Kliknutím zvětšíte
Když jsme spolu před rokem a půl dělali rozhovor naposledy, tak jste říkal, že chcete pískat do osmdesáti, tak se to povedlo!
Já slíbil Miloši Vitnerovi, sekretáři Ústeckého krajského fotbalového svazu, že zůstanu v krajské soutěži do osmdesátky. Tuten rok ještě kraj dopískám, pak půjdu do okresu.
A tam do devadesátky? Nebo dokonce do stovky?
Hlavní bude zdraví. To musí sloužit. Každý rok už je znát.
Jak se při zápasech cítíte?
Když se daří, hráči na hřišti nezlobí, tak tak jsem spokojený a cítím se dobře. Když mi ale do toho hodně mluví a fotbal je k ničemu, tak říkám manželce, že radši skončím.
Jak dlouho vám to vydrží?
Do úterka, takže dva tři dny.
Rozhodujete jen B třídu?
Ano, jako hlavní jsem pouze v I. B třídě, občas jsem na lajně o soutěž výše. Tuten rok to ještě dám, pak se rozhodnu, jestli budu dál pískat okres.
Váháte?
Hráči jsou nevychovaní. Ale mně jde hlavně o zdraví. Když běhám aspoň dvacet minut z devadesáti, tak mi to dá hodně. Pohyb dělá v mém věku hodně. Nejvíc mě zlobí kolena, ortéza nepomůže, musím se hýbat. Paní doktorka řekla, že to musím rozhodit. Takže pískání je taková moje rehabilitace.
A co manželka říká na to, že ještě budete pískat?
Já pískám padesát let, za tu dobu se mnou neměla volnou sobotu, neděli. Jsem moc rád, že ji mám, že mi pískání toleruje. Ale už mě hodně zlobí. Přijdu a říká, že jsem špinavý, sedřený. Má o mě strach. Také se jí špatně chodí.. To víte, v osmdesáti už toho moc nenaděláte.
Jste nejstarší sudí v kraji?
Právě proto jsem chtěl být v kraji do osmdesátky, abych byl nejstarší! (smích) Asi jsou i starší sudí, ale ne v kraji. Třeba na teplickém okrese je starší pan Klobása.
Takže by byla škoda končit, když ještě máte před sebou nějaké výzvy, navíc vám soudcování pomáhá zdravotně.
I někteří hráči a zástupci klubů říkají, abych pokračoval. Slyším od nich „Pane Topinko, buďte ještě mezi námi, ještě na to máte!" To mě velmi těší!
Ocenil vás také svaz, popřál vám FK Teplice. Je vidět, že si vás lidé z fotbalu váží.
Za to jsem rád. Když mi bylo padesát, šedesát, sedmdesát, tak nic. Až teď. Dostal jsem krásné dárky od svazu, zachovali se ke mně moc dobře.
Říkal jste, že jsou hráči nevychování. Je to dobou?
Je. Oni si nejdou zahrát fotbal z lásky. Vždyť někteří ani neumí hodit aut! Pořád něco řeší, hádají se… Nemá to nic společného s fotbalem.
Chápu, že vás to nutí přemýšlet, jestli ještě pískat.
Pískat ještě chci. Udělám změnu. Víte, když jsem začínal, ještě než jsem se dostal do druhé národní ligy, tak jsem byl přísný. Vyšel jsem z auta a už říkali „je tu ten blbec" Rozdával jsem žluté, červené. Měl jsem respekt. Pak jsem se ale změnil, byl jsem hodně tolerantní k hráčům. A to byla chyba. Takže jestli vydržím, tak budu soudcovat tak, jako když jsem začínal. Za řeči začnu vyhazovat.
83
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
