Mužstvo Jakuba Sádka hraje I. A třídu Libereckého kraje a přezimuje na třetím místě tabulky. Na kontě má třicet jeden bod a skóre 42:23.

Jak hodnotíte podzim týmu?
Velice kladně. Dařilo se nám, máme jenom tři prohry, jednu remízu a jinak výhry. To je dost dobré. Naše výkony ovlivnila marodka týmu. Úplně jsme se někdy nesešli. Kdybychom byli kompletní, tak jsme si připsali výher víc. Je to škoda, ale marodku asi řeší v každém týmu.

Jaký plán jste měli na začátku soutěže. Splnili jste ho?
Určitě. Nemůžeme říkat, že chceme být první. Musíme být realističtí. Na to tam jsou lepší mužstva. Do třetího místa jsme ale být chtěli.

Poperete se na jaře o postup?
Určitě se budeme snažit, abychom hráli v čele tabulky. Ale to je ještě daleko, jestli budeme hrát o postup. Máme dobrý tým, ale do vyšší soutěže bychom ho museli doplnit. Když nám vypadnou dva, tři hráči, tak je nemáme kým nahradit. To by v krajském přeboru byl problém. A taky by nás postup stál víc času, museli bychom trénovat tak třikrát týdně. Teď trénujeme dvakrát. Nechceme postoupit za cenu toho, že budeme potom hrát na konci tabulky. To nikoho nebaví.

Jak bude tým trávit vánoční přestávku?
Začínáme trénovat dvakrát týdně od pátého ledna. Rozpis už máme, v plánu jsou taky umělá tráva, výběhy, posilovna. Vedení klubu nás upozornilo, že příprava bude velice náročná. Tak uvidíme. Teď máme už od listopadu pauzu, ale kluci jsou v kontaktu a plánují, kdy si půjdou o víkendu nebo mezi svátky zahrát fotbal.

A co vaše osobní příprava? Budete lenošit?
Už jsem začal trénovat, chodím dvakrát týdně běhat. A taky jsem si koupil kvalitní švihadlo, tak skáču. Potřebuju na sobě makat, to vím. Je to těžké skloubit s prací, ale musím to dodržet. Kdo nic nedělá, tak to určitě na prvním tréninku pocítí.

Kolik jste toho už na švihadle naskákal?
Zatím jsem skákal asi čtyřikrát, dohromady tak dvě stě přeskoků. Ale můžu říct, že, jak na švihadlo nejsem zvyklý, tak mě dost bolely nohy.

Pátého ledna už bude přeskoků aspoň pět set, ne?
To už mi to musí skákat samo.

Kde vás, jako tým, tlačí do jarní části I.A třídy, bota?
Když nebude taková marodka, tak nepotřebujeme úplně tým doplňovat. Hrají u nás dvě fotbalové legendy, věkově trochu od nás dál, ale stále aktivně hrají. Zdraví jim slouží. Ale věk není důležitý. Mně je třicet a patřím mezi pět nejstarších. Je dobře, že máme mladý tým. Na jaře s ním chceme v soutěži pokračovat.

Máte v názvu Košťálov – Libštát…
Jsme spojení. Já beru Libštát jako Košťálov B. Je škoda, že se kluci z Libštátu nechtějí zapojit u nás, je jich tam spousta kvalitních, kteří by mohli v áčku s námi hrát. Tím by se vyřešila i marodka, měl by kdo nastoupit. Důvod, proč nechtějí, nikdo nezná. Nikdo se k tomu nevyjadřuje. Mrzí mě to. Uvidíme, jestli se vedení klubu pokusí zabojovat a něco s tím udělat. Jestli se k nám aspoň někteří přidají nebo ne.

Jaké máte a nemáte rád tréninky?
Nesnáším běhání. A to se s fotbalem trochu vylučuje. A mám rád trénink s balónem, když třeba hrajeme pět na pět. Přijde mi to dost náročný, pokud to člověk neodflákne. A je to asi i vydatnější pro svaly, než nějaký výběh. Takže za mne určitě jsou lepší herní tréninky než běhací.

Jaké máte vy osobní fotbalové plány? Co když přijde zajímavá nabídka?
Nějaké už přišly, ale nevyužil jsem je. Teď, ve třiceti, už nečekám žádné zázraky. A navíc, v klubu máme bezvadnou partu. Rádi po fotbale posedíme, scházíme se i na jiných akcích mimo fotbal. Takže ani nechci jít nikam jinam a kluky opustit.

Komu jste to, jako pokladník, za podzim nejvíc spočítal?
Za góly zaplatili nejvíc naši útočníci. A to je dobře, je vidět, že jim to střílí. Díky jim taky vyhráváme. Dvojice Houžvička – Holovič to byla úderná dvojice. Co jsme my kopli dopředu, to oni zakončili do brány. Ale pak tam máme taky průšviháře, kteří platí třeba za pozdní příchody a jiné prohřešky. Asi víc vybírám od nich než za góly. Ale u nás se platí i za žluté karty. To se týká hlavně Tomáše Houžvičky, ten je výbušný a pak na to doplatí. Nabral jich na podzim spoustu.

Kdy všechny ty pokuty rozvolníte a užijete si jich?
Po každém půlroce máme závěrečnou. Zhodnotíme sezónu. Přispívá nám i klub. Ale posedíme pravidelně po venkovním zápase, to je náš dobrý zvyk. Zajdeme do restaurace na dvě piva a probereme, jak jsme hráli. To proto, abychom náležitě utužili partu. A útratu platíme z pokut. Nevyděláváme ale jen na sezení nebo abychom měli v pokladně fůru peněz. Hlavně chceme, abychom se společně sešli i mimo hřiště.

A co fanoušci v Košťálově? Chodí? Fandí vám?
Mohlo by to být lepší. Ale když se hraje derby, třeba s Bělou, tak přijde lidí opravdu hodně. Na venkovních zápasech vidíme, že jinde chodí diváků míň, takže jsme na tom vlastně dobře. Lákají hlavně zajímavá utkání a soupeři. Nemáme ale jen fanoušky, ale taky kritiky. A to je dobře.

A novoroční přání pro váš tým je jaké?
Chci, aby nebyla marodka, abychom se dál scházeli v této partě, vyhrávali a třeba vyhráli i celou soutěž. Vedení nás podporuje a to je dobře. Když už u nás postup přicházel jednou v úvahu, tak se nejdřív vedení klubu zeptalo nás, hráčů. A když bychom chtěli postoupit chtěli, tak věřím, že nás podpoří.