Na hřišti to byl správný zabiják. V dresu Velkých Hamrů hrál sedmý nejlepší útočník na světě Tomas Radzinevičius.
„Chci poděkovat panu Hnídkovi za šanci a podmínky, které mi v Hamrech dal. Budu na Hamry velmi rád vzpomínat. Snad i on si rád vzpomene na mne jako na dobrou posilu týmu. V Hamrech je výborná parta. Všichni jsme táhli za jeden provaz. Na roky, které jsem tam strávil, budu vzpomínat jen v nejlepším,“ uvedl bývalý profesionál a úspěšný střelec mnoha gólů, když se loučil s fotbalem.
Odkud jste do Hamrů přišel?
Hrál jsem rok v Chrastavě. Ta pak sestoupila do kraje a já jsem nechtěl hrát nižší soutěž. V Hamrech hledali útočníka, tak mi pan Hnídek zavolal. Domluvili jsme se na podmínkách a nastoupil jsem tam.
Jaká byla vaše fotbalová kariéra?
Od dvaceti let jsem hrál ligu v Litvě. Působil jsem i v reprezentaci, za kterou jsem odehrál jednadvacet zápasů. Tři roky jsem pak hrál za Slovan Liberec, za České Budějovice, Kladno. Pětadvacet let jsem odehrál jako profi hráč.
S mužstvem Hamrů jste hrál divizi. Jakou má v Česku úroveň?
Má slušnou úroveň. Většinou tam hrají hráči, kteří končí s profi fotbalem, jako to bylo u mne. Ale chtějí hrát ještě dál.
Co vás vedlo k rozhodnutí už skončit definitivně s fotbalem?
Zjistil jsem, že po odehraném utkání už moje tělo nestíhá tak rychle a naplno regenerovat do dalšího zápasu, jak je to potřeba. Když jsem si vyléčil jedno zranění, přišlo druhé. Nechtěl jsem mít takové zranění, které bych pak musel řešit třeba i operací. Bohužel, čas nikdo nezastaví.
Důvody byly určitě pádné. Bylo to pro vás těžké rozhodnutí?
Určitě bylo. Celý život jsem hrál fotbal.
A skončíte definitivně nebo třeba pomůžete jako trenér nebo funkcionář ve Velkých Hamrech?
Je to pro mne v tuhle chvíli těžké rozhodnutí. Chtěl bych pomoct třeba jako trenér, chtěl bych předávat svoje zkušenosti mladším hráčům. Ale současná ekonomická a finanční situace si vyžaduje, abych se hlavně postaral o rodinu. Všechno se zdražuje, nebude to jednoduché. Z toho důvodů teď chci dát přednost rodině. Pokud bych ji zajistil, když bych působil jako trenér, tak bych do toho šel.
Od kolika let jste začal hrát fotbal?
Začal jsem v šesté třídě. Když mě bylo osmnáct, podepsal jsem první profi smlouvu a hrál jsem v Litvě. A od té doby až do příchodu do Hamrů jsem hrál fotbal pouze profesionálně. Pak jsem profesionální kariéru ukončil a pokračoval v Hamrech v divizi.
Máte zápas, gól nebo situaci, na kterou budete rád či nerad ve fotbalu vzpomínat?
Těch hezkých vzpomínek a příjemných chvil mám určitě hodně. A nejhezčí bude asi to, když jsem dostal pozvánku na první reprezentační zápas nebo první ocenění nejlepšího střelce a další pak za nejlepšího hráče. Nezapomenu také na první titul, který jsem vyhrál se Slovanem Liberec. Negativní vzpomínky na svoji fotbalovou kariéru nemám. S trenéry jsem vždycky vycházel dobře. Když jsem přijel do Čech, neměl jsem, jako cizinec, žádné problémy. Minula mě i velká zranění. Takže mi zůstanou jen ty hezké vzpomínky.
Přes třicet let fotbalu…… s kým jste se za tu dobu na hřišti setkal?
Hrál jsem v reprezentaci proti Španělsku. A tam za Barcelonu hráli například Puyol nebo Xabi Alonso a to byli top fotbalisté. Měl jsem možnost hrát proti Francii, s jejím obráncem Gallasem jsem si vyměnil dres. To jsou hráči, na které nikdy nezapomenu.
Máte spočítané góly, které jste vstřelil?
Těch byla spousta. Statistiku jsem si nedělal. Dvakrát jsem v litevské lize získal titul Krále střelců. Bylo to v roce 2002 a 2015. V roce 2015 jsem byl ještě vyhlášený nejlepším hráčem Litvy. Tato sezóna se mi vůbec celá velmi povedla. Byla to asi moje nejlepší, v té jsem také byl vyhlášený ještě jako sedmý nejlepší útočník na světě. Na tuhle sezónu budu vzpomínat nejvíc.
Jaký je, podle vás, dnešní fotbal?
Jde dopředu, hodně se omlazuje. V mých letech hráli spíše zkušenější hráči, ti mladší nedostávali zase tolik příležitostí. Teď mají hodně šancí. Současný fotbal se také hodně zrychlil. |Není tak taktický, ale je rychlý i díky tomu, že ho hrají mladí, rychlí hráči. Právě tím omlazením a zrychlením jde dnešní fotbal nahoru. Uvidíme, kam až.
Budete chodit fandit hamrovskému týmu?
Když budu mít čas, tak určitě rád přijedu pozdravit se s kamarády. Pár roků jsem tam strávil v příjemné partě. Rád je přijedu povzbudit.
PŘEDSEDA FK VELKÉ HAMRY JOSEF HNÍDEK:
„Byl to nejlepší nákup, jaký jsem za poslední dobu udělal. A mrzí mě, že Tomasovi covid vlastně zkrátil jeho kariéru. Čas ukáže, jak moc nám bude chybět. Možná si to ještě tak neuvědomujeme, třeba až za půl roku, za rok… Určitě bychom chtěli, aby zůstal u nás v klubu. I když nebude hrát fotbal, budeme určitě rádi, když pro nás dál bude pracovat.“
TRENÉR VELKÉ HAMRY A ZDENĚK BRYSCEJN:
„Přišel jsem do Hamrů, když už tam „Rodzi“ v dobrém slova smyslu řádil. V klubu to byla osobnost, to jsem hned poznal. Dával góly. To je vždycky to nejtěžší a nejdůležitější. A on to uměl. K tréninkům i zápasům přistupoval velmi zodpovědně, svědomitě. V zápasech to byl kliďas. Jen velmi zřídka se rozčílil na rozhodčího. Byl na něj stoprocentní spoleh. I v kabině byl vůdčí osobností. Moc toho nenamluvil, ale co řekl, tak to sedělo. Dokázal poradit mladším hráčům. Hráči ho brali. Nemusel nikomu nic dokazovat. Za něj mluvila fakta. Pro mne byla radost s takovým hráčem pracovat. A bylo pro mne ctí, že jsem se s ním potkal. A v Hamrech ho měli rádi i fanoušci. Říká se, že každý je nahraditelný. Ale on pro náš tým bude horko těžko nahraditelný. Góly teď u nás dává Patrik Žitka, to je úplně jiný typ než Rodzi. Ten řešil všechno fotbalově. Byl to na hřišti, co se gólů týká, opravdový zabiják. Budeme se snažit přes zimní pauzu najít novou posilu. V plánu máme i posily na několika dalších postech. Chceme posílit, ale hlavně kvalitou. Rodziho bude těžké nahradit. Hotových koncových hráčů, jako byl on, moc není. A když jsou, tak hrají někde jinde.“
