Plány do konce roku potvrdil trenér Benjamin Vomáčka. Ten je s uplynulou podzimní sezónou spokojený.

„Jsme B mužstvo, takže hodnocení sezóny vychází z více faktorů. Můžeme být spokojení s rozvojem hráčů, s počtem bodů, s umístěním. Když budu hodnotit podzim jako ve škole, tak bych nám dal dvojku. To je slušná známka, ale ještě je prostor k další práci a ke zlepšování.“

Co konkrétně myslíte slovem „zlepšování“?
V určitých fázích je to třeba koncentrace na výkon po celých devadesát minut. V hodně zápasech jsme dostali gól v závěru prvního poločasu nebo i na konci utkání. Také by se mohla zlepšit zodpovědnost jednotlivce za celý kolektiv, ať už při standardních situacích nebo dohrávání určitých situací v zápasech, kdy se někteří hráči úplně vykašlali na svého protihráče, místo aby s ním šli do obranné fáze. To nám dělalo největší problémy. Gólů jsme mohli dostat daleko míň. Na můj vkus jsme dostali právě z těchto situací hodně gólů, i když beru v úvahu, že máme mladý a zatím nezkušený tým.

Jakou šanci mají hráči jablonecké rezervy dostat se do A týmu?
Trenéři áčka naše hráče sledují, vědí, co v nich je, chodí skoro na každý náš zápas. Ale není to tak jednoduché. Kromě pár výjimek, které vyletí hned, to je většinou proces dvou, tří roků. A naši hráči nemusejí začínat v jabloneckém áčku. Může to být cesta přes druhou ligu. S námi odehrají jednu, dvě sezóny, je jim osmnáct, ve dvaceti přestoupí, půjdou na hostování do druhé ligy a z ní se pak ti zkušenější vrátí do jabloneckého A mužstva. Jasně, že priorita je připravovat hráče pro náš klub. Ale posouvat hráče do profi fotbalu lze různými cestami.

Máte v týmu takové výjimky, které by si své místo v áčku zasloužily?
Je těžké se z druhé dorostenecké ligy hned přesunout do A týmu. Mezi dorosteneckým a dospělým fotbalem je velký rozdíl a tím pádem je extrémní rozdíl mezi druhou ligou dorostu a první ligou dospělých. A každý potřebuje rok, dva na to, aby si na dospělý fotbal zvykl. Všichni, co jsou v našem týmu, mají možnost, předpoklad a šanci se do většího fotbalu dostat. Záleží jen na nich. A může to být v Jablonci, ve Varnsdorfu nebo jinde. Třeba Ondra Podzimek po jarní sezóně přestoupil do druholigového Varnsdorfu. To je třeba příklad, jak může vypadat cesta mladého kluka, který se může zase pak do Jablonce vrátit zpátky.

Budou na jaře nějaké velké změny v týmu?
Nějaké budou. Ale my jsme udělali velké změny už v zimě. Vzali jsme šest dorostenců, dva už v béčku působili. V létě jsme pak už udělali jen drobné, kosmetické, přišli na zkoušku Lukáš Hušek a Petr Svoboda a několik dorostenců. Někteří odešli, ať už z vlastní vůle nebo na základě našeho rozhodnutí. Nemyslím si, že by se sestava na jaro měla výrazně měnit. Někteří kluci nakouknou do přípravy A týmu, bude záležet na nich, jestli tam zůstanou. To ale nechci předpovídat.

Není třináct hráčů do sestavy málo?
Bylo nás patnáct i s brankáři, kluci alespoň byli dobře vytížení. Navíc Dva z nich, Kuba Gaši a Vojta Werani, významně pomáhali i v dorostu, kterému se také daří.

Zvládli jste podzim bez zranění?
Ta se nám celkem vyhýbala, neměli jsme nic vážného, možná i díky našemu způsobu trénování.

Dostanou hráči na prosinec individuální plány nebo si budou udržovat kondičku podle sebe?
První tři týdny to necháme na nich, jestli si půjdou zaběhat, zalyžovat, do posilovny nebo zahrát tenis nebo hokej nebo jestli budou ležet doma. Na závěr podzimu jsme si nechali v týmu jen třináct hráčů do pole, takže toho měli celkem dost a potřebují si trochu odpočinout. A to bych si i troufl tipnout, kdo se jak rozhodne. Od 27. prosince už ale budou mít individuální plány. A sejdeme se osmého ledna. Začneme naplno. Jak k tomu přistoupili se určitě na prvních trénincích pozná.

Jaké cíle máte pro jarní část soutěže?
Jsem s umístěním spokojený. Ale pořád mám v hlavě červíčka, že jsme bodů mohli mít i víc, v tabulce že jsme mohli být výš a prohánět ty nejlepší kluby. To mi trochu kazí dojem z podzimu. Budeme pracovat na zlepšení. Budeme chtít pokračovat v kvalitních výkonech a v růstu hráčů, kteří za rok udělali ohromný pokrok. Šli nahoru a stávají se z nich ve fotbalu chlapi. Prožili si jaro, které bylo hektické, protože jsme bojovali o bytí a nebytí. A na podzim si už mohli ten fotbal a atmosféru víc užívat. Od začátku jsme nějaké body nahráli a nebylo to tak stresující. Ale jaro jim zase prospělo v tom, že fotbalově rychleji dospěli.

Byli hráči áčka vždycky v zápasu přínosem, bylo to na hře znát?
Právě, že tomu tak nebylo vždy. S tím jsme se potýkali. Ne vždycky nám pomohli. Řešili jsme to i s trenéry áčka. Na tom budeme muset zapracovat. Ale byly také zápasy, ve kterých nám pomohli hodně, hlavně na začátku sezóny. Ale jak se blížil konec, tak už to nebylo ono. Hráč z áčka by měl být ve hře znát.

Jak byste váš tým charakterizoval?
Nikdy jsme neměli problém s bojovností, chtěním a nasazením, ani s disciplínou. Za celý podzim jsme nedostali červenou kartu. Chceme dál rozvíjet sílu a kondici. Bez toho se moderní fotbal hrát nedá. Ten je právě o rychlosti, vytrvalosti a síle. Nemůže být hráč například jenom rychlý, protože dlouho ve hře nevydrží, když nemá dostačující vytrvalost. Tyto tři ukazatele musí být vyvážené. A pak je teprve hráč komplexní, připravený pro dospělý fotbal. Máme i ranní tréninky, které jsou zaměřené jen na dovednosti, odpolední zaměřujeme komplexněji, na tréninkový mix, aby to nebylo stereotypní. Tréninkové dávky budeme určitě zvedat. Cíl je jasný.

Jaký je to cíl?
Chceme celý tým stále posouvat výkonnostně výš, aby o naše hráče byl zájem buď v našem A mužstvu nebo v jiných klubech 1. nebo 2. ligy. Je pro nás vyznamenání, když se některý z našich kluků dostane do profesionálního fotbalu.

Soupeře znáte, kdo vám nejvíc „zatopil“ nebo naopak?
Specifické v soutěži je to, že ji hrají béčka. Nikdy nevíte, kdo proti vám nastoupí, jaká sestava, kteří kluci z áčka nebo noví kluci z dorostu. Jejich sestavy se hodně mění. Pak jsou nebezpeční nadšení nováčci, u nich se nepříjemně hraje, třeba v České Lípě. A pak je tady taky hodně derby zápasů, Přepeře, béčko Liberce, Česká Lípa. Všichni se známe, všichni chceme v derby vyhrát. A pak jsou tradiční třetiligové týmy, třeba Zápy, Velvary nebo Chlumec. Ty jsou zvyklé na své stadiony a u nich se těžko vyhrává. Je to těžká soutěž, a proto si vážíme bodů, které máme, i když stále říkám, že bychom jich mohli mít i víc, ale jsme pokorní a chceme se kvalitně připravit na jarní část, aby i ta byla z naší strany úspěšná.

S kým začnete jarní sezónu?
Začínáme v Ústí, to je začátek jako zvon.

Je těžké začínat venku?
Tak je to vylosované a my se tím netrápíme. Hrát se musí s každým jak doma, tak venku.

FK Jablonec B - ilustrační
Vomáčka: Chyběla nám kvalita i štěstí. Dostali jsme laciný první gól

Ovlivnil vás ve své trenérské praxi nějaký trenér, který trénoval vás?
Dá se říct, že čerpám od více trenérů, kteří mě trénovali. A svoje zkušenosti zase předávám dál. Ve své kariéře jsem potkal více trenérských velikánů, např. pány Petrželu, Vrbu, Radolského. Hrál jsem v Ostravě i pod Radkem Látalem. Každý trenér trénuje po svém, ale některé myšlenky nebo tréninkové prvky ostatních využije. Kopírovat někoho úplně v této práci určitě nejde. Od každého si můžete vzít něco, i od toho, který vám moc k srdci nepřirostl. Ovšem nejvíce mě asi ovlivnil můj otec, který mě trénoval od přípravky až do dorostu a i v trenérské kariéře je můj největší kritik.

Slova trenéra na závěr roku…
Chtěl bych poděkovat kolegům z realizačního týmu. Všichni odvádějí vynikající práci a i díky nim jsme tam, kde jsme. Máme dobrou partu, chodíme sem rádi. Dělají to samozřejmě i výsledky, ale ty většinou přijdou, když je v týmu dobrá atmosféra. Jde to všechno ruku v ruce. Poděkování patří také Adamu Peltovi, díky kterému máme klid na práci, ve které nás on velmi podporuje.

A vaše novoroční, fotbalové a nefotbalové přání?
Fotbalové je, abychom naše hráče posouvali výš, aby jich co nejvíce hrálo profesionální soutěž. A to nefotbalové je hlavně štěstí a zdraví pro každého, to je v životě to nejdůležitější.