Kolik let se věnujete kariéře sudího, co vás k ní přivedlo?
Pískám od jara roku 2004 a přivedl mě k tomu kamarád na základní škole. S ním jsem hrál fotbal. Když potom přešel na osmileté gymnázium, měl on ve škole kamaráda, který pískal. A tak jsem se díky němu a jeho kamarádovi dostal ke kariéře rozhodčího také já.

Také jste fotbal hrál?
Ano, fotbal mě bavil a hrál jsem asi od jedenácti let. Jsem Jablonečák, ale vždycky jsem hrál za Lučany. Naposledy jsem nastoupil do zápasu v jednadvaceti letech.

Jaký nejpovedenější zápas jste ve své kariéře pískal?
Bylo to derby Česká Lípa – Doksy. Tam vládla dobrá atmosféra, přišlo hodně diváků a viděli kvalitní utkání. Povedlo se mi jako rozhodčímu.

Kdy jste pískal poprvé?
To jsem byl na lajně a pískal zápas mladších žáků FK Jablonec a Velkých Hamrů. U těchto menších hráčů je rozhodčí spíš jako vychovatel, nepíská se tak striktně, ale spíš se malí hráči usměrňují k tomu, jak dobře hrát.

Sudí bývají terčem nadávek a vtipů. Jaký pokřik nebo situace na vaši adresu vás nejvíc rozesmály?
Já nosím plnovous, tak mě rozesmálo, když na mne křičeli „džihádysto. A ještě, když jsem začínal pískat chlapy, tak na mě někdo ve Velkých Hamrech pokřikoval „krysoprasošnek“.

A co „horké“ zážitky s fanoušky, ty máte taky?
Taky. Jednou mě polili pivem nebo jsem taky už ze zápasu odjížděl za asistence policie. Tenkrát hrál první s druhým, domácí prohráli a neunesli porážku. Špatně zajištěná pořadatelská služba fanoušky nezvládla. Ti na nás čekali. A málem nafackovali policajtovi, který šel s námi. Na mě si netroufli, přece jen mám robusnější postavu a skoro dva metry. Kolega to ale schytal, dostal pár pohlavků i míčem do obličeje. To je nepříjemný zážitek.

Vnímáte co na vás pokřikují?
Snažím se je nevnímat, protože vím, že to nemá cenu. Když bych jim odpovídal, akorát je víc vyhecuju. Třeba na ně mávnu nebo se na ně i usměju a myslím si svoje.

Za všechno může rozhodčí…
No, jeden můj kolega říká, že dva se perou a pak za to může ten třetí, ten černokněžník na hřišti. A všechno se svádí na rozhodčího. Ale jsou i férové týmy, které po zápase umí říct, že si ho prohrály samy.

A co nejbláznivější zápas, na tem si také vzpomenete?
Na jeden si vzpomínám, spíš než nejbláznivější to byl můj nejnepovedenější. Bylo to utkání mezi Frýdlantem a Velkými Hamry. To bylo na podzim roku 2015 a vzpomínám si, že ten se mi, jako rozhodčímu, hodně nepovedl. Sice jsem neudělal žádnou velkou hrubou chybu, že bych třeba neodpískal pokutový kop nebo nedal červenou kartu, ale udělal jsem spoustu drobných, hloupých chyb, které se nakupily. Hráči byli podráždění a já na toto utkání zrovna rád nevzpomínám. Začalo to už v prvním poločase. Po něm jsem chtěl být co nejdříve v kabině, ve sprše a pak doma.

Pískal jste i ženský fotbal?
K němu jsem se zatím nedostal. Ale když jsme třeba čekali na konec předzápasu, který hrály ženy, tak jsme na utkání koukali. A musím říct, že ženský jsou někdy horší jak chlapi, vulgárně se oslovují, na hřišti se hádají a taky se tahají za vlasy.

A chtěl byste pískat ženy?
Ano, šel bych do toho, nemám s tím problém.

Jaké utkání byste si chtěl zapískat bez ohledu na soutěž?
Třeba zápas Frýdlant – Višňová, ten má mnohdy vyšší náboj než ligové derby.
A taky by byl zajímavý duel Sparta – Baník Ostrava.

Sudí v lize nyní své rozhodnutí kolikrát přehodnotí po konzultaci u videa. Jak na technologii VAR nahlížíte?
Nejsem zastáncem videí při fotbale, mám pocit, že to fotbal zdržuje. Jako by to spělo k tomu, že jednou hráče nahradí roboti. Videa poškodí duch celé hry a fotbal se vytratí. Řeší se milimetry, ale žádný člověk není neomylný a žádné lidské oko nemůže postřehnout všechno. Ne vždycky se problém za pomocí videa odhalí. V nižších soutěžích jsou hráči jen naštvaní, ale v těch vyšších už jde o velké peníze. A o tom pak rozhodují ti, kteří video vyhodnocují. A taky to nemusí být vždycky dobře.

Na rozhodčí je v této době po kauze Romana Berbra nahlíženo v negativním světle. Co k tomu všemu říkáte?
Je to akorát vytahování negativních věcí a kydání špíny jeden na druhého. Když člověk nezná detaily, tak je těžké to hodnotit. Uvidíme, jak rozhodne soud.

Jaké máte další ambice ve své kariéře rozhodčího?
Je mi 32 let, o stupínek výš bych se chtěl ještě dostat. Na nejvyšší patro fotbalových soutěží ale nepomýšlím.

Je dostatek rozhodčích?
Není. Jsem v jabloneckém Okresním fotbalovém svazu sekretářem komise rozhodčích a můžu říct, že stále hledáme nové rozhodčí. A to i děvčata! Ta mají daleko rychlejší postup v této kariéře než muži a brzy můžou pískat třeba divizi nebo ČFL. Je teď silný trend, aby přibývalo žen rozhodčích. Některé z těch, které znám a už pískají, jsou velmi kvalitní sudí.

A jak vidíte ženy rozhodčí?
Třeba moje kolegyně Verča Kovářová má na hřišti obrovský respekt. Viděl jsem ji pískat a bylo to jako z partesu, s přehledem, bez problémů. Líbilo se mi i jak s hráči komunikovala. A většina z žen, které pískají, pokud nejsou zrovna na hřišti nějací neadrtálci, se k ženě – rozhodčí chovají slušně. Žena sudí může mít na hráče i na vývoj zápasu pozitivní vliv.