V týmu nastupuje s bratrem Janem a nedávno ještě s bratrem Jaroslavem ml., který ukončil fotbalovou kariéru. Otec Jaroslav st. je vedoucí mužstva a také rozhodčí, i když poslední rok ze zdravotních důvodů nepískal.

Kolik let se věnujete kariéře rozhodčího a co vás k pískání přivedlo?
Letos načínám čtrnáctý rok. Rozhodčím jsem se stal krátce před 18. narozeninami. Měl jsem k tomu blízko už na střední škole, kdy jsem organizoval a řídil fotbalové turnaje škol a navíc mě tehdy upoutala kariéra Emila Ubiase a náborová akce Jana Švandy.

Jaký největší zápas, na který jste hrdý, jste pískal?
Za těch 14 let jich byla spousta. Finále poháru, některá krajská derby, mezinárodní přáteláky, ale i předsezónní utkání ligového Slovanu Liberec.

Sudí bývají terčem nadávek či vtipů, dříve se na sudí křičelo například soudce je mrkev či mlha. Dnes je to jiné… Jaký pokřik na vaši adresu vás nejvíc rozesmál?
Mrkev, lopata, výfuk se občas objeví i dnes, ale jinak to moc nevnímám. Nejsem ani nijak zaskočený z hrubších výrazů, někdy se to tak stane.

Jaký nejbláznivější zápas jste řídil?
I bláznivé zápasy v kariéře rozhodčího přijdou. Mně navždy zůstane v paměti zápas, který byl úplně na začátku kariéry. Neměl jsem tenkrát řidičák, a tak jsem jel snad půl dne vlakem až do Raspenavy, kde mě čekalo derby Raspenava B – Bulovka B. Zápas plný osobních soubojů a zákroků, kde jsem musel dvakrát měnit na každé straně oddílové pomezní, protože si mávali, jak potřebovali. Když jsem je upozornil, ať se snaží jet rovinu, tak se urazili a nebo mi utekli do práce. Rozdal jsem asi jen pět karet, ale určitě to mohlo být více. Utkání skončilo 4:4 a nakonec byli všichni spokojení, a mě do budoucna hodně naučil.

Určitě jste při utkáních zažil nespočet humorných historek. Podělte se o nějakou zvlášť povedenou?
Dostanete-li dobrý zápas a hlavně dobré kolegy, o zábavu není nikdy nouze. Nejradši jsem měl výjezdy s Jirkou Blaschkem a také Zdeňkem Nádeníkem, na to nikdy nezapomenu. Pár jich bylo: například žádost o ruku, kdy autor gólu v euforii naběhl mezi diváky za svojí dívkou. Nebo nahatá fanynka běžící přes hřiště. Běžné jsou návštěvy psů, koček, ale i prasete na hřišti. A nebo chybějící asistent při útočné akci, který prostě musel odběhnout.

Na rozhodčí je v této době po kauze Romana Berbra nahlíženo v negativním světle. Co k tomu všemu říkáte?
Myslím, že na rozhodčí je v každé době nahlíženo v negativním světle. Někteří si to dělají svým vystupováním sami, jiní se svezou s celou skupinou, i když to dělají čistě pro radost. Ten problém bude určitě celospolečenský. Není to o rozhodčích, ale všech lidech ve fotbale. Ty negativní se najdou vždycky, ať už v oddílech, vedení a mezi rozhodčími také. Těžko říct, co se s tím dá dělat. Budeme doufat, že letošní volby to trochu „vyléčí“ a vše bude průhlednější.

Jaké máte další ambice na poli rozhodčího?
Ambice nemám momentálně žádné. Na začátku kariéry jsem byl ve výběru mladých rozhodčích UEFA, ale nedokázal jsem skončit s aktivním hraním. Nikdy jsem nelitoval. Pískání je pro mě čistě relax a také po sobotních utkáních Rynoltic celkem dobrá regenerace.

Tomáš Vacek na hřišti jako hráč.Tomáš Vacek na hřišti jako hráč.Zdroj: Archiv Tomáše Vacka