Pěnčín B – Plavy A 6:2 (4:1)

trenér domácích Jan Řezáč: „Povedl se nám začátek utkání, během patnácti minut jsme vedli 3:0, pak dal soupeř gól, ale my jsme taky jeden do konce poločasu přidali. Byli jsme celkově lepší, fotbalovější. Plavy snažily s tím něco udělat, několik šancí měly, ale my jsme zápas po celou dobu kontrolovali a zaslouženě jsme vyhráli. Povedlo se nám tah nasadit Jardu Bílka do útoku a ten dal první dva góly. Tím jsme možná Plavy trochu překvapili. Chybičky byly i u nás, ale jsme spokojení jak s výsledkem, tak se hrou. O víkendu jedeme do Mírové. Je sice na posledním místě a jedeme tam jako favorité, ale nemůžeme nic podcenit. Jednoduché to možná nebude, několik hráčů nám možná bude chybět. I v dnešním zápase jsme sestavu tak trochu lepili.“

Za hosty Jaroslav Pekelský: „Byli jsme strašidelní. Sešlo se nám všechno špatně, měli jsme nekompletní mužstvo, navíc se hrálo v pátek, tak možná někdo z kluků měl v hlavě to, že jsme nešli hrát mistrák, ale jen si zatrénovat. Přijeli jsme na Pěnčín až v půl páté, takže jsme neměli ani čas se rozcvičit. V prvním poločase jsme hráli v totálním chaosu, každý si dělal na hřišti, co chtěl. A podle toho to vypadalo. Sešlo se jedno s druhým a všechno vyústilo v naše špatné výkony. Za dvacet minut jsme prohrávali 3:0 a na hřišti jsme vlastně neexistovali. Pak jsme dali první gól z ničeho, ale herně to nenasvědčovalo velkému zlepšení. Ve druhé půli jsme asi dvacet minut hráli to, co jsme hrát chtěli, dokonce jsme i snížili na 4:2. Chvilku to vypadalo nadějně. Ale dneska jsme neměli vůbec žádnou kvalitu. Všechno souvisí se vším a to u nás platilo. Ale jedeme dál. O padáka hrát nebudeme, vždycky bude někdo horší než my. Jdeme k dalšímu zápasu a chceme se zlepšovat.“


Lučany A – Jiskra Mšeno/Jablonec A 1:5 (0:1)

Oldřich Churý za Lučanské: „Deku jsme u áčka ještě nesundali. I když místy to bylo oboustranně pohledné utkání. Ale koncovka je prostě naše obrovská slabina. Nedokážeme proměňovat šance. Za soupeře hrál Obršlík, ten je rychlý, ten nám utíkal. Mšeno vyhrálo zaslouženě, bylo lepší. Potřebovali bychom už konečně sundat deku v dalším utkání. To hrajeme v sobotu derby na Smržovce. Dohromady se dáme, uvidíme, jak to bude ale vypadat. Chceme vyhrát, v nejhorším by to měla být minimálně alespoň remíza. Ale takový už je fotbal. Vyhraje ten, kdo dá víc gólů. A zatím se to daří spíš soupeřům.“

David Ryšavý, trenér hostů: „Povedlo se nám to. První poločas jsme vyhráli, domácí měli nějakou tyčku po naší chybě, ale pak jsme dali dva góly. Lučany snížily na 2:1, vypadalo to na vyrovnaný zápas, ale pak jim asi došly síly a že my máme víc natrénováno. Hřiště nebylo moc v pořádku, skákalo nám to. Nemohli jsme hrát tak, jak jsme chtěli, rychle od nohy, ale poradili jsme si s tím a utkání jsme zvládli dobře.“


Bozkov – Harrachov 3:4 (0:4)

Kouč hostujícího týmu Lukáš Halama: „Podle výsledku v poločase to byl zápas se dvěma úplně odlišnými poločasy. V prvním jsme mohli dát i šest, sedm gólů. Domácí ale měli dobrého gólmana, tak nám něco pochytal. V kabině jsme si pak řekli: nepovolovat, hrát stále stejně. My o sobě víme, že dokážeme z jasného výsledku udělat pořádné drama. Začali jsme v pohodě, šanci dostal i náš mladý hráč. A najednou hra hrozně upadla. Ne ale proto, že on nastoupil. Najednou odešel celý tým, už jako by nechtěl hrát. Domácí dali na 4:1 a během deseti minut přidali další dva góly. A my jsme se už v té chvíli o jasný výsledek strachovali. Nechápu proč, ale u nás to byl úplný úpadek. To, co nás fungovalo víc jak pětašedesát minut, tak ve zbývajícím do konce zápas naprostý propad. Je to ale pro nás velké ponaučení. Všichni hráči pak byli v šatně naštvaní na to, co se předvádělo ve druhém poločase. Atmosféra byla rušnější. Uvědomili si, že deset lidí hrálo ve druhém poločase špatně. Uklidňoval jsem to, že máme dvacet bodů, jsme první až druzí, tak zatím klid, není zatím důvod panikařit. Ale špatné je, že z 0:4 necháme udělat 3:4. Byli jsme nastavení na to, že dáme sedm, osm gólů a najednou to bylo jinak. Ale i to je dobře, snad jsme se tím trochu vzpamatovali. V Bozkově se nám herně nedaří. Bylo to úplně stejné utkání, jak jsme s nimi hráli to minulé, i se stejným výsledkem. A taky jsme měli svoje výpadky. Ale zatím jsem spokojený a v klidu. Až ale přijde prohra, a ta přijde, tak to možná udělá velké zlo. Někteří si myslí, že jsme na výši. Ale ještě nás čekají Albrechtice a Jablonec nad Jizerou. S nimi chceme vyhrát, potvrdit naše výsledky z předchozích kol a naplno bodovat. I proto, že jako poslední náš soupeř bude Pěnčín.“


Albrechtice – Desná v J.h. 3:1 (1:1)

Vedoucí vítězného týmu Jan Pipek: „Body doma jsme už potřebovali. Utkání bylo vyrovnané, možná v první půli byla Desná trochu lepší, ale ne na šance, to jsme byli spíš my. Pak ve druhé půli rozhodlo vyloučení hráče Desné hned v první minutě. Bylo zasloužené, uznal to i soupeř. V neděli hrajeme s Harrachovem, tomu se daří, tak uvidíme, jak to dopadne.“

Výkon hostů zhodnotil vedoucí týmu Petr Kopal: „Bylo to derby, jak se patří. Někteří hráči domácích oblékali už taky dres Desné a zanechali výraznou stopu. Hrálo se za výborně připraveném hřišti a za výborné atmosféry díky fanouškům obou týmů. Od začátku se hrálo bojovně, měli jsme balón víc na kopačkách, ale obrana včele s Pipkem nás do větších šancí nepustila. Naopak se gólem Hradeckého ujaly Albrechtice vedení. Ale za minutu Hloušek vyrovnal. A mohli jsme se střelou Pfeifera dostat do vedení, ale byla z toho jen tyč. O osudu rozhodl náš Posselt, který se nechal vyloučit po zbytečném zákroku na protihráče u postranní lajny. V deseti už jsme neměli dostatek sil zvládnout dobře rozehraný zápas. Snažili jsme se i v oslabení útočit, ale zadní řady domácích jsme nepřekonali. Naopak domácí, díky gólům Pipka a Sedláka, získali cennou výhru a tři body.“

Držkov A – Smržovka A 3:0 (1:0)

Za domácí trenér Evžen Dvořák: „Rozhodčí nepískali z našeho pohledu vůbec špatně. A házet na ně špínu není správné. Všech tří rozhodčích se chci zastat. Nemyslím si, že by zápas jakkoli ovlivnili  nebo že by zápas nezvládli. A slova o brutálních zákrocích na gólmana bez potrestání jsou zbytečně silná a hlavně nepravdivá. Nešlo o žádný brutální zákrok. Náš hráč za to dostal žlutou kartu. Kopl protihráče neúmyslně, omluvil se a hrálo se dál.  Zastat se chci i Karla Čermáka.  Všichni naši hráči se shodli, že k žádnému zákeřnému faulu nedošlo. Byla to hra na tělo, při které smržovský hráč spadl na rameno tak nešťastně, že se stalo, co se stalo. Každý by si měl nejprve zamést před vlastním prahem. To, že smržovský trenér běhal v průběhu zápasu po hřišti, raději nebudu komentovat. A navíc bychom stejně tak mohli i my hovořit o zranění našeho hráče, který možná bude muset se svojí fotbalovou kariérou, díky zákroku smržovského hráče, skončit. Hráč, který se "živí nohama", je přece stejný jako ten, který se "živí rukama". 

Za hostující tým hrající Martin Štěpánek a vedoucí týmu Veronika Veseloušová:  „Z fotbalových utkání okresních a nižších krajských soutěží se stávají zápasy alá ring volný za přihlížení a nečinnosti rozhodčích jak hlavních tak pomezních. Popsal bych situace z průběhu tohoto utkání, kterého jsem se osobně zúčastnil, podotknu, že k fotbalu osobní souboje patří, ovšem zákeřnost a brutalita některých aktérů se dostává za hranu regulérnosti. Takovéto excesy končí dlouhodobými zraněním, pracovní neschopností apod. bez adekvátních trestů za zákeřné zákroky. V utkání I.B třídy na brankáře hostů v prvním poločase - tři střely, z toho dva zásahy kopačkou do oblasti hlavy ,viditelné šrámy v oblasti obličeje. A výsledek? Nepotrestáno! Jako hlavní zákrok bych vyzdvihl zákrok hráče č.13 domácího Čermáka, nad kterým i nezaujatý divák kroutí hlavou.

Hostující hráč v držení míče odehrával přihrávku na spoluhráče, po odehrání přihrávky domácí jmenovaný hráč (resp.bez balónu) brutálním zákrokem loktem atakoval hostujícího hráče do oblasti krku a ramena. Výsledek přetrhané vazy v rameni, četné zlomeniny v oblasti ramenního kloubu. Ale hra pokračovala dál. Rozhodčí, zejména pomezní, který je od situace čelně na šest metrů nesignalizoval hlavnímu NIC!!!

Ležící hráč nemohl pokračovat ve hře, stadion opustil ve vozidle záchranné služby. Za takto brutální faul s následkem vleklého zranění není udělená karta, kde i červená je málo!!! Doba léčení a rekonvalescence bude možná i tři měsíce. Takovýchto zákroků přibývá a arogance rozhodčích a jejich neschopnost rozpoznat zákeřnost od zákroků běžných je žalostná. Po utkání při společném rozhovoru s rozhodčími přibyly různé verze jejich jednání už ani oni mezi sebou nejsou jako jeden spravedlivý orgán a jejich doplnění v zápise už mluví za vše "bezohledné udeření loktem". Proč tento zákrok tedy nebyl i takto posouzen na hřišti? Někteří domácí hráči si spletli fotbalové hřiště s klecí pro bojovníky, to na hřiště nepatří, zvlášť když někteří z nich trénují děti a ty samé děti i jejich rodiče na ně koukají z fanouškovské pozice. Přijde nám to už jako kolovrátek ze strany rozhodčích a opět i zhodnocení domácího kapitána potvrdilo, co rozhodčí na hřišti předvedli a že to opravdu neumí. Asi by už bylo vhodné zasáhnout z vyšší moci a něco s tím udělat. Tady už nejde o ješitnost a ego, ALE O ZDRAVÍ! „

TJ Sokol Jablonec nad Jizerou – SK Mírová pod Kozákovem 7:1 (4:1)

"Dostali jsme se z nejhoršího a najednou nám přibylo šest hráčů a šlo to. Pořídili jsme si nového útočníka Davida Holmana, který u nás hrál ještě když Jablonec nad Jizerou hrál divizi. Potom se ale odstěhoval za rodinou. Ten dal o víkendu tři góly. Stačí jeden takový hráč a utkání vypadá úplně jinak. Od začátku jsme byli lepší a od chvíle, kdy prohrával soupeř 5:0, tak už se jen dohrávalo. Do Desné snad už pojedou i ti, co teď měli covid, a bude plná střídačka,“  usmíval se trenér Robert Chlup.


FK Přepeře B – TJ Sokol Roztoky u Jilemnice 3:3 (2:2)

„Přepeře byli super soupeř, který tým doplnil útok i o hráče z áčka, takže jsme s bodem spokojení. Nám perfektně zahrál střed zálohy Petr Musílek a v útoku Milan Drobný. Do poločasu jsme odcházeli za stavu 2:2. Soupeř potom šikovně vystřídal, ale od chvíle, kdy došlo k vyloučení jednoho jejich hráče, tak se asi lámal chleba. Ke konci se nám povedlo vyrovnat na 3:3. Posledních deset minut to byl na nás obrovský tlak. A musím doslova a do písmene pochválit celý tým,“ popisuje trenér Jakub Illner. „Cením si toho, že každý ví, co má hrát, aniž bychom si to nějak dlouze vysvětlovali. Dlouho jsem kromě trénování i hrál, takže se museli naučit být velmi samostatní. Ale s touhle soutěží už je potřeba se soustředit víc na tu trenérskou činnost,“ uvědomil si Illner.