„Práce se nebojím. Až to přijde, tak to vyřeším. Teď mi končí smlouva, tak bych chtěl ještě zkusit zahrát si o soutěž výš, aspoň ve druhé lize,“ přemýšlí o budoucnosti.

Jaké byly vaše začátky?
Začínal jsem v šesti letech v Lučanech. V devíti jsem přešel do FK Jablonec, kde jsem byl až do starších žáků. Moc jsem ale nehrál, vrátil jsem se zpátky do Lučan, kde se mi opět dařilo a dostal jsem příležitost vrátit se zpět do Jabloneckého dorostu. Pan Hloušek ve mně a v pár dalších neviděl potenciál a tak pro mě cesta v Jablonci skončila. Opět jsem se vrátil do Lučan ,kde po půl roce přišla nabídka z Prahy, ze Žižkova. A brzy na to přišla další, ta byla do polských Gliwic.

Jak se vám hrálo za Žižkov?
Tam jsem začal s velkým fotbalem. Odehrál jsem několik utkání za B tým ve třetí lize. A první dva góly, které jsem vstřelil za Žižkov a které zároveň byly první v mé profesionální kariéře, byly do sítě Jablonce.

Žižkov tedy byl odrazovým můstkem ve vašem fotbalovém životě?
To určitě byl, byla to úžasná léta. Tam jsem vlastně s profi fotbalem začal. Ale pak přišla nabídka z Polska a já jsem tam tak trochu „utekl“ a rozhodl se přestoupit tam.

Jak se tam o vás dozvěděli?
Hráli jsme zápas v Třinci, který sledoval zástupce polského klubu a ten mě oslovil.

V Polsku jste byl jak dlouho?
Strávil jsem tam čtyři a půl roku. Začínal jsem tam v 2.lize. Přišel jsem v polovině rozehrané soutěže. A právě první polovinu sezóny měli kluci výborně rozehranou, byli kousek od postupu do první ligy. A tu se nám podařilo vykopat.
Byl jste vždycky u něčeho, co dobře dopadlo. Na Žižkově první dva góly Jablonci, pak v Polsku hned postup…
Dá se to tak říct. Postup do první ligy jsem zažil dokonce dvakrát. Jak na Žižkově, tak v Gliwicích.

Jak to bylo v Polsku dál?
Pak jsem trochu laboroval se zraněním, ale dobře to dopadlo. A útočník z mužstva, se kterým jsem bojoval o místo v sestavě si ke své smůle poranil koleno. A díky tomu jsem vlastně odehrál mojí první sezonu v první lize.

Štěstí bylo zase při vás.
Štěstí není nikdy dost, hlavněve fotbale. Povedlo se mi tehdy vstřelit čtyři góly a v tabulce jsme skončili čtvrtí. To byla neuvěřitelná jízda. A já jsem měl u polských fanoušků přezdívku Český dynamit.

A co podmínky v Polsku?
Ano, byly. Tehdy byl fotbal v Polsku na vzestupu po nedávném EURU. Stavěly se nové stadiony, fotbal byl na prvním místě, na naše zápasy chodilo až deset tisíc fanoušků.

Kdy jste se vrátil zpátky?
Z Gliwic jsem ještě na konci angažmá hrál půl roku v GKS Tychy. A také jsem kopal půl roku na Slovácku. Rok jsem takhle pendloval, než jsem se vrátil na Žižkov. Byl jsem také na zkoušce v Třinci a v Katovicích.

Jakou soutěž jste hrál po návratu na Žižkov?
Třetí ligu. A tam jsme hned postoupili do druhé. Měli jsme skvělou sezónu. A já taky, dal jsem čtrnáct gólů a vrátili jsme se tak s mančaftem tam kam v tu dobu patřil.

Takže jste skvělý útočník. Na tomto postu hrajete i teď?
Teď výjimečně post stopera, protože to tak trenér Vodička potřeboval. Zranil se nám Jirka Váňa, tak jsem zaskočil a hrál tak celou půl sezónu. Začínám si zvykat.(úsměv)

Ze Žižkova jste pak už zamířil do jabloneckého béčka?
Ne, ještě ne. Hrál jsem pak ještě rok v Rakousku v druhé lize. Pak jsem se na rok vrátil. A přišla nabídka ze Slovenska do Zlatých Moravců. Cítil jsem, že na Žižkově už s se mnou moc nepočítají. Tak jsem nabídku využil. A protože to bylo krátce před koncem přestupního termínu, museli jsme se rychle dohodnout. Bylo to z minuty na minutu. Smlouvu na Žižkově jsem ukončil a hned podepsal další v Moravcích.

Jak se vám dařilo tam?
Byla to další skvělá zkušenost. Půl roku jsem tam hrál první ligu. A odehrál všechny zápasy. Mrzelo mě, že se mi nepodařilo tentokrát vstřelit gól. Ale myslím, že i bez vstřeleného gólu jsem svými výkony pomohl klubu zachránit se v soutěži. Po půlce sezóny na tom totiž byli bodově šatně a na posledním místě.

A pak už konečně Jablonec?
Ano, pak přišla nabídka od Adama Pelty. Hovořili jsme spolu několikrát a dohodli jsme se, že budu hrát v jabloneckém béčku.

Jak teď probíhá příprava jablonecké rezervy?
V první půl sezóně jsme hráli skvěle. Zabrzdil nás koronavir. Na jaře jsme odehráli jeden zápas a pak to skončilo. Měsíc a půl jsme netrénovali. Teď už trénujeme alespoň ve skupinách po osmi, deseti lidech. Není to úplně ono, nemůžeme být na balonu víc v kontaktu, ještě to není na sto procent. Ale pořád je to lepší, než, když jsme běhali v rámci individuálního tréninku každý sám po lese.

Společný trénink chyběl?
Určitě. A nejen mně. Těšili jsme se, až se zase setkáme. Je to kolektivní sport a všichni ho máme rádi, a děláme ho hlavně pro zábavu i když je to pro většinu i zdroj peněz na této úrovni.

Chodíte také do zaměstnání?
Zatím ne, živím se fotbalem.

Trénoval jste podle individuálního plánu poctivě?
Ano, nejsem nejmladší, je mi třicet, tak se musím udržovat. Nechci mezi mladýma na hřišti zaostávat. Tak jsem běhal, cvičil na posilovacích strojích v přírodě. Běhat sám v lese, to nikoho moc nebaví.

Bude znát, když někdo individuální trénink ošidí?
To určitě ano. Manko na běhání by bylo určitě znát. A hlavně pak v zápasech, třicet minut člověk vydrží, a pak má dost. Už jsem to zažil. Není to nic příjemného.

Počítáte s tím, že by mohla přijít nabídka i z první ligy?
Jablonecké áčko, to byl a je můj sen. S několika dalšími spoluhráči jsme dostali možnost hrát za áčko v přáteláku proti Varnsdorfu. Bylo fajn, že nám dal trenér Rada možnost se ukázat, tak jsme se snažili. Mám to v hlavě uložené, že bych hrál rád za áčko. Ale konkurence je tam veliká. A dostat se do áčka, je složitá cesta. Ale stát se může cokoliv, někdo z klíčových hráčů se může zranit a pan Rada může sáhnout do béčka pro kohokoliv z nás.

Dělal jste také jiný sport?
Na škole mi šla atletika, ale fotbal byl vždy na prvním místě.

Už jste se potkal s mnoha trenéry. Jaký má být správný vůdce lavičky?
Trenér je pro každého hráče důležitý. Už jsem zažil to, když jsme si s trenérem nesedli. Přemýšlel jsem, zda to mám zapotřebí. Tak jsem zamakal, kousl se a nevzdal jsem to. Fotbal je to, co mám strašně moc rád a čeho bych se nevzdal.

Se kterým trenérem se vám dobře spolupracovalo?
Pár trenérů už jsem poznal. Rád vzpomínám třeba na pana Habance. Dokázal nás nabudit, upřímně říct, co od nás chce, po zápase vytknout chyby, ale tak, aby se snažili je odstranit, ne proto, aby je příště už nepostavil. Ten nás trénoval na Slovácku.

Bude z vás taky trenér?
S tou myšlenkou si pohrávám, ale zatím si nejsem jistý, jestli bych to uměl dětem všechno vysvětlit a předat. Ale možná, že k tomu za pár let ještě dojdu. Nebránil bych se tomu.

A co budete dělat, až jednou s fotbalem skončíte?
Zatím to ještě neřeším a nevím, co bych přesně chtěl dělat. Práce se nebojím. Až to přijde, tak to vyřeším. Teď mi končí smlouva, tak bych chtěl ještě zkusit zahrát si o soutěž výš, aspoň ve druhé lize. Tak uvidíme v létě, jestli tady budu pokračovat.

První liga se dohrávat bude, jak to vidíte s jabloneckým áčkem?
Já jim věřím. Většinu zápasu sleduju, hrajou dobrej fotbal. Věřím, že do třetího místa se jim to podaří urvat. Aby se poprali o skupinovou fázi EL.

A váš fotbalový vzor?
Ten už je v důchodu. Ale vždy jím byl David Beckham. Hrál v Manchestru united, nosil jsem jeho dresy, když jsem byl malý.

Máte nějaké fotbalového maskota?
Na to moc nejsem, nic nemám. Vždycky jsem chtěl hrát s číslem sedm, se kterým právě hrál Beckham. Ale mockrát se mi to nepodařilo. Hrál jsem se sedmičkou v mládežnickém fotbale v Lučanech a v Jablonci. V dospělém fotbale jsem sedmičku neměl.

Soutěž béčka je zrušená. Jak to bez fotbalu vydržíte?
Mě i klukům bude chybět to napětí před mistrákem v sobotu v 10:15. Snad budeme hrát alespoň nějaké přáteláky, až to bude možné.