, pak v Hradci Králové, kde jsem si přetrhl křížový vaz a měl rok a půl fotbalovou pauzu. Dlouho trvalo, než jsem byl opět připravený na první ligu, kterou jsem pak hrál ve Slovanu Liberec.
Jak dlouho jako trenér v Jablonci působíte?
V Jablonci trénuji třetím rokem s menší přestávkou.
Trenér Josef Just (kouč A dorostu) si při posledním rozhovoru pochvaloval vaši spolupráci. Také prozradil, že jste bývalí spoluhráči. Kde jste společně nastupovali a jak nahlížíte vy na tuto vzájemnou spolupráci mezi B-týmem a mládeží?
S Pepíkem jsme spolu hráli v Ústí nad Labem a bylo to moc fajn, skvělé roky. Dařilo se, dokud nás trénoval pan Dočkal a sportovního ředitele dělal Standa Pelc, tak jsme si fotbal opravdu užívali. Těší mě, že Pepík si naší spolupráci pochvaluje. U mládežnických týmu se změnil pohled na fotbal a je to jenom dobře. Posouváme hráče výš, jestliže výkonnostně překročí svůj ročník. Hodně změnil ředitel akademie Benjamin Vomáčka, mluvíme spolu často všichni dorostenečtí trenéři, máme přehled o hráčích a snažíme se je pomalu seznamovat s dospělým fotbalem. Je jedno jestli tomu hráči je 16 či 19 let. Má předpoklady, musí výš.
Zmínil jste, že jste dříve trénoval juniorské ročníky. V čem jsou nyní rozdíly? Porovnáte-li přítomnost u B-týmu na rozdíl od juniorských celků, ze kterých po čase sešlo.
Trénoval jsem třetí ligu s přítomností B týmu, před založením Juniorské ligy. To jsou nesrovnatelné soutěže. Nemohu přeci dělat jakýkoliv sport, ne jenom fotbal a jít si zahrát, jestli dneska vyhraju, nebo prohraju mi je jedno, protože jde hlavně o to jenom si zahrát. Blbost. Kde je zodpovědnost k týmu a soutěživost?! Ti kluci by měli mít cíl hrát jednou za klub, který ho vychoval. Všem se to nepovede, ale i do civilního života musí patřit ambice. Hráči musí chtít vyhrávat každé utkání i ti žáci musí chtít vyhrávat. Nechat na hřišti všechno, co se naučili a co umí. Třetí liga je škola, ať v tom dobrém, nebo ve špatném, kdy vás seřežou v Chlumci, Zápech, Zbuzanech. Je to dospělý fotbal, čím dříve se s ním hráči seznámí, tím lépe pro ně. Naše U19 nehraje nejvyšší soutěž, což je velká chyba, proto je B tým složený ze starších a zkušených hráčů viz. Vošahlík, Koblížek, Rozkovec, Daníček a k nim mužstvo doplňujeme mladými hráči, jako jsou Černák, Kinčl, Torfiq, Drda, Nykrín, Vajner. Kdybychom mužstvo poskládali jenom z mladých hráčů, co končí dorostenecký věk, nebo jsou talentovaní, nikdy sami třetí ligu nezvládnou. Ten přechod z druhé dorostenecké soutěže do třetí ligy dospělých je obrovský.
Asistent trenéra Vodičky Tomáš Čížek současnou situaci komentuje slovy: Pro všechny je špatné, že se nedá společně trénovat.
Ve vaší hráčské kartě se objevují zvučná jména jako AC Sparta Praha, FK Rubin Kazaň, FK Moskva, FK Sibir Novosibirsk a samozřejmě i FK Jablonec. Značnou část své hráčské kariéry jste strávil v Rusku. Jaké byste uvedl největší rozdíly mezi českým a ruským fotbalem?
Tak asi největší rozdíl je, že na každý venkovní zápas se musí letět. Pouze, když jsem hrál v Moskvě, tak v té době tam hrálo ligu 7 týmu z Moskvy, tak to bylo jednoduší. Další rozdíl byl asi v tom, že každý tým měl svou tréninkovou bázu, kde jsme trénovali. Každý jsme tam měli svůj pokoj a mohli tam i bydlet, kde byl veškerý servis od snídaně až po večeři. Úroveň ligy byla velká, hodně týmů mělo cizince, kteří byli reprezentanti svých zemí. Lidé tam fotbalu fandí hodně a na zápas chodí hodně fanoušků.
Jak dlouho nyní jako trenér v Jablonci působíte?
Začal jsem před 4 roky ještě jako trenér v Juniorce FK Jablonec. Po dvou letech se soutěž zrušila a vznikl B tým FK Jablonec, kde dále pokračuju ve stejné funkci jako v juniorce.
Jaká je spolupráce s trenérem Radou a jeho asistenty?. Například i vzájemné sdílení hráčů.
Já se na stadionu pohybuju každý den, tak když má trenér A týmu potřebu některého hráče z B týmu do tréninku, tak to zařídíme. A samozřejmě, když je hráč po zranění nebo se nevejde do sestavy A týmu, tak chodí hrát po dohodě s trenérem Radou za nás.
Oproti ostatním mládežnickým celkům ve fotbalové akademii máte možnost s hráči stále trénovat a občas si zahrát přátelské utkání. To ale nemění nic na tom, že situace je stále svazující. Za jakých podmínek a jak často můžete s chlapci trénovat?
Je pro všechny špatné, že se nedá společně trénovat a to nejen ve fotbale. Rozvoj hráčů je tím hodně zbrzděn. My tu možnost naštěstí máme tím, že hráči u nás mají profesionální smlouvy. Trénujeme jak jen to je možné a od vedení máme přislíbeno, že jednou za čtrnáct dní se objednají PCR testy a můžeme si zahrát. Soupeře máme zase jen z ligových týmů, kteří mají také možnost trénovat a zároveň si zařídit testy. Musím říct, že zatím nevíme, kdy by se soutěže mohli rozjet, i tak je přístup kluků k tréninku velmi dobrý. Určitě jsme rádi, že tu možnost hrát a trénovat máme.
