V současnosti zastává post asistenta trenéra a vedoucího B mužstva FK Jablonec. Rozpovídal se nejen o B týmu a jeho přípravě, ale také o fotbalovém životě.

Jak to aktuálně vypadá s přípravou B týmu na ČFL?
My se vlastně připravujeme už rok. Vzhledem k té situaci, jaké je, jsme odehráli snad jen osm soutěžních zápasů, což je strašně málo. Připravujeme se a čekáme.Vypadá to, že snad bychom měli 13. února začít. Přípravy na sebe vlastně navazovaly. Kluci mají natrénováno až moc, ale jsou bez zápasů, to je hrůza.

Opravdu zůstali bez zápasu?
Hráli jsme maximálně mezi s sebou, když to na chvilku rozvolnili. Zápasy strašně chybí, je to znát i na náladě, hráči jsou otrávení. To je stará pravda. Obecně všichni fotbalisté raději hrají, než trénují. A má to pak vliv i na fungování mužstva.

Taky znáte takový pocit?
„Každý hráč to má takto raději, já to měl také tak. V Rusku jsme hráli středa – neděle a to mi vyhovovalo. Odtrénuje se příprava a pak se hlavně hraje. Tu největší kondici získá člověk hlavně v zápasech.

Čekají tým nějaké změny?
Měnit se asi nebude nic, všichni kluci trénují. Jen přichází nějaká zranění, ale nic závažného. Snažíme se i doplňovat mužstvo mladými kluky, trénuje s námi asi šest dorostenců. Je to dobré, že se na ně můžeme podívat. A stejně, jako se dorostenci objevují v „béčku“, trénují někteří hráči „béčka s A týmem.

Kvůli případným šancím?
Potenciál ti kluci mají, musí ale dál na sobě pracovat a záleží na nich, jak se s tím poperou. Je dobře, že tam jsou i místní odchovanci a mají šanci se posouvat dál. A tak se může pohybovat mezi týmy. Hráči z „áčka“, kteří nedostávají tolik příležitostí, mohou pomoci B týmu.

Mluvíte ze svých zkušenosti, když jste hrál v Rusku?
Tam to bylo tak, že mládežnická soutěž se hrála den před utkáním prvního mužstva, hrálo se se stejným soupeřem, takže týmy cestovaly nebo spíš létali na utkání společně. Trenér A týmu často sledoval zápasy mladých a někdy i došlo k tomu, že, když se mu některý z nich líbil, nechal ho v poločase stáhnout a druhý den nastupoval za „áčko.“

Jak jste se vůbec jako kluk z Děčína dostal do Jablonce?
V Děčíně jsem, ještě jako dorostenec, začal hrát za chlapy třetí ligu. A vyhlédl si mne Jablonec. Tenkrát tady byl nějaký problém s dorostem, který byl na sestup. Tak rozšiřovali kádr. Přišli jsme čtyři kluci. Měli jsme to zvednout a to se povedlo a zachránili jsme se. Trenér Kotrba si mne pak vytáhl do letní přípravy s A mužstvem. Potom jsem se ještě vrátil na hostování do Děčína, ale v zimě už jsem byl v Jablonci v kádru.

Tři roky v Jablonci a přišel přestup do Sparty.
Pro každýho kluka byl sen hrát za Spartu a když přišla ta možnost, neváhal jsem.
Hrál jste i Ligu mistrů, když se ve Spartě chystala přestavba kádru, přišel váš přestup do Ruska, Do Kazaně. Nabídli mi, ať přijedu na týden na zkoušku. Jel jsem tam a po pěti dnech přišli, ať zůstanu. Ve Spartě mi to umožnili. Byl to takový krok do neznáma. Nikdo nevěděl, jak to bude, ale zpětně to hodnotím jako dobrý krok.

Kolik let jste hrál v Rusku?
Devět let. Potom přišly další týmy.
Návrat do Jablonce, účinkování v pražských Bohemians a opět zpět do Jablonce, tentokrát již do dresu Jiskry Mšeno. A s tím přišla i práce u B týmu FK Jablonec jako asistenta a vedoucího mužstva.

Jste fotbalista nebo trenér?
Jsem spokojený, že jsem mohl zůstat u fotbalu, ať v tý trenérský nebo manažerský pozici . Baví mne obojí, Asi bych se neuměl rozhodnout, jestli chci být jenom trenér nebo třeba v té pozici vedoucího. Naplňuje mne obojí, je to práce, která mně baví.

Fotbal je prostě Tomášův život, mnoha mladým by mohl být příkladem. S takovými se o budoucnost jabloneckého fotbalu není třeba obávat.