V současné době bydlí v Liberci. „Pocházím ale z Desné a Jablonec pro mne dlouho byl takovým tím nejbližším „velkým městem“. Jezdil jsem tam do školy, mám tam hodně příbuzných a známých. A příští rok tam budu mít i svatbu,“ řekl začínající spisovatel, kterého sport přivedl k tomu, že napsal knihu.

Jakou spojitost má sport a vaše první literární dílo?
„Bylo to v letech 2008 -2009. Dával jsem té knize hodně času, ale pak nastalo několika měsíční období, kdy ležela u ledu. Neměl jsem na to čas, pořád jsem práci na ní odkládal a neměla valnou prioritu. Pak jsem si jednou při fotbale utrhl čéšku a skončil na operačním stole. Skoro dva měsíce jsem mohl jen sedět na gauči s nataženou nohou, což mělo obrovskou výhodu, nemohl jsem k počítači – mému dosavadnímu největšímu zloději času.

Takže nuda a dobrý nápad?
Nemohl jsem nic, jen nějak zabíjet čas. A místo toho, abych se díval na televizi, jsem znovu začal psát. Vzal jsem si na klín sešit a psal jsem. Spoustu hodin každý den a nic mě od toho netahalo pryč. Právě v té době jsem se do toho „zažral“ a po pár týdnech jsem si uvědomil, že si to nemůžu nechat jen pro sebe. Že to jednou dokončím.

Takže o knize rozhodl vlastně váš sportovní úraz?
Byl jednou takovou dost podstatnou výhybkou, aby tahle kniha vůbec vznikla. Ono je to jen kdyby, ale kdybych se tehdy nezranil, tak ta pravděpodobnost, že bych se k té knize už nevrátil, by byla docela velká. Hodně věcí by tehdy asi probíhalo jinak.

Ilustrační foto.
Hokejové mistrovství je v plném proudu. Odhalíte stopu z Libereckého kraje?

Jaký je to pocit dopsat svoji první knihu?
Svým způsobem nečekaně skromný. Hrdá je na mne spíš přítelkyně, rodina a přátelé. Ti mi to přejí a podporují mě. Já, coby věřící člověk jsem vděčný Bohu za to, že mě obdařil talentem a obklopil milujícími lidmi. Takže jsem především vděčný.

Jak dlouho jste knihu psal?
Víc než 14 let. Jako úplně první věc, která vznikla, bylo rozuzlení. Měl jsem vizi scény se třemi zásadními postavami a od toho začal růst celý příběh, aby právě k tomuto konci přirozeně dospěl. První verzi jsem dokončil zhruba za rok. Kvalitou připomínala spíš delší slohové cvičení a objemově měla zhruba 20 procent výsledného textu. Začal jsem rukopis, skutečně jsem psal rukou do sešitu a přepisoval počítače. A přibývaly další nápady a postavy. Tím začal takový kolotoč a pokaždé, než jsem dopsal se všemi změnami do konce, už mi bylo jasné, že musím opět začít přepisovat začátek.

Proč jste si zvolil právě toto vědeckofantastické téma?
Řekl bych, že téma jsem si nezvolil já, ale že si mne během psaní postupně našlo samo. Jako by začalo z toho příběhu vyvstávat a samo se nabízet, aby se rozvíjelo dál. Původně to byl jen příběh hrdinských činů, kde se nějaké vztahy jen tak lehce naznačovaly, ale postupně se spíš naopak ty velké činy staly kulisou pro hlavní poselství knihy. A tou je láska ve všech možných podobách. Je to především příběh o přátelství a důvěře, vypráví o lásce a vztahu k Bohu i k lidem, kteří nám třeba ani nejsou zvlášť blízcí.

Kdy a proč jste se vůbec rozhodl napsat knihu?
Bylo to tady v Jablonci někde kolem kruhového objezdu v Rýnovicích v listopadu 2006 cestou z dalšího neúspěšného pohovoru. Tehdy mi v mysli vyvstala slova redaktorky tohoto článku, mé tehdejší učitelky češtiny, která se mě po maturitní slohové práci zeptala, jestli jsem nezkoušel něco napsat, že by to nemuselo špatně dopadnout. Napadlo mě, že tu možná opravdu je něco, v čem bych mohl být lepší než většina ostatních. Vědomí toho, že si někdo jiný jen na základě mé práce tohle myslí, mě hrozně povzbudilo a byl to v podstatě ten startovací impulz, abych něco začal psát. Pak už zbývala jen otázka: Co psát?

Tomáš Plíhal na archivním snímku
Teď už musíme jen vyhrávat, říká Tomáš Plíhal k výkonu českých hokejistů na MS

Měl jste chuť to někdy naopak zabalit a přestat psát?
Měl, ale ne z důvodu, že by mě to přestalo bavit, nebo ze strachu, že to nikdo nebude číst. Dva roky zpátky jsem zkolaboval a s depresemi jsem skončil na práškách. Rozhodl jsem se skončit naprosto se vším, s prací i s psaním jako takovým. Nechtěl jsem už pokračovat stejným životním stylem. Teprve tehdy jsem si uvědomil, že lidí, kterým na mně opravdu záleží, zase nebylo tak málo, jak jsem si myslel. Byl to obrat v mém životě. Zcela zásadní vliv na tom měli moji rodiče, a také přátelství s naším pastorem a vůbec s lidmi ze sboru. Láska mě tehdy zachránila a já přijal Boží povolání dokončit svou knihu.

Inspiroval vás nějaký spisovatel nebo spisovatelka?
Miluji styl J.R.R. Tolkiena. Celé jeho dílo týkající se Středozemě je obrovsky inspirativní. Myslím, že čím víc autorů člověk přečte, tím víc se vybrušuje jeho vlastní styl. Z každého si něco vezme. Pro mne byli těmi dalšími Jules Verne, Karel May, J.K. Rowlingová, Christopher Paoilini, John Flanagan a další.

Jak jste tvořil název knihy?
Dlouho. Vlastně jsem nad ním přemýšlel celou dobu. Hledal jsem název, který by vystihl podstatu příběhu. Zároveň jsem se chtěl vyhnout běžně užívaným formám názvů ve fantasy žánru. Tajemství zjev(e)né srdci je myslím vystihující i tím dvojsmyslem. Kniha je především o lásce a ta je ve své celé podstatě zjevná pouze srdci, je inspirovaná některými tajemstvími, které Bůh zjevil mému vlastnímu srdci.

Je vaše knížka ilustrovaná nějakými obrázky? Pokud ano, kdo je tvořil?
Jedinou ilustrací v knize je mapka. Tu nakreslila moje přítelkyně Maruška Vohánková, absolventka místní jablonecké Střední uměleckoprůmyslové školy.

FK Jablonec bude hledat posily. Ilustrační foto
ANKETA: Tipujte posily! Koho byste chtěli vidět na podzim v dresu FK Jablonec?

Myslíte, že je tento žánr čtenáři vyhledávaný?
Fantasy žánr určitě vyhledávaný stále je. A je v něm velká konkurence. Moje kniha kombinuje fantasy s nenásilně pojatou živou vírou v živého Boha, a přesto se setkává s velmi pozitivními ohlasy jak od věřících, tak nevěřících lidí. Takových knih zase tolik není, takže by mohla zaujmout.

Když jste knihu dopsal, co jste musel ještě všechno dál zařídit, aby vůbec vyšla?
Především kniha ještě nevyšla. Vzhledem k rozsahu by bylo obtížné dostat rukopis neznámého autora do jakéhokoli normálního nakladatelství. Proto jsem se rozhodl využít portálu nakladatelství Pointa. Touto cestou je možné knihu vydat zcela profesionálně, ale práce na ní začne teprve tehdy, až na ni seženete finance.

Jak je budete shánět, máte sponzory, pomohou přátelé?
Buď si knihu můžete zaplatit sám, nebo ji financujete předprodejem knihy a příspěvky. A právě ve fázi předprodeje se nyní nacházím. Pokud se povede peníze získat, projde text profesionální redakcí a korekturami, vysází se, vytiskne a poputuje k předplatitelům a na volný trh. Čtenáři, kteří by měli zájem vydání knihy podpořit jejím zakoupením v předprodeji, mohou už nyní navštívit: www.tajemstvi-zjevne-srdci.cz.

A kdo vymyslel obal knihy?
Na obálce spolupracuji s grafičkou Veronikou Glogrovou. Měla ji vlastně navrhnout ona na základě mých představ. Nakonec jsem sám navrhl obálku tak, že už stačilo jen trochu doladit písmo a pozice titulků. Fotografii jsem pořídil já při západu slunce nad Libercem.

Utkání Jablonce proti Slavii Praha
Trenér Rada: Každý bod se Slavií je cenný, remíza je spravedlivá

A jak se stanoví cena knihy?
Cenu knihy stanovuje nakladatelství na základě nákladů spojených se samotným vydáním, ty zahrnují práce redaktora, korektora a sazeče, samotný tisk a taky dopravu. Přizpůsobuje ji také cenám podobných knih, aby odpovídala trhu.

A co zisk pro autora, počítá se s ním také někde?
U běžných nakladatelství může být započítaný do nákladů na vydání i honorář autora. V tomto případě ne. Z knih prodaných v předprodeji jako autor nemám nic. Naopak mi naskakují náklady spojené s propagační kampaní. Pro peníze to začínající autor úplně nedělá.

Chystáte se na další?
Vzhledem k tomu, že tahle kniha je tak rozsáhlá a nebylo ji možné vydat najednou, samozřejmě chystám její druhou část. Pokud vše půjde dobře, mohla by vyjít příští rok před Vánoci. Jinak mám pár nápadů, ale momentálně jsem plně vytížený přípravou těchto knih. Uvidíme, co přinese budoucnost.

Máte v plánu křest knihy?
Zatím ne, protože ještě není jisté, zda kniha vyjde. Pokud ano, rád bych křest knihy uskutečnil, ale nebude záležet jen na mně, kde to bude. Každopádně bych rád někde v Jablonci nebo v Liberci, aby to přátelé neměli moc daleko.