Fotbalové mužstvo  Albrechtic (v Jizerských horách) bojuje o horní příčky tabulky I. B třídy.  V utkání s týmem Lučan nad Nisou, vzdáleným jen několik kilometrů, viděli diváci derby se vším všudy.  A zkrátka nepřišly ani ratolest tatínků, které dorazily s nimi na hřiště.

Šťastnější po závěrečném hvizdu odcházeli z hřiště domácí. Těm se v podzimní části soutěže velmi daří a po derby se usadili na druhém místě tabulky. Soupeř má naopak černý podzim. Příliš se mu nevedlo a odjížděl bez bodů jako dvanáctý ze čtrnácti mužstev.

V Albrechticích dochází na fotbal početná skupina fanoušků. Příjemné zázemí, kvalitní občerstvení, posezení v restauraci i pod slunečníky, zábavné prvky pro děti, cyklodráha, to  všechno najdou ve sportovním areálu.

A v den, kdy se hrálo derby, se objevilo pár metrů od fotbalového hřiště ještě další překvapení.

„Před čtrnácti dny jsme tři chlapi z Albrechtic a Jiřetína seděli v hospodě. Jeden z nich,  který měl značně veselou náladu, slíbil, že na derby bude v Albrechticích slon. Ale ten se, bohužel, nedá sehnat. Oslovil jsem tři cirkusy, jestli by nám přivezli alespoň slůně, aby sázka dopadla dobře. Ale sloni nejsou,“ prozradil na sebe hlavní autor sázky, albrechtický fotbalový fanoušek Radim. A dodal. „Sehnal jsem teda velblouda a k tomu dva koně. Když se jejich váhy sečtou, tak to vydá za jednoho velblouda.“

Mirek a Dan, další z trojice, slíbili, že, pokud dorazí slon, tak budou po celou dobu jeho přítomnosti ve sportovním areálu  oblečení v oranžových vestách, v ruce lopatu, koště a připravené kolečko. K čemu? Budou po vznešeném zvířeti uklízet kobliky.

Mirek byl v plné zbroji a opravdu se v areálu procházel se vším vybavením tak, jak sázka zněla. „Zatím ale nebylo třeba něco uklízet, dodal. „Dan se zbaběle omluvil a pod záminkou rodinné oslavy odjel do Nymburka,“ prozradil na dalšího sázejícího se kamaráda Radim.

A proč a jak se právě taková sázka zrodila? „Bylo to díky velkému derby, které se na našem hřišti hrálo. Chtěl jsem, aby se děti, které sem společně s tatínky dorazí, dobře bavily.  Mohou si zajezdit na dvou koních a samozřejmě se zblízka podívat na velblouda a pohladit si ho. To se jim hned tak nepoštěstí,“ uvedl Radim a dodal, že ale čekal větší frontu. „Dnešní děti se asi velblouda bojí,“ zauvažoval fanoušek.

V hlavě se mu ještě zrodil nápad, že, v případě prohry domácích,  se hráči na velbloudu „za trest“ i povozí. Ale to nakonec neprošlo. A ani druhá verze, že by se na jejich fotbalový výkon šel podívat velbloud přímo na hrací plochu. „To by pan starosta nepovolil,  máme totiž kvalitní fotbalový trávník,“ zdůraznil Radim, který má velmi důležité postavení při každém zápase, protože obsluhuje časomíru.

K výkonu albrechtického týmu ještě uvedl: „Kdyby dvakrát nesmyslně kluci neprohráli, tak to pro nás mohla být krásná sezóna. Ale porážka v Držkově, kde hráli proti béčku a pak doma v dalším derby se Smržovkou, to byla ostuda.“

A jak sázka skončila? Slon nedorazil, ale co se váhy týče, tak velbloud a dva koně ho zřejmě plnohodnotně nahradili. „Ve hře byl tahák, takže já zaplatím panáka Mirkovi. Ale ten třetí, který tady není, tak ten zaplatí celou lahev,“ rozhodli jednotně oba sázející.