Fotbalových sudích není nikdy dost. A těch s bohatými zkušenostmi obzvlášť. Patří k nim také Bedřich Neugebauer, kterého na Jablonecku určitě hráči dobře znají.

Kdy jste se stal rozhodčím?
Fotbal jsem začal pískat v roce 1974. Předtím jsem ho hrál a po zranění třísel ve svých 24 letech jsem přemýšlel, co dál. Otec v té době působil jako rozhodčí a doporučil mi, abych zkusil roli rozhodčího. Udělal jsem si zkoušky na rozhodčího, začalo mě to bavit a zůstal jsem v této roli dalších 47 let.

Pamatujete si na první zápas, který jste pískal?
Můj první zápas v roli rozhodčího byl na hřišti Autobrzd, předzápas dorostu. Na hlavní zápas nepřijel jeden z rozhodčích a já jsem nastoupil jako pomezní na zápas 1.A třídy. V utkání jsem nic nepokazil a po zápase mě pochválil i delegát utkání.

Byl jste i dobrým hráčem…
Než jsem začal pískat, hrál jsem v Lučanech 1.B třídu s Oldou Churým v obraně. Moc se nám dařilo, nikdo přes nás nepřešel. Byla tam dobrá parta stejně mladých fotbalistů, zažili jsme společně spoustu legrace jak na hřišti tak i po zápasech, když jsme slavili vítězství.

Na které zápasy v roli rozhodčího rád vzpomínáte?
V roce 1993 jsem postoupil mezi elitu 1. a 2. ligy. Na 1. ligu jsem chodil jako pomezní, 2. ligu jsem pískal. Určitě největším zážitkem bylo pro mě v roli pomezního rozhodčího utkání Sparta - Baník, kde bylo 10 000 diváků. Pískal jsem také derby Hradec Králové – Mladá Boleslav a utkání o 1. místo ve 2. lize Brno-Plzeň. Na těchto obou utkáních bylo 5 000 diváků.

Zažil jste na hřišti nějakou rvačku hráčů nebo diváků?
V roli sudího se mi hráči na hřišti nikdy nepoprali, a i fanoušci, za dobu, co jsem pískal, byli k sobě ohleduplní.

Co nadávky na adresu sudího, vnímáte je při zápase?
Nadávky na rozhodčí byly někdy opravdu jadrné, ale i úsměvné. Jako příklad můžu uvést: rozhodčí je blázen, hoďte na něj síť, černá svině, rozhodčí nestačí a další.

Jaké nejbláznivější utkání máte na svém kontě?
Nejbláznivější utkání bylo ve 2. lize, a to zápas Ústí nad Labem – Viktoria Žižkov, kde jsem působil jako pomezní rozhodčí. Utkání bylo velmi vyhrocené a hlavní rozhodčí rozdal celkem 10 žlutých a 2 červené karty. Po zápase nás musela chránit policie kvůli rozvášněným divákům.

S fotbalem jsou určitě spojené i veselé historky…
Humorných historek jsem zažil za svoji dlouholetou kariéru opravdu hodně, hlavně při řízení nižších soutěží, kde působili jako pomezní rozhodčí funkcionáři oddílů. Když něco pokazili, tak se na ně sesypali hráči soupeře a nadávali jim. Ti zahodili praporek, řekli, že toho mají dost, že už mávat nebudou a odešli ze hřiště.

Jací jsou dnešní rozhodčí?
Dnešní rozhodčí to mají při rozhodování určitě těžší. Hra se hodně zrychlila, hráči simulují a zkouší na rozhodčí různé triky, např. aby odpískal penaltu nebo za zákrok vyloučil soupeře…

Chybí vám píšťalka, když se fotbal kvůli koroně zastavil?
Fotbal mi v dnešní době pandemie chybí. Hraje se pouze 1. a 2. liga a ostatní soutěže jsou pozastavené. Určitě lituji mladé fotbalisty, kteří jsou doma pouze u počítačů a nemůžou trénovat a hrát venku na hřištích.

Hodnotíte a komentujete výkony rozhodčích, když koukáte na fotbal v televizi?
Při sledování fotbalových utkání v televizi výkony rozhodčích hodnotím většinou kladně. Samozřejmě jsou někdy situace, které jsou nepřehledné a musí je vyhodnotit VAR. Ale i VAR někdy situaci vyhodnotí špatně a to mně vadí nejvíc.

Měl jste svůj vzor?
Rozhodčích jako vzor jsem měl několik a většinou to byli rozhodčí z jiných zemí.

Jak hodnotíte použití VAR v průběhu utkání?
Na technologii VAR jsem se již vyjádřil, ale někdy je to opravdu velice složité. My jsme tuto možnost neměli a museli jsme se spolehnout sami na sebe ve spolupráci s pomezními rozhodčími.

Co říkáte kauze Berber?
Ke kauze Berbra se nechci vyjadřovat. Myslím si, že tato kauza velice negativně poškodila dobré jméno fotbalu i rozhodčích, kteří s ní nemají nic společného.

Jaké máte ambice co by sudí?
Ambice jako rozhodčí už vzhledem k mému věku nemám. Rád se jedu jako pomezní rozhodčí dívat na ty mladé, začínající rozhodčí a radím jim, jak se mají zachovat při různých sporných situacích.

Kdybyste si mohl přát, jaké utkání, bez ohledu na soutěž, byste si rád zapískal?
Moje přání by bylo pískat na mezinárodní úrovni Ligu mistrů, ale na to jsem v době svého největšího vrcholu neměl ambice. Myslím si, že jsem přesto pro fotbal dosáhl cílů, které jsem si vysnil.

A co vaši tři synové? Převezmou žezlo rozhodčího?
Co se týče fotbalu, tak se potatil jen nejmladší, který hrál fotbal také a je rozhodčím krajských soutěží.

Rodina vás podporovala?
Ano. Mám hodnou manželku, která měla pro mého koníčka pochopení.

A jaké máte nyní koníčky?
Největším mým koníčkem je fotbal, rád cestuju, jezdím na kole a na lyžích. A mám už také čtyři vnuky, se kterými rád trávím čas.