Chybí jim pravidelný sociální kontakt se spoluhráči na hřišti a ačkoli přísná opatření zodpovědně dodržují, mají k nim výhrady. Deník oslovil několik fotbalistů z Libereckého kraje a ti otevřeně promluvili o tom, jak prožívají pandemii koronaviru bez sportu, který milují.

„Je to ubíjející, nemáme před sebou žádnou vidinu toho, že by se mohlo začít,“ přiznává Michal Kopecký, obránce Doks, pátého týmu tabulky zatím přerušeného ročníku Krajského fotbalového přeboru.

Jak moc vám chybí fotbal, jak složité je fungovat bez pravidelného setkávání s kamarády z týmu, zvlášť, když momentální vyhlídky opět nejsou optimistické?
Chybí mi moc. Člověk žije v bublině pracovního života, bez nějakého filtru a úniku od všedních starostí. S kamarády z fotbalu není možnost se vidět, sešli jsme se po několika měsících předminulou sobotu poprvé na nějaké běhání.

Foto: Deník/Edvard D. Beneš
FOTO: Dvougólový Birner pomohl Tygrům rozleptat chemiky

Nějaký kontakt s týmem tedy udržujete?
Udržujeme kontakt alespoň přes telefon, ale není to nic veselého, nikdo z nás už před sebou nemá vidinu toho, že by se mělo začít hrát. Pro nás starší už je to hodně smutné, máme poslední roky před sebou a myslím si, že se na to hodně kluků vykašle, pokud to tak půjde dál. Ale opravdová tragédie je to pro kluky, kterým je patnáct až osmnáct let, kteří si ještě před rokem mysleli, že budou mít kariéru. S tímhle, co se děje, na to bohužel můžou zapomenout, v návaznosti na soutěže od krajů nahoru to bude úpadek fotbalu, jaký jsme dlouho neviděli. A nejedná se jen o fotbal, ale sport všeobecně.

Respektujete nařízení, berete je jako nutné a správné, nebo máte pocit, že by opatření mohla být k amatérskému sportu o něco benevolentnější?
Já už vlastně ani nevím, co si o všech nařízeních myslet. V létě nás zavřeli do karantény, jelikož jsme hráli v přípravě proti Kosmonosům, které měly v týmu dva nakažené. Celý náš tým musel do karantény, přitom ani jeden z nás nebyl pozitivní, žádné příznaky. Je to ubíjející doba.

Jak se zhoršila vaše kondice během posledních měsíců a jak se udržujete ve formě?
Člověk nemůže dělat nic kromě běhání, upřímně musím říct, že jsem zlenivěl a to si nemyslím, že jsem patřil mezi hráče, kteří by něco flákali. Stereotyp, práce, domů, pivo a spát. Jen se ptám, kdy tohle skončí. Bohužel si myslím, že tohle je jedna velká hra pánů nahoře. Otázka také je, jak bude kvalita fotbalu vypadat, když se náhodou někdo rozmyslí, že to ze dne na den spustí.

Aleš Vávra