Krajskému hnutí velí Pelta od roku 2009. Samozřejmě Peltova výhra o 5 hlasů znamená pro Holečka zklamání, protože čekal podstatně vyrovnanější souboj.

Čekal jste takový výsledek?
Přestože mne ostatní varovali, že si to „Míra“ určitě nějak zařídí, tak jsem věřil, že mohu vyhrát. Bohužel někteří, kteří hlas přislíbili, nakonec otočili a hlasovali pro Peltu.

Čím si to vysvětlujete?
Nejspíš je pan Pelta „nějak“ přesvědčil. Navíc volby jsem neprohrál v klubech, u nich bych zřejmě vyhrál, ale prohrál jsem na okresních fotbalových svazech. Zde jsem dostal nejspíš jen čtyři hlasy z 20 možných.

To je hodně málo, od okresních svazů jste slíbené hlasy nedostal?
Měl jsem slíbené hlasy od celého OFS Semily, ale nakonec z toho byly jen dva, tři hlasy. Od OFS Jablonec jsem hlasy ani nečekal a od OFS Česká Lípa jsem také nic nedostal, i když jsem minimálně od jednoho delegáta hlas očekával.

A co OFS Liberec, ten vás jako kandidáta z okresu Liberec určitě podpořil.
Tady to je pro mě asi největší zklamání. Nejenže jsem zde dostal s největší pravděpodobností hlas jen od Petra Šafáře a Tomáše Farského, ale v podstatě proti mé kandidatuře i ostře vystupoval předseda OFS Liberec Benjamin Vomáčka.

Myslíte, že to bylo z důvodu, že je Vomáčka zároveň ředitel mládežnické akademie FK Jablonec, tudíž je zaměstnancem Miroslava Pelty?
Ano. Bohužel je to tak. Jenže já si myslím, že pan Vomáčka měl zastupovat zájmy klubů okresu Liberec, které podporovaly mě, místo toho upřednostnil zájmy své a myslím, že v těchto volbách byl ve střetu zájmů, ale už se v tom nechci šťourat.

Vraťme se trochu zpátky, jak jste se vůbec dostal k tomu, že jste se postavil „Velkému čápovi“, jak se Peltovi přezdívá?
Na začátku byla debata mezi mnou a kluby okresu Liberec a také se členy končícího okresního fotbalového svazu Liberec s tím, že jediný kandidát na předsedu Libereckého krajského fotbalového svazu je pan Pelta a rozhodli se najít nějakého jiného protikandidáta. A vzhledem k tomu, že nám s díky spoustu zajímavých kandidátů odmítlo, rozhodl jsem se, že do toho půjdu já.

Jak jste se dostal k podpoře nově vzniklé f-evoluce v čele s Vladimírem Šmicerem?
Když jsme hledali protikandidáta proti panu Peltovi, zkontaktoval jsem je, jestli by mi s tím nepomohli. A úplně mě pohltila pozitivní energie této skupiny lidí, kteří chtějí očistu českého fotbalu. A jsem hrdý na to, že mě přijali pod svá křídla. Ale mrzí mě, že jim svým hlasem, který bych v případě vítězství měl, nemohu na valné hromadě FAČR pomoci.

Také vás podpořil liberecký hejtman Martin Půta.
Ano, jsme přes deset let sousedé, ale jelikož vím, že toho má hodně, tak jsem mu jen před 14 dny svou kandidaturu oznámil. A on mi fotkou a vyjádřením podpory na facebooku chtěl takto symbolicky pomoci proti tomuto fotbalovému Goliáši, ale nikomu nevolal a ani nikoho neovlivňoval.

Jste odchovanec Slovanu Liberec. Ten vás podpořil?
Se všemi, kterými jsem ze Slovanu mluvil, mi vítězství přáli. Ale bohužel ten nejdůležitější, pan ředitel Libor Kleibl, byl proti mé kandidatuře, že prý jsem přišel pozdě, a že v této volbě stojí na straně pana Pelty. To mě hodně mrzelo.

A jak se po prohrané volbě cítíte?
Už celkem dobře, ale zklamání to bylo. Myslel jsem, že na základě morálních vlastností musí být pro delegáty pan Pelta nevolitelný, ale hrubě jsem se zmýlil. Bohužel ti lidé, kteří nevolili změnu, ještě nepochopili, že takto ten fotbal neočistíme. Měli jsme i připravený program, co bychom chtěli změnit a co udělat ku prospěchu fotbalu v Libereckém kraji, ale zřejmě „benefity“ slíbené panem Peltou byly pro jeho voliče zajímavější. Přesto to pro mě byla zajímavá zkušenost a ponaučení do budoucna.