Odkud pocházíte a kde jste se s fotbalem prvně potkal?
„Bydlel jsem přes kopec, jsem z obce Svojek. Od šesti let jsem pěšky nebo na kole dojížděl na hřiště do Bělé. Tam jsem se svými vrstevníky začal s fotbalem. Vedl to tenkrát Bohumil Alinče a s ním Zdeněk Fajfr. Ten je teď ve věku osmdesáti let čestným prezidentem FK Bělá. Je na invalidním vozíku, ale kluci ho na zápasy stále vozí. Může si tak svoji slávu užívat, ocenění mu právem patří. Je to navíc v České republice jeden z mála fotbalistů, nositelů titulu doktora Jíry. Byl si ho převzít v Praze. Oddaný balónu byl už od šesti let. Ten titul znamená velké uznání pro něj i pro nás, jako klub.


Kdy jste začal fotbal hrát?
V Bělé, prošel jsem všemi žákovskými kategoriemi. Za dorost jsem chytal v Nové Vsi nad Popelkou pod vedení trenéra Pavla Čapka. Na něj budu také vždycky rád vzpomínat. Po dorostu přišla tenkrát povinná vojna. Promarnil jsem tenkrát svoji velkou šanci jít do Lomnice nad Popelkou nebo do Semil a během vojny do Rudé hvězdy Cheb. Skončil jsem jako voják základní služby v Jičíně. Tam si brankáře testovali, každý odchytal poločas. I když jsem gól nepustil, tak jsem tam stejně nezůstal, protože jsem byl ze všech nejmenší. Pak už jsem se na vojně aktivnímu fotbalu nevěnoval.


Vojna trvala dva roky, jak to bylo s fotbalem dál?
Vrátil jsem se do Bělé, do mateřského klubu. Byl tam výborný brankář z Nové Paky, který mě zastupoval, když jsem byl na vojně. Tak jsem šel do pole a hrál v útoku vedle legendy z Nové Paky Jardy Kopeckého. Stal jsem se druhým nejlepším útočníkem a střelcem klubu. Potvrdilo se, co se říká: „Když brankáře pustíte z brány, tak to chvíli funguje.“ A nám to tam fungovalo taky, dostali jsme se až do třetího kola poháru. Když se výborný brankář Navrátil do Paky vrátil, putoval jsem zpátky do branky. A tam jsem zůstal až do konce své oficiální sportovní kariéry.

Jak dlouho trvala?
Ještě v době covidu jsem v I. A třídě oblékl rukavice a za náš tým jsem chytal v Chrastavě, která byla první a my byli skoro na konci tabulky. Myslím, že jsem podal dobrý výkon, i když jsme prohráli 5:2, do 70. minuty to ale bylo 2:1. Tam nás totiž přijelo jen jedenáct. Nemohli jsme se na tento zápas vůbec dát sejít. Do pole nastoupil i trenér David Grebeníček a také náš lídr z Liberce Tomáš Janů, trojnásobný mistr ligy. I ten ale odešel z hřiště pro zranění, měl otřes mozku po hlavičkovém souboji. Takže jsme ještě navíc dohrávali v deseti. Nám třem bylo víc než všem ostatním dohromady. Takže jsme ještě navíc dohrávali v deseti. Poslední mistrák jsem tedy odchytal v roce 2022, v době covidu. Takže celkem to může být určitě přes dvě desetiletí.

To bylo pro spoluhráče ukázkové chování fotbalisty…
To určitě. Prohráli jsme se ctí. A ukázali mladým klukům, že jsme pro tým ochotní dejchat a udělat maximum. Viděli, že pro nás fotbal, kamarádi, přátelství něco znamená. A to dnes tak často vidět není. Doba je jiná. A to je škoda.


Byl jste ale také trenér…
Ano, trénoval jsem mládež.

Pak se z vás stal funkcionář?­
V Bělé máme teď nového prezidenta Františka Mazánka. Já jsem jedním ze dvou místopředsedů klubů. A funkcionařím přibližně od roku 2000.


Co bylo lepší, hrát nebo funkcionařit?
Určitě hrát, člověk je mladý, víc vnímá přátelství ostatních. Ale věk nikdo nezastaví. A když už nemůže být tak aktivní na hřišti, je rád, že svému mančaftu může pomoct jinak, jako funkcionář, že mu může být prospěšný, reprezentuje ho, jedná za něj slušně a poctivě.

V čem je dnešní fotbalové funkcionaření těžké?
Musíte mít tým, za který dejcháte, o který se staráte. Týmů ubývá, fotbalisté se mohou věnovat i jiným sportům nebo vůbec jiným činnostem a fotbal přestanou hrát. Ubývá hráčů i týmů.

Co vám na něm vadí?
To, že fotbalový svaz vymýšlí věci, které nejsou úplně fotbalu ku prospěchu, ať už je to odliv hráčů nebo i oddílů. Ty musí skončit proto, že hráče nemají, natož třeba mládež. Svaz by měl znovu obnovit například střídavé starty, hostování. To by pomohlo týmům s malým počtem hráčů. Proč by si hráč třeba od nás, co hrajeme I. A třídu, nemohl o víkendu zahrát ještě za tým, který hraje o soutěž výš? Proč by nemohli jít hrát z nižší soutěže za vyšší? To kdysi bývalo a vůbec to nebylo špatné. Třeba dorostenci by to uvítali, aby si v sobotu zahráli za svůj tým a v neděli třebba za A třídu. Ale každá legislativa je jako mince, která má dvě strany, to platí i ve fotbale.

Jaký je, podle vás, současný fotbal?
Vytrácí se z něho čest. Myslím to na úrovni hráčů a funkcionářů na lavičkách, spíše těch funkcionářů, protože hráč za takové chování dostane červenou kartu. To, co se někdy děje na lavičkách, to je až neuvěřitelné. Jak se k sobě lidí chovají bez ohledu na to, že tam jsou kolem děti, ženy atd. A ještě si myslím, že u dnešních hráčů nelze ovlivnit srdce. My jsme prostě hráli fotbal při každé příležitosti, kdykoliv a kdekoliv. Neexistovali, že bychom se vymlouvali trenérovi nebo lhali. Dneska, jak říká můj kamarád, „nemají koule.“ Nemluví na rovinu, neříkají věci včas a hlavně fér.

Bělá má dostatek hráčů?
Za poslední pět let jsme se nedostali na tak komfortní počet hráčů, abychom mohli říct: „Je nás šestnáct, můžeme plně vystřídat, postavit si sestavu, jakou chceme, hrát o přední místa.“ Ale jsme malý, regionální klub na okraji třech krajů, odevšad je to k nám nejdál. Byly časy, kdy k nám nerady týmy jezdily. Ale to se snad už vykompenzovalo tím, že máme slušné fanoušky, chodí hodně lidí, máme kvalitní služby pro diváky, hezký areál. Nejsme konfliktní, nebojí se k nám jezdit. Chceme, aby byla pohoda a hrál se hezký fotbal. A to se nám u nás zatím daří.


Jaký na to máte v Bělé?
Ve třináctičlenném fotbalovém výboru jsme všichni kamarádi, dá se říct, že se známe od dětství. Je to o slušnosti, přátelství, nesmí se nekoukat na to, že je to zadarmo a že kradete čas rodině…Bez trenéra Davida Grebeníčka by u nás nebyl fotbal takový, jaký je. Patří mu velká poklona. Kluky vede výborně, sám býval výborný hráč. Mančaft by bez něj nikdy nebyl na takové úrovni. Padají góly, hraje se útočná hra. Na kluky má velký vliv jako osobnost. V předposledním zápase minulé sezóny nastoupil a dával dokonce gól. A to je pro hráče ten nejlepší příklad. Ukázat, že to prostě jde. Výbor nedělá rozdíly, všechno nás spojuje, necpeme se, jako výbor, do záležitostí týmu. A ten zase nezatěžuje výbor, který řeší například údržbu areálu, občerstvení atd. Samozřejmě, že to všude někdy zaskřípe a řekneme si svoje, ale zatím se dokážeme vždycky domluvit a vyřešit, co je třeba.


Co chystáte k osmdesátinám bělského fotbalu?
Chceme si pozvat na zápas liberecký tým, který hrál pohár, tenkrát v něm Tomáš Janů dělal kapitána a Czaplár trenéra. Tak ten bychom chtěli, aby přijel. Tomáš se s nimi zná, věříme, že to domluví. Přijelo by několik legend českého fotbalu. My se dáme také dohromady a vyrazíme na ně. Hrát se budou i předzápasy mládeže. Možná zase uvedeme někoho do naší síně slávy. Bude to určitě velká akce.


A termín?
Červenec 2024, až skončí soutěže. Přesné datum teprve stanovíme.


Když by vám zlatá rybka splnila tři fotbalová přání, jaká by to byla?
Za prvé, aby v Bělé mužský fotbal vydržel co nejdéle a když už by nebyl mužský tým, abychom rozjeli mládež. Za druhé, abychom udrželi to, co nás zdobí, opravdové přátelství a láska ke sportu. A za třetí, abychom dokázali ještě mančaft do soutěže posílit, sehnat dva, tři hráče a potvrdit tak, že se o mančaft chceme starat a udržet ho na dobré úrovni.